D - jako Dánsko

Slovensko..

V Dánsku jsme asi týden. Kluci zatím jen trénovali a myslím, že formu mají. A navíc jsme se za tu dobu s klukama zkamarádili.

Dnes hrajem první zápas a to ze Slovenskem.

Ráno měli kluci ješte tréning.

Seděla jsem na střídačce a pozorovala led. Někdo na mě promluvil: ,,Nezapomeň si vzít neklouzavé boty." Podle hlasu jsem poznala kdo to byl.

,,Neboj," ušklibla jsem se.

,,Dobře, dobře. Nemusíš se hned rozčilovat," zasmál se.

,,Ja se nerozčiluju. Tak co, jak to dnes dopadne?" zeptala jsem se.

,,Vyhrajem, to je jasné a já dám gól," řekl a založil si ruce na hrudi.

,,Si nějak věříš ne?" usmála jsem se.

,,Chceš se vsadit?" zeptal se trochu naštvaně.

,,A o co?" zeptala jsem se a v tu chvíli přijel Nestrašil s Řepíkem.

,,Hmm, musím přemýšlet..," zamyslel se.

,,Co takhle zmrzlinu?" navrhl Sklenička, který právě přijel.

,,To beru," křikla jsem.

A kluci se začali smát.

Pochvili kluci odjeli zpět za ostatníma.

~•~

Tréning zkončil. Šla jsem chodbou a přemýšlela nad tím jak to klukum dopadne. Najednou jsem uslyšela strašný dupot. Otočila jsem se a uviděla Chytila, Nečase a Hronka jak proti mě beží. Stačila jsem jen tak tak uskočit.

Došla jsem na pokoj a lehla si na postel. Vzala jsem si knížku a začala číst. Z čtení mě vyrušil až Dominik, který zaťukal na dveře.

,,Už je večeře," usmál se.

Vstala jsem a řekla: ,,Můžeme jít!"

~•~

Kluci se rozbruslovali a ja se na ně koukala. Trenéři se spolu o něčem bavili.

Na ledě už byla první pětka. Už v sedmé minutě slováci vedli 1:0. Kluci to, ale nevzdávali a bojovali dál. V první třetině už žádný další gól nepadl.

Když jsme odchazeli ze střidačky trochu jsem se bála vstoupit do šatny, ale Bága mě ujistil v to, že tam můžu. O přestávce Jandač říkal klukům co dělaji dobře a v čem se maji zlepšit.

Začala druhá třetina. Trochu mě v hlavě hlodalo jestli vyhrajeme nebo ne. Z přemýšlení mě vyrušila píšťalka rozhodčího a řev fanoušků. Uviděla jsem Domese jak oslavuje. Viskočila jsem a řvala s ostatníma.

Pár minut jsme vedli jenže potom skoroval Sekera a už jsme zase prohrávali. Tohle skore bylo i celou druhou třetinu. Zase byla přestávka. A poté jsme šli znovu na střídačku.

Začala třetí třetina. Byly asi dvě minuty před koncem. Viděla jsem kluky jak jsou zklamaní a hlavně Neči. Seděl na lavičce a měl takový divný výraz. Šla jsem za ním.

,,Martine?" pošeptala jsem.

,,Ano?" odpověděl.

,,Tak kdy dáš ten gól? Ať tě můžu pozvat na tu zmrzlinu," usmála jsem se.

,,Za chvíli, dobře se koukej," zasmál se.

,,Nespustím z tebe oči,"  zasmala jsem teď také.

Zachvili byl Martin už na ledě, ale hralo se v naši třetině. Domes dostal puk a nahrál ho Martinovi. Který se rozjel a deset sekund před koncem dal gól. Celá hala křičela a já s nima. Byla jsem ráda, že jsme vyrovnali.

Začalo prodloužení. Nečas si vzal zase puk a jel stejně jako před tím. Jenže jak byl rozjetý tak to neustál a vrazil do mantinelu. Ležel na ledě a nevstával. Dostala jsem strach. Došli pro něj zachranáři a poté i doktor naší reprezentace.

Martin vstal a celou halou se ozval tleskot.

Bága šel s nima do kabiny. Ja jsem měla zůstat na střídačce kdyby se nahoudou někomu něco stalo.

Po chvíli se ozvala zase jásot Čechů v hale. Jaškin dal gól. A tak jsme vyhráli.

Po zápase jsme ještě oslavovali v kabině. Byla tam perfektní atmosféra.

Když jsem šla na pokoj chtěla jsem se stavit za martinem jenže už spal...

☀☀☀
Dneska trochu delší kapitola. Doufám, že se vám bude líbit. Mimochodem jaký je váš oblíbený hokejista..?