Spolu až do konce

38

To samé udělali i oni, bylo jich na mě sice 8 výborně vycvičených skoro agentů, ale ve mně se opět probudila moje druhá tvář co necítila bolest. Dneska se pomstím za šikanu a všechno ponižování co jste mi provedli, říkala jsem si v duchu.

To už jsem měla v rukou dvě činky. Ivan byl skoro u mě a už bylo vidět, že bude vykopávat pravou noh, aby mě srazil. Já to čekala a tak jsem vší silou udeřila činkou na jeho nohu ve vzduchu. Skoro bych řekla, že mu v ní něco křuplo. Vší silou jsem ho kopla do břicha až spadl na zem. Druhá byla Chloe té stačilo hodit druhou činku do ruky, aby si převážila a spadla na zadek. Nikdy jsem nechápala jak to dokázala se tady udržet a ještě živá. To už se na mě hnali další. Saltem vzat jsem jednoho zasáhla nohou do obličeje a další zavrávorat. Když už byli všichni omámeni na zemi, pro sebe jsem se usmála a uhla se tak, že jsem se vyhla pěsti Chloe. Ta to očividně nečekala, místo toho jsem se otočila a udeřila jí tak až jsem jí zlomila ten její krásný nosánek. 

Hned jak mi došlo co jsem provedla přejel mi mráz po zádech. 

"Fakt to na mě má tady špatný vliv." zašeptala jsem do prázdné místnosti. Nikdo to nemohl slyšet, všichni leželi omámení na zemi a ani se nepohnuli. 

"142934 pravý hák, výkop v zad, salto dopředu."

Udeřila jsem soupeře. Slyšela jsem jak mu rychle bije srdce, jak nemůže popadnout dech a dopad na tvrdou podložku.

"Výborně 142934 a teď přejdeme k druhé části. Je na řadě trest, dnes to bude jedna rána do obyčeje, aby si dotyčný pamatoval, co to obnáší prohrát." mentor luskl prsty a než se poražený nadál, drželi ho dva rekruti za ruce a já mu zlomila nos.

"Rozchod."

Šla jsem z místnosti poslední, když mě chytil mentor za rameno. 

"Dnes byla tvá agrese velice silná, na co jsi myslela?"

"Na odplatu za to, jak mě pře pár měsíci zmlátil."

"Dobře, jen tak dál a teď okamžitě do svého pokoje." 

"Marinette, máme problém."

"Neříkej, že našli tu štěnici."

"Ne, větší problém."

"Větší snad ani v tuhle chvíli není Tikky." řekla jsem a spatřila jsem 4 rekruty jak prošli dveřmi místnosti a stáli přede mnou. Neznala jsem je, takže buď jsou nový nebo jsou tu déle než jsem tu byla já a bydleli v jiné části bloku Divize.

"Je....ehmmm....volá ti Adrien."

"Teď není zrovna dvakrát vhodná doba na tvé pověstné vtípky Tikky?!?"vykřikla jsem do místnosti hned jak po mně jeden hodil nůž. Super jsou i ozbrojení.

"Nemůžu to vzít a ani zavěsit, bude mít podezření." naléhala. 

"No já zrovna taky nemůžu mluvit." 

"Budeš muset máš ho ve sluchátku."

"Co?!"

Adrien

Byl už večer a já měl vše přichystané. Napuštěnou vanu, svíčky, ovoce co Marinette tak zbožňuje a dokonce jsem se tajně vykradl a v přestrojení jsem si vypůjčil jedno z aut co tu stálo a sjel do malé vesničky a koupil 18 bílých růží, protože jsem chtěl od Marinette zjistit kdy má vlastně narozeniny.  Ve složkách Divize o tom nebyla jediná poznámka jen to, že tam byla 13 let a ve 4 let se tam dostala a teď je skoro rok pryč a pracuje pro jinou tajnou vládní organizaci. 

Akorát mi zapípala mikrovlka s popcornem, když jsem zjistil, že je jedenáct večer a Marinette nikde. 

"To je divný....nikdy není tak dlouho pryč....co když se jí něco stalo."

