Many Days [dokončeno]

8.

Aris

Ovanul nás písek a studený vzduch, který v noci na spálené zemi panoval.

Rozeběhli jsme se pryč od základny ZLOSINu a kupodivu tady nebyli žádní vojáci, kteří by hlídali, aby se do základny nedostali žádní raplové. Běžel jsem dál a dál. Celý jsem se klepal díky adrenalinu, který mi koloval žilami. Cítil jsem se volný.

Rachel.

Nechal jsem ji tam. Měl jsem chuť se okamžitě otočit a vrátit se pro ni. Ostatní by mě nenásledovali. S největší pravděpodobností by mě chytili a nechtěl jsem pomyslet na to co by následovalo. Kromě toho, Rachel byla možná mrtvá. Protože jsem dal přednost Sonye před ní.

Za námi se jsem zaslechl zvuk motorek ZLOSINu.

Doběhli jsme k písečné duně a teď jsme ji úspěšně zdolávali. Písek mi podklouzával pod nohama a bylo tak velmi obtížné se udržet na nohou a ještě běžet dál. Na dotek byl hrubý a škrábal mi ruce. Zítra mě budou, asi velmi bolet.

Na vrcholu duny jsme se schovali do písku.

„Skrčte se," naléhal na nás Thomas.

Začali jsme se pomalu plížit dozadu. Teresa se za okamžik zvedla na nohy a rozeběhla se k jedné z rozpadlých budov.

„Tereso ne," křikl Thomas.

Teresa se ztratila v sutinách.

„Já tam dolu nechci," ozval se Siggy.

„Bežte rychle!" Poručil jsem. Byl jsem z této budovy nervózní. Raplové, kteří okupovali základnu nemohli přijít z dálky a tohle byla pravděpodobně nejbližší budova, kde se mohli schovávat. Ale s vojáky ZLOSINu jsme neměli na vybranou. Zaplul jsem do budovy za Teresou, následován Thomasem a ostatními placery. Sklouzli jsme po písečné duně dolů, hlouběji do budovy. Tady byla ještě větší zima než venku. Sutinami tady přes den, asi nemohlo proniknout slunce. Vypadalo to, že tu předtím bylo nákupní centrum. Okolo nás byli místnosti vystavěné vedle sebe. V některých ještě byli věci. Oblečení, boty, prázdné flašky a podobně. Placeři stejně jako já si budovu prohlíželi a oddychovali.

Jako první prolomil ticho Newt. „Tak jo, co dál?"

Otázka byla směřována na Thomase. Ten ale neodpověděl. Jen pokrčil rameny.

Newt vypadal frustrovaně. „Došli jsme s tebou, až sem a ty nám řekneš, že nevíš, co budeme dál dělat?!" Thomas od něho odvrátil zrak. Ostatní placeři ho sjížděli bezmocným pohledem. Měli strach. Tak jako já.

S Thomasem jsem nepřemýšlel, co bude dál. Pouze že utečeme. Pryč od ZLOSINu.

Newt si prohrábl vlasy a zaúpěl.

„Můžeš mi už prosím konečně říct, co se to děje?" V Teresině hlasu jsem zaslechl znaky podráždění.

Na Teresinu otázku Thomas odpověděl ihned. Jako by mu rozhovor s dívkou pomohl setřást strach.

„Tohle je ZLOSIN," řekl prostě.

„S Arisem jsme našli těla," pohlédl z Teresy na mě. „Byli nějak zavěšená. Visela ze stropu. A byla něco jako mrtvá," prohlásil nejistě. Všiml jsem si, že se Terese dotkla místa na týle. Tam kde máme čipy. Že by si vzpomínala? Napadlo mě.

„Něco jako mrtvá?" ozval se Minho. „Buď si mrtvej nebo nejsi. Nemůžeš být něco napůl," prohlásil.

„Byla nějak uspaná," upřesnil Thomas. „Pak tam vešel Krysák a mluvil s Avou Pageiovou. Plánovali to stejné udělat s námi."