Zayn sister[1D]

Twelve-Monique!!!!

Monique

Probudím se v Harryho pevném objetí a usměju se. Velice jemně se zpod jeho rukou vykroutím a zamířím do koupelny, kde osprchuji. Když se vrátím do místnosti tak mladík stále ještě spí. Jen se znovu usměji a zamířím do své ložnice, kde si vyberu krátké šaty červené barvy z lehkého materiálu. Oči si nalíčím černým kouřovým stínem a zvolím lehce agresivní tón červené rtěnky. Spokojená se svým vzhledem se ještě navoním parfémem od PlayBoye a na vysokých jehlových podpatcích vyjdu z pokoje. Vezmu si peněženku a mobil, zamknu dveře a bez, toho, aniž bych se někomu z 1D hlásila, vyrazím k budově Modestu, kde by na mě měli čekat kluci z Nightů.

„No ahoj, miláčku" vyhrkne Marco bezmyšlenkovitě, když mě spatří. „Ahoj" usměju se na něj a věnuju mu polibek na tvář, stejně jako ostatním členům kapely. „Tákže, čeká nás dnes nějaká nová píseň, či agresivní zkoušení?" zaculím se na Tuomase. „Dneska ne zlatíčko, mohli bychom si, ale zajít do StarBucks nebo tak" zasměje se on. „A kvůli tomuhle jste mě tahali takhle brzy z postele?" zamračím se hraně a oni zblednou. „Klid dělala jsem si srandu. Moc ráda s vámi půjdu" začnu se smát a v tu chvíli mě Marco zvedne ze země a zatočí se mnou ve vzduchu. „Ty naše malá mrško" zakřičí se smíchem během mého pištění. Pak mě postaví na zem. „Takže, jdeme?" zeptá se Tuaomas také mezi smíchem a já se na ně ukřivděně podívám, ale pak se začnu smát taky. „Jistě" i přestože mám vysoké podpatky, se rozeběhnu k autu, do kterého naskočím. Je to Marcův mustang. Rozjedeme se do StarBucksu, který je pouze po slavné lidi, aby si taky mohli normálně zajít do kavárny a nebyli obletovaní fanoušky. Cesta tam trvá asi hodinku, takže máme čas si pořádně popovídat s klukama.

