D - jako Dánsko

Setkání

Ráno jsem vstala. A šla se dolů nasnídat. Ségra byla už vzhůru, bydlíme spolu. Sestra se odstěhovala první a já ji potom jen následovala kvůli škole.

,,Viděla jsem Dominika. A ptal se na tebe," zazubila se sestra.

,,No a? Víš, že se spolu už moc nebavíme. A doufám, že jsi mu nic neřekla," řekla jsem se založenými rukami na prsou.

,,Máš smůlu. Řekla jsem mu kdy dnes končíš, takže," zasmála se.

,,Já tě zabiju," vykřikla jsem.

Šla jsem do pokoje, vzala si tašku a mohla vyrazit na praxi.

,,Už jdu!" zakřičela jsem přes celý dům.

Venku byla zima a ani se nedivím jsou tři dny do vánoc.  A sních nikde.

Došla jsem do nemocnice, aspoň tam bylo teplo. A také den jako každý jiný.

Dnes jsme končili docela brzo. Vyšla jsem z budovy nemocnice a hned jsem si ho všimla. Stál tam a třepal se zimou.

Šla jsem dál. Nevšímala jsem si ho.

Ale on si mě bohužel všiml. ,,Jančo počkej na mě," zakřičel.

Zastavila jsem se.

,,Ahoj," usmála jsem se.

,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Nechceš zajít třeba na kávu? " zeptal se mile.

,,Jasně že jo!" vyhrkla jsem na něj.

   

☀☀☀
Doufám, že se vám bude tenhle příběh líbit. Omlouvám se za chyby. A prosím o komentáře jak se vám tato kapitolka líbila. Děkuji...