Zayn sister[1D]

Five-Kiss you

Monique

Probudím se do slunného rána. S hlasitým zaúpěním se vyhrabu z postele a zamířím do koupelny. Rozpustím si dlouhé černé vlasy a umyju si je. Koušu se do krtu a pořád přemýšlím o tom, co mi včera řekl Paul, Zayn a Harry. Nakonec, při fénovaní mých dlouhých pačesů mávnu rukou a nechám to být. Jako každé ráno je dům tichý, dnes však z jiného důvodu. Sejdu schody dolů a tam spatřím lístek od brášky „Jeli jsme zase nečekaně nahrávat, ale tentokrát budeme i natáčet klip, takže budeme v okolích lesích- zvykneš si. Snídani máš na lince v kuchyni, my přijdeme okolo třetí odpoledne" s úsměvem si to přečtu a jdu ihned do kuchyně. Mám hlad jako vlk. Potěšeně zjistím, že jsou vajíčka a slanina. Začnu se tím cpát a pomalu projíždím na mobilu sociální sítě. Málem se zadusím svou snídaní, když spatřím video svého zpěvu. Je na oficiálním youtube kanálu One direction a má titulek: „Moje malá sestřička dospěla a má dokonalý hlas, co myslíte?". Hned se chci propadnout do země. Jak mi to Zayn mohl udělat? Bílá vzteky vyhodím zbytek snídaně. To je takový zabedněnec. Stejně jako ten zelenooký ďábel. Snažím se uklidnit, ale nejde to. Musím se pořád dívat na youtube a číst si ty komentáře. Některé jsou krásné a hřejí mě u srdce, ale spousta z nich je typu: „Nepřiživuj se na klucích ty, náno". A takových je tam hodně. To je přesně to, co jsem nechtěla. Já toho bráchu zabiju a vezmu to jedním vrzem s Harrym, protože je mi jasné, že ho k tomu ponouknul on. Se skřípáním zubů se obleču do normálních věcí, a protože se chystám jít ven, tak si beru i mikinu s kapucí a černé sluneční brýle. Prohlédnu se v zrcadle a spokojeně mlasknu. Černé rifle dokonale kontrastují s šedým tričkem s nápisem „Fuck you" a jemně modrou mikinou, která je mimochodem bez rukávů. Nandám si kapuci a sluneční brýle a popadnu klíče, které mi včera dal Zayn. Schovám je do kapsy spolu s Iphonem a několika librami. Vyrazím do rušných ulic Londýna. Úspěšně se proplétám davem a nikdo si mě nevšímá. Ladnými kroky se nakonec procházím obchodním centrem a nakupuji, co mi přijde pod ruku. Jsou to moje poslední vlastní peníze, ale což. Najdu si brigádu, případně si půjčím od Nialla, protože s bratrovými penězi nechci mít nic společného. Koupím toho spoustu a všechno si to donesu domů, kde to naskládám do skříně a šuplíků. Znovu vyrazím ven, ale tentokrát už jen tak do přírody. Už jsou skoro tři hodiny odpoledne a já stále neměla oběd, tak si koupím hranolky u pouličního prodavače v parku a jdu pořád dál. Park pokračuje někam dál, kde je skála. „No páni" vydechnu, když zjistím, že by šlo nahoru vyšplhat. Popadne mě neukojitelná touha to zkusit. Zkušeně, jako nějaký horolezec umisťuji nohy na skalnaté výklenky a deru se k vrcholu. Pohled, který se mi naskytne, mi sebere dech. Je vidět nádherné letní slunce a severní polovina Londýna se doslova topí v jeho záři. Uchváceně to sleduji a sednu si na celkem hladký povrch skal. Vypadá to, že jsem našla své oblíbené místo v tomhle městě. S úsměvem tu sedím několik dalších minut a vydýchávám Zaynovu zradu. Bratr se mi několikrát snaží dovolat, ale já mu to neberu. Nechávám se unášet příjemnou atmosférou tohoto místa. Když volá už asi po padesáté, zvednu to, ale nemluvím. Do ucha mi zakřičí jeho hlas. „Monique!!!" doslova sebou škubnu, protože jeho hlas je jako bič. Asi se o mě hodně bojí. „Hm?" pronesu na oko nezúčastněně a spokojeně sleduji obzor. „Kde do prdele jsi?" vyjekne nepříjemně a já před sebou úplně vidím, že si jistě kouše vzteky ret. „Jsem někde a nikde" ušklíbnu se samolibě. Dám mu to video na internetu pořádně sežrat. „Okamžitě mi řekni, kde jsi" vrčí jako vzteklý pes. „Ne, nemáš moji důvěru" šklebím se a sleduji město před sebou. „Jak to, že ji nemám? Vždyť ještě včera to bylo dobrý ne? Já o tvou důvěru stojím, sestřičko" jeho hlas zjemní a já cítím, že se mu vrací strach z toho, abych ho znovu nezačala nenávidět. „To sis měl rozmyslet, než jsi dal na internet to video" vyplivnu ta slova a s tím to típnu. Mám alespoň nějaký pocit zadostiučinění. Zayn