Přešlapoval jsem asi ještě dvacet minut po místnosti a pak jsem vzal mobil a vytočil Marinette. Vždycky říkala, že má u sebe mobil, a kdyby se cokoliv dělo mám zavolat. Na čele mi vyskočil studený pot, nebrala to. Srdce mi bušilo jako o závod, svezl jsem se o stěnu místnosti a jen tupě zíral a v uchu slyšel vytáčení volaného čísla. 

"Co?!" ozval se hlas Marinette.

"Marinette?" vyslovil jsem její jméno.

"Adriene....ahoj...ehmm...potřebuješ něco?" řekla poměrně zadýchaným hlasem a v pozadí jsem slyšel divné zvuky.

"Ty ještě cvičíš, mám o tebe strach jestli se ti něco nestalo, jsi pryč skoro celý den." mé obavy byly na místě. Cítil jsem, že není něco úplně v pořádku. 

Marinette

"To víš vypadá to tady na dýl." jen co jsem to dořekla, mě jeden z nich strhl na zem a začal škrtit. 

"Já vím, že jsou ty cvičení někdy dlouhá, bolestná, vyčerpávající a někdy tě stojí skoro veškeré síly se jenom nadechnout a vstát ze země, ale mám strach a taky se mi stýská." řekl skoro tak jako kdyby mě pozoroval.

Dopr****, klela jsem v duchu a snažila se ho ze sebe dostat. 

"Víš jak moc mi na tobě záleží, už jednou jsem o tebe přišel a nedokázal tě ochránit...." pokračoval Adrien.

Podařilo se mi uvolnit nohu, okamžitě jsem povolila svůj protistisk a z kozačky vytáhla nůž.

"Bojím se, že tě jednoho dne ztratím." 

Ten nůž jsem mu zabodla do páteře, přímo k míše. V ten okamžik povolil okamžitě stisk a svalil se na bok. Nebyl mrtvý, jen omráčený bolestí a dost možná, na nějakou dobu i ochrne. Vyšvihla jsem se ze země do bojového postoje.

"Marinette, jsi tam....posloucháš mě vůbec."

"To víš, že poslouchám Adriene." vykopla jsem nohu v před a jednoho rekruta srazila k zemi.

"Já se ti tady svěřuju se svým strachem a ty mi na to nic nepovíš?" určitě teď zvedl jedno obočí, aby vypadal dotčeně.

"Vždyť jsem živá a žádné nebezpečí mi nehrozí." buch, bác další omráčený na zemi chybí poslední.

"Miluju tě a nechci o tebe přijít. Tu prázdnotu bych nepřežil." 

Chytla jsem ho za paži a otočila zády k sobě, vší silou jsem ho natlačila ke zdi a dala mu o ní hlavičku. To mu, ale nestačilo, proto jsem se jednou nohou o tu samou zeď odrazila, ve vzduchu se přetočila a kopla ho tak silně, že upadl na zem do bezvědomí. 

"Proč by si o mě měl přicházet. Je to jen hloupé cvičení bez střelných zbraní a celkově jen s tím co ti poskytuje tvé tělo tak ruce a nohy. Není důvod se bát." svázala jsem je všechny k sobě a přelepila ústa páskou. Ještě, že takové věci máme všude možně po Divizi. 

"V boji bez zbraně na blízko jsi nejlepší lásko."

"Taky tě miluju a vždycky budu...." do místnosti vtrhl mentor se samopalem, určitě patřil k těmhle a měl mít s nimi hodinu. Jen co mě spatřil došlo mu kdo to je a začal střílet. Za mnou byla skleněná stěna, která se rozbila na tisíce drobných kousků, které odráželi můj obraz stejně tak jako všech v místnosti. 

Adrien

"Taky tě miluju a vždycky budu...." řekla. V tom jsem uslyšel střelbu z mobilu a zvuk padajícího skla.

"Marinette!!!!!!" řval jsem, ale mobil najednou vypadl. Snažil jsem se jí vytočit znovu, ale byl hluchý. Jako by ho někdo odstřihl.