D - jako Dánsko

Jde ti to!

Tentokrát mě ráno vzbudil budík. Bylo za deset minut osm.

Šla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Obočí jsem měla zešité. Bolelo to. Vyčistila jsem si zuby převlékla se a šla na snídani.

Na chodbě jsem potkala Skleničku.

,,Co se ti stalo?" vylekaně se zeptal když uviděl mé obočí.

,,Mám jediné slovo brusle," usmála jsem se.

,,Tak ty jsi první z našeho týmu kdo má takové zranění," zasmál se.

,,No a to ani nehraju hokej," zasmáli jsme se oba.

Se smíchen jsme šli na snídani. Otevřeli jsme dveře jídelny a rozešli se ke svým místům.

,,Čau," řekla jsem když jsem si sedala na židličku.

,,Ahoj," odpověděl Nečas.

Naštestí si nevšiml mého oboči zešitého třemi stehy.

,,Dneska máš další trening," oznámil mi Hronek.

,,Nene, ja na brusle už nevlezu. Nevšimnul sis tohohle?" zeptala jsem se a ukázala na své obočí.

,,Co se ti stalo?" vyhrkl ze sebe s otevřenou pusou Hronek.

,,Šla jsem na střídačku," usmála jsem se.

,,To ti v ničem nebrání. Dnes máš další trening," řekl a dál se věnoval svému talíři.

,,Dobře, ale tentokrát mi někdo pomůže vlézt na střidačku," usmála jsem se.

,,To, aby jsme si dávali zase kámen nůžky," zasmál se Nečas.

,,Hej, už žádná zmrzlina," řekla jsem naštvaně.

,,Ale noták," koukl se na mě psíma očima.

Náš rozhovor dál pokračoval.

Po snídani byl chvíli klid a hned poté hurá na tréning.

Ležela jsem v posteli a četla knížku. Někdo zaklepal.

,,Dále!" křikla jsem.

Otevřeli se dveře a v nich stál on.

,,Jej promiň, spletl jsem si pokoje," zazubil se.

,,V pohodě," usmála jsem se.

Zavřel dveře a dál jsem si četla. A najednou do pokoje vletěl Hronek, Nečas a Chytil.

,,Pojď už jede se na tréning!" zařvali všichni naráz.

,,Musíš trenovat," přidal se Sklenička, který procházel kolem.

,,No tak jdem no," řekla jsem a ze skříně vytáhla mikinu.

Došli jsme pred šatnu kluci se šli oblékat a já mezitím šla ke střídačce.

Sedla jsem si a začala si obouvat brusle. Na led už pomalu začínali chodit kluci. Stáli uprostřed a něco si povídali. Zachvíli přijel ke střídačce Chytil a řekl: ,,No tak už pojď."

,,Už jdu," řekla jsem.

Pomohl mi na led.

,,Dnes tě musíme naučit brzdit. Jo a tady máš helmu, kdyby jsi nahodou spadla," zasmál se Hronek.

Vzala jsem si helmu a nasadila jsi ji na hlavu.

První co jsem řekla bylo: ,,Vypadám jak debil, že?"

,,Né, moc ti to sluší," probruslil kolem mě Nestrašil.

Jen jsem se zamračila.

,,No tak se první rozbruslíte, ne?" řekl přicházející trenér Jandač.

Ja už pomalu jela ke střídačce a Chytil semnou ať mi pomůže.

,,Kam jdete?" zeptal se Jandač.

,,No máte tréning tak jedu na střidačku ať se vám tu nemotám," vysvětlovala jsem, ale bylo mi to prd platné.

,,Nene, patříš k týmu. Trenuješ s náma," oznámil mi.

Otevírala jsem pusu, že už něco řeknu, ale on se otočil a jel za Červenkou.

S klukama jsen tam chvilí jezdila, ale brzdit mě nenaučili. Zastavovala jsem naražením do mantinelu nebo pádem na zem ještě, že jsem měla tu helmu.

Kluci už trénovali a ja se podle jejich rad snažila naučit brzdit. Ale nešlo to. Šla jsem na střidačku teď už mi to dovolili. A tentokrát jsem ani nespadla.

Vyzouvala jsem si brusle. Někdo přijel ke střídačce zvedla jsem hlavu. Kdo by to mohl být jiný než Hronek a Nečas.

,,Po tréningu neodchazej. Budem jestě bruslit," pošeptal Nečas.

,,No dobře a proč šeptáš?" zeptala jsem se.

,,No přece, aby nas nikdo neslyšel," zasmál se Hronek nahlas.

,,Pššššt!" vyjekl na něj Martin.

Jen jsem se usmála.

Když skončil tréning na ledě zůstal Hronek, Nečas, Sklenička, Chytil a Moravčík. Znovu jsem si obula brusle a tentokrát sama vyrazila na led.

Rozjela jsem se jenže na zemi zůstala neči hokejka ja oni zakopla a porazila Skleničku, který stál zády ke mě.

Jen jsem viděla Hronka jak se směje a Moravčíka, který nam jel na pomoc, jenže si nevšimnul te hokejky a zkončil s náma na hromádce.

V tu chvíli tam přišel on. Ten, který si dopoledne spletl pokoje.

,,Kluci vy nejdete do šatny?" zeptal se.

,,Nene, my tady máme hešte něco na práci," zasmál se Hronek.

Já už se pomalu zvedala ty dva pořád leželi na zemi.

,,A nechcete pomoct?" zeptal se z usměvem.

Jakmile jsem si stoupla podjela mi brusle a byla jsem zase na zemi.

Tentokrát vybouchl smíchy i Nečas.

,,Myslím, že my už dneska zkončíme, že?" zasmál se Hronek.

,,Jo zkončíme," zařvala jsem v leže.

Stoupla jsem si a podívala se na něho měl tak nádherný usměv...

☀☀☀
Tak další kapitola. Snad se bude líbit.. Jinak jsem se chtěla zeptat o kom by jste chtěli daší fan fikci?