D - jako Dánsko

Noční můra

Šla jsem si lehnout. Byla jsem strašně unavená. Po pár protočení v posteli jsem konečně usnula. 

                                                                                       ...

,,Nech mě!" zakřičela jsem a dál utíkala temnou uličkou.

Najednou mě někdo chytl a přitiskl ke zdi. Nemohla jsem se hnout. Bála jsem se. Chytil mě pod krkem.

,,Teď půjdeš s náma a jestli budeš protestovat víš co tě čeká," pošeptal mi a pod ucho mi dal pusu.

Nevěděla jsem co se to děje. Nic jsem neříkala. Hodili mě do nějakého auta na zadní sedačky. Bála jsem se strašně jsem se bála. Jeli jsme dlouho. Nevěděla jsem kam to jedeme. Neznala jsem to tam.

Dojeli jsme na místo. Auto zastavilo před nějakým domem. Nebyl moc pěkný. Jeden z nich mě chytl za ruku a zařval: ,,Tak pojď ty děvko jedna!"

Začala jsem se bát ještě víc. Nedalo se to vydržet už mi strachem klepaly zuby. Dotáhl mě do nějakého pokoje. Už tam byl jen on a já. Stála jsem tam jako solný sloup. Najednou ke mě přišel zase mě natlačil ke zdi. Tentokrát přiložil své rty na ty mé. Líbal mě, ale já ho ne.

Do jeho rtu jsem křičela: ,,Pomóc, pomóc!"

Nebylo to ale nic platné. Myslím, že jsem to jěště zhoršila. Svyma rukama už mi jezdil po stehnech a po chvíli mě chytl za zadek. Přitlačil se ještě víc. Už jsem nemohla ani dýchat. Bylo to strašné.

Ale pořád jsem křičela o pomoc. Začal  si rozepínat kalhoty.  Stála jsem tam v sukni a v triku. Po chvíli jeho ruce zase zkončili na mém zadku. Už mi chtěl sukni rozepnout. Jenže v ten moment otevřel někdo dveře. Byl to on. Neviděla jsem ho, ale byl to on. Můj vysněnyý kluk již od dětství.
                                                                                       ...

,,Jančo. Jsi v pohodě?" říkal někdo.

Otevřela jsem oči a uviděla Nečase, Chytila a Hronka jak sedí vedle mě na posteli. Na líčkach jsem cítila slzy. Nic jsem neřekla.

,,Slyšeli jsme jak křičíš o pomoc. Tak jsme se sem šli radši podívat," usmáli se.

S očí mi vyletěli další slzy. Kluci už nic neříkali a všichni mě hromadně obejmuli. Z očí mi pořád tekli slzy. Ani nevím proč. Kvuli jedné noční můře, která se mi opakuje už dlouho. Nikdy jsem toho kluka co mě v tom snu zachranil neviděla. Ale měla jsem takový pocit, že on je ta pravá láska. 

Kluci mě pustili. A Martin se znovu zeptal: ,,Tak co se děje?"

,,Zdála se mi noční můra. Provází můj život už několik let," pošeptala jsem.

,,Neboj už je to v pohodě," usmál se Hronek.

Pochvíli se otevřeli dveře. Stál tam Pastrňák.

,,Co tady děláte," zeptal se když všechny uviděl sedět na posteli.

,,Nic, jen si tady povídáme," zasmála jsem se.

,,Dobře, tak já vás nebudu rušit," usmál se.

,,Ne ty nerušíš nikdy,"  mrkla jsem na něj.

,,Tak zitra na snídani," zamával nám.

,,Budeš čekat na ty tři pusy, že?" zazubil se Nečas.

,,Na tři? Já dal jen dva góly," divil se David.

,,No to jo, ale jednu dostaneš ode mě jako bonus," mrkl na něj Martin.

,,Už se těším," zasmal se a zvřel dveře.

Kluci se začali divit. První co s Chytila vypadlo bylo: ,,To by mě zajímalo co tady chtěl."

,,Vždyť ty jsi jen naše a nikoho jiného," přidal se Hronek.

Jen jsem se usmála.

Náš rozhovor dál pokračoval. Nakonec to zkončilo tak, že jsme leželi v posteli všichni čtyři. Bylo to k popukání.

Než jsme usnuli řekla jsem jim: ,,Mám vás ráda kluci."

,,My tebe Ariel," pronesli trojhlasně.

  ...

Tak další kapitola je tady. Snad se vám bude líbit. A chtěla jsem se zeptat jestli by jste chtěli ještě nějakou fan-fikci z repre např.: z juniorů? Nebo radši z nějakého extraligového týmu? Do komentářů můžete psát popřípadě s jakým hračem chcete další fan-fikci. Děkuji za přečtení.