Many Days [dokončeno]

15.

Aris

Vysílačka jako by najednou těžkla o několik kilo. Její chladný kov mě pálil do ruky. Jediné, co jsem slyšel, byla má krev v uších, takže jsem si ani nevšiml, že raplové ustali v pokusu dostat se za námi do budovy.

„Hej lidi?" ozval jsem se roztřeseným hlasem. Ti lidé, co tu byli. Ti, které jsem zahlédl. Museli být od ZLOSINu.

Otočil jsem se za placery a ukázal jim vysílačku. Vytřeštili na ni oči.

„Sakra," ulevil si Pánvička a promluvil tak za všechny.

„Thomasi, kdo tu byl?" ozval se Newt. „Kdo tu byl, když si sem vešel?" zopakoval Newt dožadujíc se Thomasovi odpovědi.

Thomas zbledl. „Nikdo," odvětil neochotně.

„Nikdo?" nadzvedl obočí blonďák.

„Ne, nikdo tu nebyl," zopakoval Thomas. „Kdyby tu někdo byl, přece bych se nevrátil. Zajali by mě nebo něco horšího."

Thomas lhal. Placeři to nepoznali, ale já to na něm viděl. I přesto že Thomas byl perfektní lhář, ZLOSIN mě učil dost dlouho poznat, kdy někdo lže a kdy mluví pravdu. Psychologové ze ZLOSINu mě nutili používat reakci úplně celého těla. Od pohybu očí a reakce zorniček, po řeč těla a tón hlasu.

V budově někdo byl. Rozhodně ty postavy, co jsem zahlédl na rohu budovy. Otázkou stále zůstávalo, kdo to byl. Pokud by to opravdu byl ZLOSIN, proč Thomase propustili, a hlavně co mu řekli nebo jak ho zmanipulovali, že nám teď lhal?

„Takže to tu bylo stejně prázdné jako teď," ozval jsem se podezřívavě. Nemohl jsem Thomasovi říct, že vím, že nemluví pravdu. Pravděpodobně bych se prozradil a nemohl jsem to riskovat. Ale mohl jsem se alespoň pokusit donutit Thomase říct pravdu.

„Ano," otočil se na mě. „A té vysílačky jsem si nevšiml."

„Ale jestli tu byl ZLOSIN, proč by tu jen tak nechávali vysílačku?" dumal Winston.

„Spíš proč by tu vůbec byli, když si můžou hřát svoje šmejdský zadky v teple budov, co postavili za miliony," doplnil Minho.

„Tohle je zafraseně divný!" ulevil si Pánvička.

„Co když je tohle jen další debilní test?" Winston vyslovil otázku, kterou jsme si pokládali úplně všichni v místnosti.

Asiat zaměřil oči na mě. „A co když tomuhle testu velíš ty?" Vztek a zmatení bylo v Minhově hlase přímo hmatatelné.

„A proč bych to sakra dělal?" Hájil jsem se. „Nesnáším ZLOSIN stejně tak jako vy!"

„Jak to můžeš dokázat," podezíral mě. „Nic o tobě nevíme!"

„Jak to můžu dokázat?" zopakoval jsem a sjel prostor rukama. „Jsem tady!"

„To není žádná obět!" Minho se ke mně přiblížil. „Jak můžeme vědět, že když spíme, ty si neodejdeš do nějakého luxusního hotelu, kde si hovíš až do rána."

„Jak bych se tam asi dostal? Viděl si snad někde v okruhu několika kilometrů svítit nějaký hotel?!" Minhova nedůvěra mě rozčilovala. A ještě víc mě rozčiloval fakt, že má pravdu. Sice jsem tenhle test nevedl, ale stál jsem za Labyrintovým testem. Pomáhal jsem ZLOSINu a jsem zrádce.

„Co já vím! Třeba si tam doletíš vrtulníkem, nebo se tam teleportuješ! Nevím, jaké vynálezy ZLOSIN dal do kupy!" durdil se Minho.

„To jako vážně?" rozhodil jsem ruce. Minho měl částečně pravdu. Bergama mě vyzvednout mohli, ale jejich hlučný pohon by placery vzbudil. Teleport ZLOSIN taky měl. Jmenoval se Planitrans a byl jen na pár místech země. Rozhodně ne, jen tak pohozený na Spáleništi."