Many Days [dokončeno]

10.

Otočila jsem se a pátrala po svém batohu, kde jsem měla zbraně. Učinili tak i ostatní placírky, ale z nějakého důvodu jsem pozornost muže získala jen já.

„Samozřejmě jsme vám věci vzali, Sonyo," oslovil mě neznámý.

Probodla jsem ho pohledem. „Odkud znáte mé jméno?" udivila jsem se.

„Jo, a kdo sakra jste?" Harriet se vzpřímila.

„Já znám vás a vy zas mě," prohlásil. „Až na to, že vy si to nepamatujete."

„He?" Nechápala Harriet.

Muž se na Harriet usmál. Nebo spíše mu křečovitě vyletěl jeden koutek úst nahoru jako kryse.

„Jsem Janson a přišel jsem vám zadat další úkol," oznámil.

V místnosti se na dlouhou dobu rozhostilo ticho. Nikdo nevydal ani hlásku.

„Prosím?" ozvala se poté Mary. „Hej!" křikla znovu, ale muž ji i nadále ignoroval a listoval ve složce. Konečně vypadal, že našel, co hledal a papír vytáhl.

„Počkat!" ozvala se z rázu Beca a jako jediné se podařilo přilákat pozornost Jansona. „Vy jste od ZLOSINu?!"

Janson se krysácky usmál. „Ano, to jsem."

Beca se k muži přiřítila a chystala se ho udeřit, když řekl: „Míří na nás berg připraven to tady odpálit. Být vámi, tak to nedělám."

Beca svou pěst stáhla a křečovitě ji držela u těla. „Co jste udělali klukům?"

Janson se chvíli tvářil nechápavě ale pak pochopil. „Jo tihle," zavrtal pohled zpět do složky. „Zajali jsme je. Hrozně se bránili," zakroutil hlavu. „Nechápali, že jim to k ničemu není," odmlčel se. „Tak jsme je pro jistotu uspali. Ráno je asi bude dost bolet hlava."

Beca se neudržela a praštila Jansona pěstí do nosu. Okamžitě jsme po ni skočili a táhli ji od muže pryč vystrašeni, kdy se ozve smrtelný výbuch. Nepřišel. Muž zavrávoral a upustil složku na zem. Beca sebou začala v našem sevření škubat. „Nechte mě!" křičela.

„Uklidni se," prosila jsem ji.

„Co jste jim udělali?" vymáhala se odpovědi.

Muž mezitím sebral složku a teď po ní přejížděl rukou, aby ji očistil od prachu, který byl na zemi. „Jak jsem řekl, nic. Jen jsme je uspali," odvětil. „A teď bych byl rád abyste se dámy uklidnili a posadili. Musím vám něco důležitého říct!" Muž frustrovaně zvyšoval hlas po každém slovu.

„Tu radost vám nehodlám dopřát," Beca si odplivla na podlahu.

„Dobře, tak tedy zůstaňte stát," utrousil. „Rádi bychom vás předložili k druhé zkoušce, která je ale od té první rozdílná. Na konci vás čeká odměna."

Harriet se zasmála a dál svírala paži Beci. „Vy si opravdu myslíte, že půjdeme dobrovolně na druhou zkoušku?"

Jansonův koutek vyletěl nahoru. „Mám něco, co potřebujete," prohlásil.

Nadzvedla jsem obočí. „A to si jako myslíte, že je co?"

„Lék," odvětil prostě.

„Lék?" zopakovala nejistě Mary.

„Jistě si pamatujte na nemoc, kterou jste mohli vidět na obrazovkách po dokončení Labyrintových testů," odmlčel se a přešel k nám blíže. „Tuto nemoc máte i vy a my vám na ni můžeme dát lék."

Polil mě studený pot. Při pomyšlení, že se stanu stejnou věcí jako raplové, se mi zvedal žaludek. Monstrum bez mozku. S boláky a s každým centimetrem těla pokrytým krví.