D - jako Dánsko

Oběd

S Davidem jsme seděli na posteli a povídali jsme si.

Už jsem nebrečela, usmívala jsem se. Když to David uviděl taky se usmál a dal mi pusu na líčko.

Chytla jsem ho za ruku, rozzářily se mu oči.

Propletli jsme si prsty. A já si opřela hlavu o jeho rameno.

Někdo zaklepal.

,,Dále!" křikl David.

Dveře se otevřeli a Nečas vkoukl dovnitř.

,,Pojďte na oběd vy hrdličky," usmál se.

David vstal a vytáhl mě z postele. Už mu nevadilo, že nás někdo uvidí. Chytil mě za ruku a pyšně semnou procházel chodbou.

Ale nikdo, nikde.

Došli jsme do jídelny.

Tam byl jen Hronek, Chytil a Nečas, který šel před náma.

Sedli jsme si vedle nich.

Pod stolem jsme se pořád drželi.

Pípl mi mobil, proto jsem Davida pustila.

Podívala jsem se do mobilu. Zpráva od sestry.

Napsala: ,,Tak co jak se máš sestřičko? Už se mi po tobě stýská. Po obědě zavolej! Mám tě ráda."
Pohled na tuhle SMS mě přinutil se usmát. Se sestrou se máme hodně rády. A nedokázali by jsme si bez sebe představit život.

David trochu znervóznil a chytl mě za stehno. Nevím co si myslel asi, že mi píše nějaký kluk.

,,Kdo ti píše? Nějaký milenec?" zeptal se že smíchem Hronek.

V ten moment mi David zmáčkl stehno ještě více.

,,Kdo by mi tak asi mohl psát?" usmála jsem se.

,,Á už vím. Ten Jakub? Jak si o něm mluvila," koukl na Davida. Ten znervóznil ještě více, ale teď už mi stehno nemačkal. Ruku obtočil kolem mého pasu.

,,No, ten už by mohl napsat," usmála jsem se.

,,Tak nám řekni kdo ti psal!" rozkázal Nečas.

,,Sestřička mi psala," zasmála jsem se.

V ten moment do jídelny přišel i Kubalík.

,,Má starost, že tě zkazíme nebo co?" zeptal se že smíchem Kubalík.

,,Ne má pro mě nový drby, víš. Tohle jsou holčičí věci," zasmála jsem se.

,,Ale co to tu vidím. No tak Davide, že se nestydíš," zasmál se Kubalík.

,,Co vidíš?" zeptal se s úsměvem.

,,Víš, já jsem slíbil Jančiné sestře, že tady na ni budu dávat pozor," začal kývat hlavou.

,,No a?" zeptala jsem se.

,,Ale nic, já ji to stejně řeknu," usmál se Kubalík.

Protočila jsem oči. A pustila se do jídla.

Po obědě jsem šla na pokoj. Pustila si notebook a zavolala sestře.

,,Ahoj," křikla jsem na ni.

,,Ahoj," usmála se ,,dlouho jsme se neviděli. Tak co jak se máš? Sama beze mě?"

,,Dobrý a jak jde život u vás?" zeptala jsem se.

,,Ale jo, jde to. Tak co? Vyprávěj, přeháněj!" usmála se.

,,Co potřebuješ vědět?" zasmála jsem se a v ten moment někdo zaklepal na balkonové dveře ,,Moment jdu otevřít."

Hronek kdo jiný.

,,Tady ti posílají kluci zmrzlinu, prý se máš posilnit před zápasem," usmál se.

,,Děkuju," vycenila jsem zuby.

,,Jo ještě tohle ti posílá David," řekl a dal mi pusu na čelo.

,,Fakt jo? A nevymýšlíš si trochu?" zasmála jsem se.

,,Možná trochu, ale on mi tě přebral," rozlobil se.

Jen jsem se zasmála a Hronek byl, již na odchodu. Zavřela jsem dveře a se zmrzlinou skočila do postele.

,,No segra, co jsem to slyšela?" usmála se.

,,Co jsi slyšela?" vyděšeně jsem se zeptala.

,,Ty tak střídáš kluky? No to bych do tebe nikdy neřekla," zasmála se.

,,Jaký kluky?" dělala jsem, že nechápu.

,,Nekecej ségra. Já už to vím?" usmála se.

,,Co víš?" zeptala jsem se.

,,Máš prý něco s Pastrňákem," pošeptala.

,,Kdo ti to řekl?" vyjekla jsem ze sebe.

,,Kdo asi?" usmála se.

,,Já toho Kubalíka zabiju!" vykřikla jsem.

,,Takže je to pravda co?" ušklíbla se.

,,Něco na tom asi pravda je," usmála jsem se.

Ještě dlouho jsme si povídali. Pak jsem se už musela začít oblékat. A s klukama jsme mohli vyrazit na další, tentokrát už poslední zápas ve skupině.