Zayn sister[1D]

Nineteen - Camping? seriously?

Monique

Prázdně sleduji, jak se kolem našeho vozu míhají auta. Poprvé v životě vidím, že Harry řídí auto. Kdyby tohle byla normální situace, tak bych se musela smát. Jeho tvář je sevřená a on se pečlivě soustředí na cestu. Dodržuje rychlost, ale až moc, abych pravdu řekla. „ Harry?" brouknu tiše a hlas mi přeskočí. V poslední době jsem toho moc nenamluvila a moje hlasivky protestují. „Ano, love?" stočí ke mně pohled, ale hned se zase zadívá na vozovku. „ Mohli bychom na pár dní odjet z města" navrhnu a sleduji jeho reakci. „Já nemám práci, ty a kluci také ne, tak co si všichni společně někam vyrazit a chovat se konečně jako mladí lidé?" dokončím a mírně zdvihnu koutky v úsměvu. „Oh, mimo město? Kam? Ale vlastně proč ne" v jeho očích čtu obavy, ale také mu v nich opět jiskří jako dřív. „Ještě nevím kam, ale přemýšlela jsem o stanování" podívám se znovu z okna, abych nemusela čelit kudrnkovu pohledu. „Stanovat?" vyjíkne téměř jako malá holka, což mě donutí se začít chraplavě smát. „Ano, zlato. Stanování. Nikdy jsem nestanovala a bylo by milé jet někam, jako normální obyčejní lidé a dělat obyčejné věci" jemně zakmitám řasami, abych zahnala pocit, že jsme mohli za pár let jet stanovat s naším malým broučkem. „Zkusit můžeme cokoliv" ozve se zelenoočko po chvíli mlčení. Věnuji mu jemný úsměv a zbytek cesty už mlčíme. Každý přemýšleje o tom svém.

„Vítej zpátky doma" otevře mi Harry galantně dveře od svého auta. Pomalu vystoupím a zadívám se na dům, jako, by byl cizí přitom, je to teprve týden od toho, co se to stalo. „Děkuji" hlesnu a lehkým krokem se vydám ke dveřím. „Sestřičko!" vyjekne osoba, která stojí hned za dveřmi a obejme mě, jen co otevřu. „Ahoj Zaynie" jemně pohladím jeho záda a pohled upřu na tři kluky, kteří stojí za mým bratrem. „ Louisi" pousměji se na hocha, který vypadá velice smutně. „Mon" ihned se ke mně vrhne a schová mě ve svém objetí. „Moc mě to mrzí" zašeptá a já vidím, jak je z toho smutný. „Mě také Lou, ale musíme jít dál" ta slova se mi říkají těžce a na jazyku mi chutnají jako popel, ale vnitřně cítím, že je to pravda. „Udělal jsem ti palačinky" řekne Niall jen, co ho ke mně brunet pustí. „To je milé, Ni" jemně mu položím dlaň na tvář a on se na mě usměje. Liam stojí opodál a vypadá, jako, že neví, jak přesně by se měl zachovat. „Jsem rád, že jsi v pořádku" opáčí prostě, ale já v těch slovech cítím upřímnost. „Když náš milý Ir vařil, tak bychom se mohli jít najíst" nervózně se usměji, abych uvolnila atmosféru. „Dobře" souhlasí Harry a vezme mě kolem pasu. „Jen se ještě zajdu převléknout a osprchovat" nakrčím nos, protože ze svého oblečení stále cítím nemocniční prostředí. Vyběhnu nahoru do patra, ale trochu toho zalituji, protože tělo mám slabé a po ztrátě dítěte mám údajně slabší imunitu. Ihned ze sebe sundávám oblečení a jdu do sprchy.

S úlevným výdechem ze sebe utírám vodu a fénuji si vlasy. Je to skvělé být zase dma. Domov. To slovo zní tak divně, když ještě před rokem jsem žádný domov neměla. Je to hřejivý pocit. Navléknu na sebe volné oblečení a sejdu dolů do obýváku, kde už kluci sedí na pohovce a před nimi je šest porcí palačinek. Sednu si mezi Zayna a Harryho, ale kudrnka si mě ihned stahuje na svůj klín. Neubráním se úsměvu a pobaveně ho pozoruji, když mě začne krmit jednotlivými kousky palačinek. „Já nejsem malé dítě" prohodím automaticky a málem mi vhrknou slzy, když si uvědomím, jak zle to znělo v ohledu ztráty našeho miminka. „To sice ne, ale jsi moje láska a pro lásku se dělají hezké věci" odkašle si zelenoočko a já si rychle zacpu pusu kusem jídla, abych nepronesla další hloupou a bolestivou připomínku. „ Kdy vyrazíme?" položí mi pak otázku a já nechápavě nakrčím obočí. „To stanování" začne se Harry jemně smát. „Co nejdřív" spokojeně mlasknu, když mi v puse přistane další kousek palačinky s nutellou. „Stanování? Vy chcete jet spolu stanovat?" zašermuje rukama Zayn. „Ne my dva. My všichni" pobaveně se culím. „Špekáčky, opečené marshmallovs , klid a ticho. Jedeme!" vyjekne Niall hned a začne poskakovat po gauči. „Proč ne? Alespoň si oddychneme" vyjádří se o chvíli později Liam. I Louis překvapivě souhlasí, ale Zayn pořád vrtí hlavou. „Samotní? Bez ochranky? Ne, že bych se bál o sebe, ale pokud někdo zjistí naši polohu, tak budeme zranitelní. Novináři nám nedají ani chvíli pokoj. Jednou mě málem ušlapali" nechci se mu smát, ale nedokážu to ovládnout a vyprsknu smíchy. Zní jako malá holka. „Pojďme to zkusit. Nic se nám nestane" opře si kudrnka hlavu o mé rameno a pak mě lehounce líbne na krk. „Dobrá" povzdychne si můj bráška rezignovaně.

