D - jako Dánsko

Zmrzlina

Ráno jsem vstala. Převlekla jsem se a šla na snídani.

Po snídani jsem šla na pokoj vzala si věci a šla s klukama na trening.

Odpoledne hrajeme se Švédskem. A mě bylo na snídani oznámeno, že na zápas s nimi nepujdu a budu s Martinem kdyby mu bylo hůř.

Po treningu jsem šla opět na pokoj a potom rovnou na oběd. Obědvali jsme všichni společně jen Martin tam nebyl. Takže jsem seděla vedle prazdného místa, ale po pár minutách si ke mě přisedl Moravčík. S tím jsem se za celou tu dobu nestihla ani pobavit.

Povídali jsme si.

A ja jsem najednou vybuchla smíchy a všichni se otočili. Michal totiž vzal do ruky lžíci a chtěl ochutnat polévku jenže se opřel o talíř a polévka byla v jeho klině. Ten jeho pohled by k nezaplacení.

Po obědě byl klid.

Kluci si potřebovali odpočinout. Proto i já si šla lehnout. Neusnula jsem, jen jsem se převalovala. Nakonec jsem to vzdala a šla si sednout na balkón. Přemýšlela jsem.

No a když jsem chtěla jít dovnitř, dveře nešly otevřít, zabouchly se. Začala jsem panikařit. Ještě, že balkony byli propojené jinak nevím co bych dělala.

Utíkala jsem a na všechny dveře klepala. Nikdo si me nevšiml. Buď spali nebo na tom pokoji ani nebyli.

Doutíkala jsem až k pokoji Hronka, který stál u skříně a vyhazoval z ní oblečení.

Zaklepala jsem na něho. Ten se koukl, usmál se a zamával mi. A dál řešil své oblečení. Klepala jsem dál, až mu došlo, že chci aby otevřel.

,,Co tady děláš?" zeptal se nechapavě.

,,Asi se opaluju," řekla jsem ironicky.

,,Nemusíš být hned naštvaná. Tak co tady děláš?" znovu se zeptal a založil ruce na hruď.

,,Byla jsem na balkóně a zabouchly se mi dveře," vysvětlovala jsen mu.

Jen se na mě koukl a vybouchl smíchy.

,,Co je?" nechápala jsem.

,,Nic jen my to příjde vtipné," usmál se.

Podívala jsem se na něj a nechápavě zvedla jedno obočí.

Vyšla jsem z jeho pokoje a zjistila, že kluci už začínají chodit z pokojů. Šla jsem na pokoj. Pár klukům jsem ještě popřála hodně štěstí.

V pokoji jsem si vzala peníze a šla dolů do restaurace. Objednala jsem dvě zmrzliny. Vzala je a šla za Martinem na pokoj. Ten už mě očekával.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.

,,Ahoj," ozvalo se hned jak jsem vstoupila.

,,Ahoj. Něco pro tebe mám," křikla jsem.

,,Joo? A coo?" zeptal se s úsměvem na tváři.

,,ZMRZLINU!" zařvala jsem.

,,A joo, ta naše sázka," zazubil se a poplácal postel ať si jdu za ním sednout.

Sedla jsem si a dali jsme se do zmrzliny.

Po chvili Martin pustil televizi. Co jinýho než hokej.

Dívali jsme se a toho jsme si povídali. Skoro celou dobu jsme se smáli.

,,Víš o žertících na přivítanou?" zeptala jsem se po chvíli.

,,Cože?" vyhrkl ze sebe Martin.

,,Říkal to Hronas. Prý nás to čeká oba," zasmála jsem se.

,,No tak aspoň na to nejsem sám," zazubil se.

Jen jsem zakroutila hlavou.

Dál jsme si povídali. A dál si nic nepamatuju. Usnula jsem. Vzbudil mě až Chytil, když přišel na pokoj.

Vzala jsem si věci a šla na pokoj. Lehla jsem si do postele a spokojeně usnula...

☀☀☀
Tak další kapitola. Po docela dlouhé době. Omluvám se ale neměla jsem žádné nápady.