Ihned, jak zastavíme, mě Marco vezme do náruče a nese dovnitř. Posadí mě na židli v úplně zadním skrytém boxu v rohu a já se na něj usměju. Nechci mu, ale dávat nějaké naděje. Jsem teď přeci s Harrym, kterého opravdu miluji. „Co si dáte?" otáže se servírka, která přinesla nápojový lístek. „Dám si jahodové frappucino děkuji" řeknu a věnuji jí příjemný úsměv. Jakoby ho mé myšlenky přivolaly, vstoupí do kavárny můj kudrnka a není sám. Jde s ním nádherná blondýnka. Tiše na ně zírám a nevnímám, co říkají kluci, nebo ta slečna, která tu pracuje. Náhle mi někdo zaluská před očima a já zamrkám. „C-cože?" vyhrknu první slovo, co mě napadne. „Ptali jsme se, jestli jsi v pořádku" objasní mi bubeník a podívá se na mě zkoumavě. „Jsem, Jukko" zamumlám neurčitě a napiju se svého frappé, které nám už přinesli. Harryho s tou neznámou dívkou nespouštím z očí a jen někdy zaslechnu útržek hovoru mých společníků. Náhle se ta blondýna nahne a začne mého přítele líbat. Svět se zastaví. Harry navíc ani nevypadá, jako, by ji kdovíjak odstrkoval. V očích se mi posbírají slzy. Co jsem si myslela? Že je jiný než všichni muži? Měla jsem tedy celou dobu pravdu. Zvednu se a s rychlými omluvami směrem k zbylým členům Nightwish vyběhnu z kavárny druhým východem. Slzy mi stékají po tvářích a razí si své slané, horké cestičky po mých tvářích. Zavolám si limuzínu a jedu domů. Tvář mám schovanou v dlaních a hned, jak zastavíme, vběhnu do domu a prásknu dveřmi. Sklouznu po nich na zem a nechám vzlykům plnou volnost. Celé mé tělo se třese. Nejsme spolu ani dva dny a on už se líbá s jinou? Co je na mě špatně, že mě každý vždycky opustí? „Proboha, Mon" ozve se odněkud a já uslyším, jak někdo dupe dolů po schodech. „Monique" šeptá ten někdo a já v něm poznávám Louise. „Loui" zaštkám a obejmu ho. „Co se stalo" vyděšeně mi šeptá do ucha. „H-harry" vyhrknu ze sebe mezi děsivými vzlyky. „Nejsme spolu ani den a o-on-„ nemůžu ani mluvit, jak se třesu. „Klid, klid. Co Harry udělal?" zeptá se tiše brunet a jemně se ode mě odtáhne, aby mi viděl do očí. „Líbal se s jinou" kašlavě zašeptám a začnu znovu neovladatelně vzlykat, tvář schovanou v dlaních. „Cože?!" téměř zařve Louis a já se nezmůžu na nic jiného, než že se k němu zase přitisknu. „Tak pojď, děvče" zašeptá po chvíli jemně a vezme mě do náruče a nese mě do svého pokoje, kde mě posadí na svou modře povlečenou postel. „Kde jsi je viděla?" zeptá se, když už nepláču a jen se dívám do blba. „V kavárně jsme byli spolu s Nightwish a přišel tam Harry s tou blondýnou. Ta se po pár minutách nahla a začala ho líbat a on jí vůbec neodstrčil" zašeptám a mé oči se stále upírají na jeden bod. „Monique moc mě to-„ začne, ale já ho tvrdě přeruším. „Neříkej, že je ti to líto. Víš co? Ať si líbá, koho chce. Přeci jen lepší, když to udělal teď než za měsíc. Den přeci neznamená, že mi bude věrný" uchechtnu se ironicky a vstanu. Lehce zdvihnu hlavu a vyjdu z Louisova pokoje. V tu chvíli se zrovna zavřely vchodové dveře a můj pohled se střetl s tím zelenoočkovým. Zase, jako, by se zastavil čas. Má čelist se zatne a já seběhnu schody dolů. Vidím, že má na tváři modřinu, ale vůbec mě to nezajímá. Nejspíš mu ta bloncka, udělala cucflek i tady, a vrazím mu pořádnou facku. „To máš za to, jak sis se mnou hrál, idiote" prsknu a pak překvapivě rychle vyběhnu schody a zamknu se ve svém pokoji. Slyším, jak na Harryho Louis křičí, ale na takovou dálku mu nerozumím. Ihned se ozve bušení na dveře. „Mon, Monique. Kurva nech si to vysvětlit!" řve Harry, jako šílený a buší na dveře. „Otevři ty podělaný dveře" křičí dál a buší. „A co chceš vysvětlovat, děvkaři zasranej!" křičím pro změnu já. „Otevři a vyslechni mě, nebo ty dveře vyrazím" vrčí mladík a dál klepe do dřeva. Neodpovím a přesednu si z postele na sedací vak. „Jak chceš" bušení ustane a náhle je ticho. Oddychnu si, že mě konečně nechal na pokoji, ale tu se ozve hrozná rána a téměř u nohou mi leží dveře. Za nimi stojí úplně rudý Harry se zatnutými pěstmi. Vyděšeně se stáhnu až dovnitř vaku, oči vykulené. „Teď. Ti. To. Vysvětlím" těžce dýchá kudrnka a upírá na mě své zelené smaragdy. „Byla to moje bývalka Gigi, která se kdožvíproč chtěla sejít. Souhlasil jsem, protože jsme se rozešli v dobrém a zůstali jsme přáteli. Pak mě začala líbat a já ji odstrčil. Říkala, že mě chce zpátky, ale já tě viděl odjíždět, takže jsem hned jel domů!" vysvětluje můj milovaný Harry a mě pomalu dochází, co řekl. Úleva se mi rozlije po celém těle. „Promiň" vydechnu a v očích se mi zase sbírají slzy. „Ne, ne. Neplakej" vyhrkne on ihned a přiběhne ke mně. Klekne si a setře si slzy. „Já se omlouvám, že jsem ti o tom neřekl" zašeptá a políbí mě. Polibky mu oplácím, i když skrze mé slzy jsou trochu slané. „Hazz" zašeptám tiše, když mě jako všichni dneska, vezme do náruče a položí na postel. Lehne si vedle mě a dodá. „Nikdy bych tě nepodvedl".

//Ahojda, tady máte kapitolku s prvním průšvihem :D Co se stane v těch dalších? Budete si muset počkat♥ Děkuji, že tento příběh čtete.