Zayn sister[1D]

Nine-Harry, I Don't know

Monique

Jakmile dokoukám další díl mého oblíbeného seriálu- tentokrát, je to Game of Thrones- tak umyju misku a v tu chvíli se mi rozezvoní mobil. Přijmu hovor a do repráčku mi zazní hrubý hlas Paula. „Ahoj, kočičko. Pokud souhlasíš tak máš dneska schůzku s Nightwish" řekne tu šokující informaci, díky které se mi rozlije úsměv na tváři. „Jistě, v kolik?" zeptám se v rychlosti a celá jen zářím. „Za hodinu v budově Modestu, budou na tebe čekat. Mohu ti říct předem, že shánějí zpěvačku, takže kdybys nechtěla, rozjíždět sólo kariéru, a líbila by ses jim, mohla by, jsi být členkou jedné z nejlepší Metalovo-rockových skupin" dodá a já chvíli omámeně sedím. „Zlato?" ozve se do telefonu můj manager a já rychle zamrkám. „Jsi úžasný, miluju tě" s tímhle hovor típnu a letím do svého pokoje. Začnu vyhazovat věci ze skříně a hledat něco, v čem bych se jim zalíbila, potom ale přestanu. Půjdu tak, jaká bývám normálně. Přirozená. Z šatny vytáhnu černé krajkové šaty a přehodím si přes to černou koženou bundu. Vlasy si vyčešu do drdolu a odhalím tak tetování. Lehce kouřově se nalíčím a doplním to matnou starorůžovou rtěnkou. Nakonec nakopnu černé odrbané tenisky. Spokojeně vyjdu z pokoje a narazím do tvrdé vypracované hrudi. „S kým jsi to volala? Kam jdeš?" zavrčí Harry a sevře obě má zápěstí, až zasténám bolestí. On jakoby si toho ani nevšimnul. „Okamžitě mě pusť!" zasyčím na něj a snažím se mu vyškubnout. „Tak s kým jsi to mluvila, že jsi říkala, že ho miluješ?" zařve už brunet, až sebou škubnu. „To není tvoje věc" mám sto chutí ho ujistit, že to byl jen Paul, ale má zlá část říká, že ho v tom mám nechat pořádně vykoupat. „Aha" jeho hlas najednou zjihne a jeho ruce pustí má zápěstí. Začnu si je bolestivě mnout. „Tak jsi idiot?" zakřičím tentokrát já. Tam, kde měl obmotané své prsty mám teď červeno-modré otisky. On na mě jenom zírá neschopen slova. „Já tě vážně nenávidím" syknu a seběhnu schody dolů, kde nasednu do přistavěného auta. Z kabelky vytáhnu make-up a zakryju si podlitiny, které mi způsobil ten zelenooký pitomec. Ve zpětném zrcátku vidím, že Harry vyběhl z domu za mnou, ale pak to díky bohu vzdal. Teď si vzpomenu, že jsem vlastně ani nedala vědět Zaynovi, kam jedu. Rychle vytáhnu svůj Iphone a naklikám zprávu. Potom si přístroj vypnu a s nedočkavostí čekám, až dojedeme k budově Modestu.

Hned, jak staneme před firmou, vyběhnu rychle z limuzíny a pak už s důstojností projdu dveřmi. „Ahh, tady je moje zlatíčko" zašveholí Paul a obejme mě. „Přišli?" zdvihnu obočí, bez jakékoliv emoce v tváři. „Jistě a už na tebe čekají v zasedačce" zasměje se muž nad mojí nervozitou a ukáže na dveře s číslem sedm nahoře v patře za prosklenými schody. Odkašlu si a pomalu vyjdu schody. Přesně vím, že se mi hnědovlásek kouká na zadek, ale to teď vůbec neřeším. Není to pro mě prioritou. Před místností se nervózně nadechnu a vstoupím. Ohromeně pozoruji muže, kteří se na mě dívají. Konečně osobně poznávám mé velké idoly : Emppu Vuorinen, Jukka Nevalainen, Tuomasem Holopainenem, Marco Hietala stojí přede mnou. „Ehm dobrý den?" řeknu nervózně a přejedu je všechny opatrným pohledem. „Moc nás těší" vstane Marco a bezprostředně mě obejme. Chvíli ztuhle stojím a pak mi objetí opětuji. Nikdo jiný mě neobejme, což mi celkem vyhovuje. Posadím se naproti nim všem a propletu si prsty. „Takže, proč jste se, se mnou chtěli sejít?" zeptám se zdvořile, i když vím přesně proč. „Jak možná víš, sháníme zpěvačku" pronese poněkud neklidně Tuomas. „Co se stalo, že už s vámi nespolupracuje Tarja, pokud se můžu ptát" vyjde ze mě bez, toho, aniž bych tomu mohla nějak zabránit. Emppu zbledne, ale nic neříká a opatrně se podívá na zakladatele skupiny. Ten si jenom povzdychne a pronese zvláštním tónem větu „Už nám to zkrátka neklapalo. Ona vždycky chtěla něco jiného než my, něco jí vadilo, nedokázala ustoupit a tak jsme se s klukama domluvili, že jí vyhodíme" Tuomas si také proplete prsty a zírá na mě. „Ale o tom možná jindy" odkašle si Marco a pak se na mě usměje „Nezkusíme si něco společně zazpívat a zahrát, abychom věděli, jestli naše setkání má cenu?" zeptá se téměř nadšeně. „Ráda, a pokud by vám to nevadilo, napsala jsem vlastní písničku, takže pokud by vám to nevadilo..." nechám větu nedokončenou a čekám na jejich reakci. „Moc rádi si s tebou zahrajeme tvou skladbu" přikývne chápavě zakladatel skupiny a zvedne se. My ostatní ho napodobíme a vydáme se za ním do zkušební místnosti. Hned, jak tam přijdeme, zalapám po dechu. Tohle je zcela jiná místnost, než ve které jsme zkoušeli s 1D. „Nádhera, že?" zašeptá mi do ucha Marco a já se trošku zamračím. Ne, že by nebyl hezký, ale je tak o dvacet let starší než já. „To je" vydechnu a natáhnu se pro tmavě podrou basovou kytaru v rohu. Marco si vezme černou a Emppu bílou. Tuomas zasedne za klávesy a já přitoupím k mikrofonu. Noty s mým vlastním textem položím před ně a párkrát jim ukážu, jak to má znít. Chytají se velice rychle. Společně se rozezní předehra v podání mé nejoblíbenější kapely.