O pět hodin později už se balíme. „Kde mám kondomy?" lítá Zayn po bytě a my všichni se mu smějeme, protože to řekl nahlas a to nechtěl. „Že já to řekl nahlas?" podívá se na nás, když zrovna probíhá kolem a my zadržujeme řehot. „Uhm" kývnu a začnu se znovu chechtat. Nakonec jsme se dohodli, že Zayn vezme s sebou svoji přítelkyni, abych se s ní konečně seznámila. I Liam pozval Danielle, které tam přijede po vlastní ose. „Hele, co kdybys pozvala zbytek Nightwish?" zeptá se Zayn náhle, když se konečně dosmějeme. Vykulím na něj oči. „ Proč by ne?" odkašlu si nakonec, když se dostanu z překvapení. „Zavolám Marcovi" usměju se a v tuto chvíli mi dojde, že jsem se už hrozně dlouho neozvala celé kapele. Vyděšeně vytočím číslo mého blonďatého kamaráda. „Monique?" ozve se z reproduktoru hlas. „Odpusťte, omlouvám se, že jsem se neozvala. Já, já jsem byla v nemocnici" vykoktám ze sebe. „My víme. Klid, holčičko" řekne muž pobaveně. „Jak?" vyjde ze mě šokovaně. „Psalo se to všude. Dávali jsme ti čas, než se sama ozveš" zasměje se lehce. „Oh, díky bože" zasměji se nahlas. Bála jsem se, aby mě nevyměnili. „To, ale není důvod, proč voláš" podotkne Marco jemně a já pohodím hlavou a nakrčím nos, i když on to vidět nemůže. „Ne, to není. Ráda bych vás pozvala na stanování se mnou a klukama z 1D" navrhnu opatrně. „Miláčku, to je tak zlaté" úplně vidím, jak se modroočko, zubí. „Moc rádi přijedeme" ozve se do mobilu tentokrát Tuomas. „Skvěle. Pošlu vám kdy, a kam máte dorazit" vyjeknu nadšením. „ Těšíme se". S tímto hovor ukončím a otočím se zpět ke klukům. „Přijedou" zazubím se od ucha u k uchu. „Báječné" řekne kousavě Hazza a odejde pryč. Zmateně se za ním podívám. „Co se mu stalo?" vykulí oči louis a já nechápavě zavrtím hlavou. „Jdu za ním" řeknu ihned a vystoupám nahoru do schodů.

„Lásko?" otevřu dveře a vstoupím do pokoje mého přítele. On sedí na posteli a pěsti má zaťaté. „Co se stalo?" hlesnu jemně. „Zayn má posrané nápady" odsekne zle a bouchne rukou do peřin. „Proč?" nechápavě mrkám. „Protože pozval ty paka z tvé kapely, kteří tě chtějí beztak jen ojet" nevím, kde se to v něm bere, ale takhle jeho stránka je nejhorší a bojím se jí. „Takhle to vůbec není. Jsou jen milí. Mám je ráda, jako své přátele. Jako Nialla, Liama nebo Louiho" přejdu k němu blíž. „Nialla jsi taky olizovala. Co jsi dělala s Marcem hm? Šukala jsi ho?" oči se mi zaplní slzami. „Ty jsi takový, sobecký bastard. Chtěla jsem ti dát dítě. Naše maličké a ty se chováš takhle? To jsi byl ty, kdo měl něco s děvkou, kterou sis nabrnknul někde v baru. Uvědom si, že mě zmlátili, vymlátili ze mě tvoje, naše děťátko a ty mě neprávem osočuješ, jako, bych byla kurva, která potřebuje peníze. Jsi odporný. Srovnej si v hlavě, co vlastně chceš" hlesnu a otočím se na podpatku. „Mon, počkej" zachraptí on a vzápětí je u mě. Drží mě za boky a já vztekle kopu a ječím. „Koukej mě pustit" je mi jedno, že kluci jsou dole. Nechci, aby se mě dotýkal. Ne teď. „Ne, prosím, prosím dopusť. Chovám se jako kretén. Přelilo se mi to v hlavě a bojím se někam jet. Snažím se, abys zůstala doma. Bojím se o tebe. Hrozně moc. Že ti někdo ublíží a já ho nedokážu zastavit. Zdálo se mi o tom každou noc, co jsi byla v nemocnici. Jak jsem k ničemu" šeptá a já sebou přestávám házet. „Nemusíš mít strach. Lásko. Miluju, jen tebe, a věřím ti, že mě ochráníš, protože jsi moje světlo, které mě neopustí" setřu mu nezbednou slzu, která se mu kutálí po tváři a povzbudivě se na něj usměji. „Zvládneme vše, co budeme chtít. Cokoliv" to slovo zašeptá společně se mnou a sehne se pro polibek. Jeho rty jsou jemné a až nyní cítím, jak moc chyběly. Líbá mě tvrdě a jemně. Střídá to a naše ústa do sebe zapadají jako střípky. Miluji ho. Nejvíc na světě.

// Vítám Vás u další části mého příběhu. V další snad konečně bude i něco s hudbou a dalšími komplikacemi. Pokud se Vám kapitolka a celý příběh líbí, zanechte prosím hlas a komentář, co se Vám líbí a klidně i to, co se Vám nelíbí. S láskou, vaše F13♥