D - jako Dánsko

Česká hymna opět zní..

Ležela jsem na posteli a nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem šťastná.

Kluci byli na poradě a já měla chvíli pokoj. Převlékla jsem se. A šla si do koupelny upravit vlasy. Udělala jsem si drdol.

Vzala jsem si budu, jak jinak než od repre.

Obula jsem si boty a vyrazila směrem k autobusu, který přijel pro kluky. Kluci už byli nastoupeni před autobusem. Když jsem je viděla musela jsem se usmát. Byla jsem strašně ráda, že jsem tam mohla být.

Už u vychodu z hotelu si mě všiml Jaškin. A od aoutobusu mi zamával. S umsěvem jsem mu pozdrav oplatila. Začli jsme vstupovat do autobusu. Sedla jsem si k Rittichovi, který mi držel místo.

Když jsem si sedala ze zadu se ozvalo: ,,No toto, aby jsme nežárlili."

Nevšímala jsem si toho. Na tyhle řečí jsem už byla zvyklá.

S Davidem jsme za celou tu dobu neměli moc čas si popvídat. Teď přišel čas.

,,Už se těšíš na ten přivítací vtípek?" zeptal se Rittich.

,,Ani mi to nepřipomínej," usmála jsem se.

,,Myslím, že kluci už něco plánovali," zasmál se.

,,A ty jim nepomáháš?" zeptala jsem se ze smíchem.

,,Já? Ja jsem takový andílek," snažil se mě přesvěčit.

,,Ty jo? Dovol, abych se zasmála," koukla jsem se na něj.

Viděla jsem jak rudnul a chytal záchvat smíchu.

,,Už jsme tady," zařval Faksa přes celý autobus.

Vystoupili jsme. A kluci šli do šatny. Já jako pokaždé čekala před šatnou. Do kabiny jsem mohla až o přestavkách. Stála jsem v dlouhé chodbě, opřená o zeď.

Najednou kolem mě začali procházet běloruští hokejisti.

Někdo na mě zařval: ,,Czech bitch."

V tu ránu z šatny vylezl David.

,,Co to bylo? Co to řekla?" naštvaně se zeptal.

,,Ale nic," usmála jsem se.

,,Neboj my jim to nandáme," mrkl na mě.

,,No to doufám," zasmála jsem se.

Pořád jsem musela myslet na to co mi David řekl. Byla jsem šťastná, ale taky jsem cítila strach.

Vydala jsem se na střídačku. Kluci již byli nachystaní. První pětka byla na ledě.

Už v druhé minutě se zranil Nestrašil. Jel k mentinelu a chtěl udělat kličku, jenže na něho najel Kiltarov. Nestrašil s doktorem odešel do šatny a já s nima. Přišla jsem tak o víc jak půlku první třetiny a taky o dva góly. Ten třetí jsem, ale už viděla. Červenka ve středním pásmu přiťukl puk Řepíkovi do jízdy, ten přejel modrou a na pravém kruhu napřáhl. Příklepem vypálil a překonal tak Běloruského brankáře. Byla jsem šťasná.

Měli jsme ještě pár šancí skoré navýšit, ale už to tam nespadlo. Nevadilo to vyhráli jsme.

Po zápase jsme šli do šatny všichni. Oslavovali jsme vyhru. Nebyla jsem tam moc dlouho. Po chvíli jsemšla zpět na chodbu. Čekala jsem než kluci vylezou. Asi po čtvrt hodině vyšli moji asi nejlepší kamarádi. Teda oni se tak pojmenovali a vlastně měli pravdu.

Napřáhli ruce a všichni jsme se hromadně objali.

,,Jsem na vás hrdá kluci," pošeptala jsem při medvědím objetí.