Spolu až do konce

25

"Ne, ne....nemůže být mrtvá." přestal jsem se ovládat, podlomila se mi kolena a spadl jsem na zem. 

"Hlavně klid." utěšovala mě Tikky a zuřivě bušila do klávesnice.

"Proč tam chodila....proč jsem nešel s ní???!!!" klel jsem a v očích se mi objevily slzy.

"Adriene uklidni se sakra." podívala se na mě Tikky pohledem, který by mohl zabíjet.

"Číslo 142934 volá  Divizi, potřebuji se spojit s bezpečnostní a lékařem." řekla Tikky a na jedné z obrazovek se objevil snědý kluk s kšiltovkou a sluchátky.

"Čistý, můžeme mluvit o čem budeme chtít." řekl do kamery.

"Potřebuju najít Marinette pomocí kamer, satelitu neb čehokoliv co máme k dispozici." 

"Její náramek vykazuje, že je mrtvá." odpověděl kluk a pak se dlouze zamyslel, když si přehrával video z výbuchu.

"Jak jí znám tak pochybuju, že je mrtvá. Není tak jednoduché jí zabít to víš přece sama." dodal.

"Tak kde sakra je na reskenu patra ve kterém byla jí nevidím." odporovala Tikky. 

"Podle náramku je o dvě patra níže Kim." řekl kluk a já v duchu doufal, že mu právě teď Mari dává pořádně co zabrat. 

Marinette

Jen co se tak divně zasmál, vybouchla v mezi patře bomba a odhodila nás všechny z míst, kde jsme zrovna stáli. Sakra, říkala jsem si v duchu a začala hledat Gabriela Agresta. Nikde jsem ho neviděla. Zahodila jsem podpatky a běžela po schodech dolů před budovu. Vůbec jsem nevěděla, kde se tam ti chlapi vzali a proč ho chtěli zatknout. Nikdo o tom, že se s ním tady sejdu kromě Instituce, nevěděl a ta by poslala vycvičené agenty ne nějaké pěšáky. Cestou jsem potkala Kima a bylo mi jasné co se tu stalo.

"Ale, ale ...náš expert na trhaviny...musím uznat, že si se dneska opravdu překonal." řekla jsem.

"Taky tě rád vidím kočičko, alespoň v něčem jsem o malinko lepší než ty." ani to nedořekl a už se na mě vrhl a začala další naše bitka. 

Mezi tím jsem pořád snažila dostat na recepci budovy. Tam čekalo další překvapení, ozbrojení muži v kuklách co začali okamžitě střílet. Vyběhla jsem až mi podklouzla podlaha a díky tomu jsem sklouzla a schovala se za mohutný stůl a viděla jak Kim tolik štěstí neměl a schytal pár ran přímo do srdce. 

Ozbrojenci, nepatřili k Divizi, ale i tak rychle postupovali a já od nich byla už necelých pět metrů. Roztrhla jsem si na pravé straně šaty tak, aby se mi lépe utíkalo, popřípadě i bojovalo. 

"Rozdělit do skupinek a vyčistit." zavelel jeden z mužů. To byla moje šance.

Na stole, který jsem převrátila při střelbě a použila ho jako štít, bylo předtím docela dost věcí. Převážně kancelářské věci typu propisky, bločky, sešívačka, klávesnice a jo-jo. Co dělalo na takovémhle stole jo-jo, říkala jsem si v duchu, ale pak mě něco napadlo. 

Sebrala jsem ze země tolik propisek co jenom šlo do jedné ruky a do druhé jo-jo. U sebe jsem měla jenom nůž, kterého jsem se následně vzdala tím, že jsem ho hodila po jednom z vypínačů a tím jsem zhasla to největší světlo na recepci. 

"Co to sakra bylo???? Straší tady!!!!" začala znovu střelba, při které jsem vyhodila propisky do vzduchu. Ty když byly zasaženy střelou, vydali zvuk, jako by někdo jiný také střílel. V tu chvíli jsem vyběhla ze svého úkrytu a pomocí jo-jo jsem zhasla i zbytek světel. Pak už to byla sranda, pro někoho kdo žil celé dva roky potmě.

Když bylo hotovo vyběhla jsem před budovu a tam uviděla Gabriela Agresta jak nasedá do stříbrného auta. Okamžitě jsem se rozeběhla za ním, i když mi bylo jasné, že ho nemůžu dohonit. Něco mi říkalo, že určitě jede ke svému domu a rozhodla jsem se to vzít zkratkou.  Vrážela jsem do kolemjdoucích lidí a nestíhala jsem se jim ani omluvit. Zahla jsem do jedné špinavé uličky. 

Ještě rozběhlá jsem vyskočila na popelnici a z té na požární žebřík, ze kterého jsem se dostala až na střechu. Pak už jsem skákala ze střechy na střechu. Uff ještě, že zvládám parkur. Už jsem viděla Adrienův domov a také stříbrné auto jak u něj zastavuje a Gabriel s pár muži vtrhá do sídla. Rychle jsem se přemístila tak abych mohla skočit jedním z prosklených oken dovnitř. Shodu okolností jsem trefila Adrienův bývalý pokoj. 

Okamžitě jsem běžela ke dveřím, ze kterých vtrhl ozbrojený muž do pokoje. Skočila jsem mu okolo krku a strhla ho na zem. 

"Kde je Gabriel Agreste?" ptala jsem se ho, když jsem měla v ruce jeho zbraň. 

"V ... v pra....covně." vykoktal ze sebe a já ho praštila zásobníkem jeho zbraně, aby upadl do bezvědomí.

Vyšla jsem ozbrojená pistolí a jedním zásobníkem z pokoje s nadějí, že najdu pracovnu dřív než bude pozdě. Prohledala jsem každý pokoj až jsem narazila na něco co vypadalo jako pracovna. Když jsem vešla, uslyšela jsem bouchnutí dveří od auta, ještě jsem stihla doběhnout k oknu, abych viděla jak Gabriel Agrest utekl. 

"Ještě není konec, jednou tě dostanu a zaplatíš za všechno co jsi kdy udělal." 

Hodila jsem zbraň na stůl a sedla si na židli za stůl. Všude bylo spousta papírů, ale žádné stopy jenom nějaké oblečení a modní časopisy. Na zdech vyselo hned několik obrazů, ten největší byl na stranu a za ním se nacházel prázdný trezor.

Netrápilo mě, že v tom trezoru nic není, už jsem v něm jednou byla a všechno potřebné si odnesla. Štvalo mě, že utekl a Kim je mrtvý. Ano neměla jsem ho nějak extra moc ráda. Celé roky šikany s ním nebylo zrovna ideální, ale to co byl z něj udělala Divize. 

Klepla jsem na klávesnici od počítače a rozsvítil se monitor, skoro hodinu jsem v něm hledala cokoliv co by mi řeklo, kam mohl Gabriel Agrest odjet, nic jsem však nenašla. Nakonec jsem se zvedla a vydala se prohlédnout zbytek domu. Všude to bylo dost strohé, opuštěné a vůbec to nepůsobilo, že by tu někdo bydlel. 

Vycházela jsem vchodovými dveřmi na ulici a zadívala se na východ slunce. Nevím jak, ale najednou mě nějaká osoba objala zezadu a u hlavy mi cvakla pojistka od odjištěné zbraně. 

"Kde je?! Kam si ho schovala?!" řval mi do ucha a já nevěděla na co se ptá.