Zayn sister[1D]

Four-Modest!!!!

Monique

Přijedeme k obrovské budově Modestu. Zírám s otevřenou pusou. Sem jsem se vždycky chtěla podívat. „Ať ti nezaskočí slina" zakření se na mě bratr a vystoupí z auta. Následuji ho s despektem. Ihned se na mě sesype několik novinářů a na kluky také. „Pane Stylesi, kdo je tato neznámá dívka?" zeptá se jeden obzvláště otravný Harryho. Ten neodpoví a jde dovnitř. „Není to vaše sestra Zayne?" vyhrkne další novinářka, ale to už jsme vevnitř. Je to tu velké a celé bílé. Zkrátka nádherné. „Aaah, tady mám moje jedničky" ozve se hluboký, ale příjemný hlas nějakého muže. Zdvihnu hlavu a uvidím, jak po křišťálových schodech přichází vysoký asi tak třicátník se strništěm. „Zdar Paule" usměje se Niall. V tu chvíli se však pohled neznámého zaměří na mě. „Kdo je tohle?" zeptá se a semkne obočí k sobě, jakmile na mě pohlédne. „A ano, to je moje mladší sestra Monique" usměje se Zayn a postrčí mě dopředu. Zavrčím na něj a podám tomu muži ruku. „Monique Malik. Těší mě" řeknu hrdě. On se na mě doslova zakření. „Jsem Paul a tak mi i říkej, nesnáším svoje příjmení. Tak co, Monique? Zpíváš? Máš talent jako brácha?" pokouší mě, ale já se nedám. „Možná ano, možná ne" kousnu se do rtu. „Miluju tvoji sestru, má větší smysl pro humor než ty" otočí se Paul s úsměvem na Zayna, který se zamračí. „To jistě" řekne s despektem. „No a už máte zpoždění, šupejte za Lou" okřikne 1D a ti se s reptáním vydají po schodech nahoru. „Nechtěla by sis zkusit zazpívat na mikrofon? Bylo na tobě vidět, že popíku neholduješ" spiklenecky se na mě usměje a já horlivě přemýšlím. „Proč ne?" řeknu vyzývavě a založím si ruce na hrudi. Nemohla jsem si nevšimnout, jak mi i přes svůj věk kouká na prsa. Paul mě vybídne, abych ho následovala nahoru do jiné místnosti. Přivede mě k mikrofonu a vysvětlí mi vše potřebné. „Tak, co za podklad chceš pustit?" zeptá se poté zvídavě. Je hodně natěšený, co předvedu. „Pusťte Survivor ale tu rockovou verzi prosím" usměju se nad svou nejoblíbenější písničkou. Paul se na mě překvapeně podívá, ale dojde to říci programátorům. Po chvíli se rozezní první tóny dokonalé skladby. (Pusťte si písničku v médiích, pokud jí ještě nemáte puštěnou). Začnu zpívat a můj metalovo-rockový hlas se line místností. Vidím, jak na mě všichni včetně managera kluků, upřeně zírají. Asi nikdy neslyšeli nic tak hrozného, kupodivu mě ale nestopnou. Zpívám od srdce a v očích mám plameny. Jemně houpu boky. Všimnu si, že někdo vstoupil, ale nepřestávám se zpěvem a skončím až tehdy, kdy zazní poslední tóny skladby. V sále je ticho. „Hodně špatný, což?" ušklíbnu se na všechny kolem a teprve nyní si všimnu, že ten, kdo přišel, jsou osobně One direction. „Naopak, máš dokonalý hlas Mon" řekne Paul ohromeně a začne tleskat. K němu se přidají všichni. Kluci i programátoři. „Nechtěla, by jsi být, hvězdou?" vyhrkne muž ihned a já se zamračím. „Jak to myslíš Paule?" vyjde ze mě jen. Zřejmě čekal jinou reakci, ale to ho asi úplně neodradí. „Udělal bych z tebe dokonalou zpěvačku. Zrovna v tomhle hudebním odvětví nám jedna chybí" dodává ihned. Já rezistentně vrtím hlavou. „Omlouvám se, ale po tomhle já netoužím" upřu na všechny svůj kamenný pohled, aby věděli, že se mnou nehnou. „Tak... zazpíváš nám alespoň ještě něco?" otáže se manager kluků, kteří sedí na židlích opodál. „Pokud si to přejete" pokrčím rameny a on se ihned zeptá zpět, co chci za píseň. „Dejme tomu" nahodím přemýšlivý výraz, i když už mám vybráno. "Go for it" poválím to spojení na jazyku. Během chvíle mě obklopí zvuk další z mých topových písniček.

Začnu zpívat téměř mechanicky a musím uznat, že to, jakým způsobem je to nazvučené tomu dodává dokonalou atmosféru. Po dozpívání se na mě opět ztrhne veliký potlesk. „Můžeme domů Mon" usměje se na mě Zayn a je vidět, že září hrdostí. „Dobrá, děkuji za možnost si zazpívat" obrátím se na Paula. „Popřemýšlej o tom prosím" podstrčí mi vizitku a poplácá mě po ramenou. Následuji kluky ven z budovy. „Tak co? Jaké bylo nahrávání?" zeptám se, Jakoby jsem nikdy nezpívala před jejich maličkostmi. „Sakra sestro!" zasměje se Zayn a obejme mě. „Máš zkurveně velkej talent" tiskne mě k sobě. „Ano to máš" ozve se vedle mě chraplavý hlas Harryho. „Děkuji" skromě se usměju. Nemyslím si, že je to až tak horké. Dojedeme domů, kde se převléknu do tepláků a trička. Přemýšlím o té nabídce, a převaluji vizitku v prstech. Měla bych snad vstoupit do stejné řeky jako bráška? Ležím na posteli a mračím se jako bouřkový mrak. Náhle se ozve zaklepání, takže odhodím vizitku a řeknu „Dále". K mému překvapení vstoupí kudrnka. „Ahoj Hazz" usměju se na něj. Už se nezlobím a doufám, že ani on na mě. „Hazz?" zasměje se on. „Tak mi říkala mamka, když jsem byl škvrně" posadí se vedle mě a upře na mě zelené oči. „Uvažuješ o tom? Máš talent. Opravdu velký" naléhá na mě. „Ne, nepřijmu to. Už jsem se rozhodla" zalžu tiše. „Proč ne? Byla by jsi úspěšná" ptá se mě, jako bych byla mimozemšťan bez vlastní vůle. „Já tohle prostě nechci" odstrčím ho, co nejdál od sebe. „Omlouvám se, jen tohle nechápu" odsekne on a jde pryč. Práskne dveřmi a já si lehnu znovu do peřin. Co se stane, když přijmu a co, když odmítnu?

//Tak co myslíte? Ahojky...... přijde Monique nabídku či ne? Baví vás to?♥ Vaše eftřináctka