mi ještě několikrát volá, ale asi po půl hodině to vzdá. Spokojeně si natáhnu nohy před sebe a celkově si lehnu. Dívám se na oblohu. „Co tu děláš?" protne letargické ticho známý hlas. Vyděsím se a vylítnu do sedu. Spatřím Harryho. Je zahalený, ale stále ho poznávám. On zřejmě však nepoznal mě. Není se čemu divit. Mám na sobě stále kapuci a černé brýle. Mlčím a pobaveně ho pozoruji. „Notak, co tu hledáš?" jeho hlas je hned trochu hrubější. Nejspíš se mu moc nelíbí, že jeho místečko našel někdo další. „Utíkám před svým idiotským bratrem, i když ten by měl utíkat přede mnou a s ním i jeho kumpán" zašklebím se a sundám si brýle. Brunet zalapá po dechu a úplně vidím, jak mu zajiskřilo ve smaragdových očích. „Jak jsi to tu našla?" odkašle si a sedne si vedle mě. Mou předchozí větu zřejmě ani nebere v potaz. „Hledala jsem samotu a klid" ušklíbnu se na něj a studuji očima jeho zakrytou tvář. Opatrně mu sundám šál a sluneční brýle. Jeho oči mě také pozorují, ale s větším zápalem než kdy dřív. „Omlouvám se za to video, ale, jak tě napadlo, že to já jsem Zayna navedl?" zdvihne obočí a já se musím usmát. „Jsi čitelný Hazz. Ne ve všem, ale po tvém večerním výstupu jsem tušila, že něco vyvedeš" pokrčím rameny a hraju si s tkaničkou od mikiny. „Já jsem to tu taky našel, abych hledal samotu. Na to, že jsem v centru Londýna, tak tahle skála je něco jako neviditelné místo. Paradoxně se sem nikdo nedívá, takže jsem tu vždy odhalený a bez šátků a brýlí. Zkrátka takový, jaký jsem" podívá se na mě a já se začnu poprvé v životě topit v těch zelených diamantech. „To ti věřím" smutně se na něj pousměju. „Ráda bych dala najevo, co mě baví" míním tím zpět „ale nechci zažívat to, co vy. Nechci být stíhána fanoušky na každém kroku a tak dále. Právě u tebe bych čekala, že to pochopíš" trochu vyčítavě se na něj podívám a on zjihne. „Moc mě to mrzí, vážně" horlivě mě ujišťuje. „Jo a Zayn tě zabije" dodá po chvíli tíživého mlčení. „To mě tak nějak nezajímá" vypláznu jazyk a začnu se smát. „Tohle ti moc sluší" usměje se na mě zářivě a já se nechápavě zamračím. „Ten smích. Tvoje tvář byla zrozena k tomu, aby ses smála a ne mračila. Stejně jako tvé rty-„ odmlčí se a podívá se na má ústa „byly stvořeny k líbání. Často a dobře" v té chvíli se mi na ně přilepí a začne mě líbat. Prudce a nečekaně, ale já se poddám a užívám si pocit blízkého spojení. Nepřestává mě líbat, ale přitáhne si mě k sobě a já ucítím pod rukama jeho pevné svaly. V tu chvíli mi dojde, co to vlastně dělám a prudce se od něj odtrhnu. „Já nebudu další z tvých zářezů" zavrčím vztekleji, než jsem měla v úsmyslu a rychle se zvednu. Všichni vědí, že Styles je děvkař. Jako zběsilá začnu slézat po skále dolů a málem spadnu, ale to mě nezajímá. „Moo" zakřičí za mnou Harry, kterého se mi podaří ignorovat a já se hned jak jsem na zemi, rozeběhnu pryč. Nevím ani kam běžím. Je mi to vlastně tak nějak fuk. Připadám si jako v nějaké zvrácené noční můře. Můj zpět na netu, Hary mě políbil plus si nade mnou honí, nikomu nemohu říct pravdu a takhle mohu pokračovat do nekonečna. Po tvářích mi stékají slzy a já se do toho ještě začnu hystericky smát. Doběhnu domů. Opravdu tomu říkám domov? No dobře takže přiběhnu domů, kde na mě čeká nasraný Zayn. „Monique, musíme si promluvit" začne zhurta, ale jakmile uvidí mé slzy tak se jeho výraz změní na vyděšený. „Co se stalo?" jeho hlas je chraptivě jemný, ale já mu nic povídat nebudu. Proběhnu kolem něj do mého pokoje. Cestou narazím do Louise, který se na mě podívá stylem „Co děláš", ale já ani nezamumlám slova omluvy a hned se zamknu v mé místnosti. S tichými vzlyky se svezu po zdi dolů a celé mé tělo se chvěje. Zase kvůli jednomu z nich brečím, připadám si jako pitomá patnáctka, kterou podvedl přítel. Jakmile mi dojdou slzy, sedím už jen na zemi a vybavuji si pořád dokola ten polibek. Nebudeme se hádat, že Harry líbá víc než uspokojivě, ale já prostě nebudu jeho další oběť. Nehodlám být další jméno na jeho pomyslném seznamu děvek. To fakt ne.

//Ahojdáááá tady máte další kapitolku tak si  ji užijte♥♥♥:D