D - jako Dánsko

Růže

Dnes hrajem s Francii. Je to lehký soupeř, ale i tak to nesmíme podcenit. ráno jsem byla domluvená s klukama na kafe byl to vlastně, už takový náš rituál. Oblékla jsem se a vyrazila k vychodu. Po cestě jsem potkala Davida, ale děla jsem, že ho nevidím. Ve vestibulu už na mě kluci čekali.

,,Ahooj!" usmála jsem.

,,Ahoj," pronesli trojčleným hlasem.

Vyšli jsme a vydali se k naší oblíbené kavárně.

,,Jsem slyšel, že jsi mě vyměnila za Pastu," zasmál se Hronek.

,,Hej Martine slíbil si, že to nikomu neřekneš," rozčílila jsem se.

,,Ale no tak vždyť jsme nejlepší kamarádi," zastával se ho Chytil.

,,To je jedno, ale slib je sli," pronesla jsem.

,,No jo a Martin je drbna," zasmáli se.

,,Já?" zeptal se uraženě Nečas.

Tentokrát jsem se už zasmáli všichni.

,,Kluci, ale slibte mi, že to nikomu neřeknete. Prosím," usmála jsem se.

,,Slibujeme," usmáli se.

...

Asi za pět minut je oběd měla bych si asi pohnout. Vyletěla jsem z pokoje a na chodbě jsem se srazila s Francouzem.

Pavel vstal a zeptal se: ,,Jsi v pohodě?"

,,Jo jasně," usmála jsem se.

Podal mi ruku a pomohl mi vstát.

,,Měli bychom si pohnout. Jinak dostanem," zasmál se Pavel.

,,No to by jsme měli," přikyvovala jsem.

Došli jsme do jídelny. Všichni už tam byli. Zaujali jsem volné místa vedle Ritticha.

Po obědě kluci odpočívali a já vlastně taky. Lehla jsem si a usla jsem. Naštěstí jsem měla natočený budík, kdybych ho neměla tak zmeškám celý zápas.

Ve tři jsme odjížděli na stadión. Strašně jsem se těšila. Dneska jsem seděla se Šulákem. S ním jsem si vlatně za celou dobu co jsme tu popovídla poprvé.

...

Zápas začal. Již ve čtvrté minutě skóroval Pastrňák. Dneska i včera jsem se mu vyhýbala, teď mi to bylo i trochu líto. V osmé minutě dal druhý gól v utkání znovu Pasta. V patnácté minutě se trefil Jaškin. Tahle aréna mohla bouchnout, jak čeští fanoušci fandili. V dvacáté druhé a potom v dvacáte sedmé minutě se dvakrát trefil Horák. No a v padesáte minutě to celé uzavřel Nečaš. Vyhráli jsme 6:0. Byla jsem strašně moc ráda. Francouze jsem rozmetali. Neměli proti nám šanci.

Po vyhraném zápasu jsme jako pokaždé šatně slavili. Byla tam úžasná atmosféra. Když jsme dojeli k hotelu šla jsem do pokoje. Lehla jsem si a zapnula televizi. Jak jinak než na hokej. Hráli Švédi se Švýcarama. Zápas už byl rozehraný.

Najednou někdo zaklepal.

Vstala jsem a otevřela dveře.

Stál tam David. A ruce měl za zády.

,,Ahoj," usmál se.

,,Ahoj," nějak jsem ze sebe vyhrkala.

Už nic neříkal a ruka za zády mu vyletěla. V ruce držel růži. Krásnou rudou růži.

,,Děkuju," usmála jsem se.

,,Doufám, že se na mě za ten včerejšek nezlobíš," pošeptal.

,,Nene," zase jsem se usmála.

,,Tak já zas půjdu. Tak ahoj. Zítra na snídani," usmál se a zmizel na chodbě.

Já jsem si lehla na postel a při sledování obrazovky jsem usnula.