Many Days [dokončeno]

21.

BRENDA

Vzbudil nás Thomas. „Haló?" Vyšlo z něj. Jeho hlas zněl velmi vystrašeně. Nebylo čemu se divit. Nic moc si vzhledem k jeho zranění hlavy pamatovat nemůže a teď je ve tmě, úplně sám, a neví, co se děje.

Zašmátrala jsem po svítilně a snažila se ji rozsvítit. Byla jsem ale ještě dost rozespalá, a tak mi to chvíli trvalo.

„Haló? Kdo je tam?!" Zděsil se Thomas hluku, který jsem nadělala při šmátrání po svítilně v naprosté tmě. Zaslechla jsem, jak něco silně udeřilo do stropu. Thomas se zvedl na nohy a nejspíše se praštil o strop. Zaklel a bolestivě zasténal

„Uklidni se, kámo," ozval se Newt.

Rozsvítila jsem baterku a spatřila Thomase, jak je skrčený pod nízkým stropem, a drží se za hlavu. „Myslím, že bys s tím ubližováním měl skončit, protože jinak už ti hlava nebude fungovat dobře. Budeš úplně vymletej," uchechtla jsem se.

„Rozdíl bys nepoznala," zareagoval Newt. „Už teď je vymletej až až."

Snažila jsem se nesmát. Konečně jsem nahmatala svítilnu a zmáčkla měkký spínač. Místnost prozářilo ostré světlo. Každý si musel na chvíli zakrýt oči. Světlo nás bodalo do očí a nedokázali jsem je udržet otevřené, když jsme doteď koukali do nekončící tmy. Chvíli trvalo, Než si oči přivykli na světlo.

Thomas znovu zasténal a sedl si na podlahu. „Nemáte něco na bolest?" zeptal se a křenil se bolestí.

Hledala jsem prášky v lékárničce ve svém batohu. Objevila jsme tu správnou krabičku a hodila ji Thomasovi. Děkovně na mě kývl a strčil si jeden prášek do pusy. Pak se ho snažil spolknout, ale byl na to moc velký.

„Vedle sebe máš batoh," oznámila jsem mu. „A v tom batohu je voda." Zasmála jsem se.

Thomas zabručel a vytáhl z batohu polní lahev.

„Myslíš, že budeš schopen pokračovat dál?" zajímalo mě. „Musíme jít. Nevím kolik jsme tu už toho prospali, ale cesta tunelem nám bez komplikací bude k Marcusovi trvat okolo dne a s Jorgem jsem domluvená na týdnu."

„Asi jo," odvětil Thomas a promnul si oči.

„Jaký tunely?" zajímalo Newta. Ukázala jsem přes místnost k té mřížce.

„Aha," prohlížel si ji. „Ale co si myslela těmi problémy?"

Chvíli jsem mlčela a přemýšlela, jestli je mám na nebezpečí připravit. Ale vycouvat nemohli, protože balvan byl příliš těžký, a i kdyby ho odtáhli, všechny možné vchody a východy byli zabarikádované. Neměli na vybranou nic jiného, než jít se mnou.

„No řekněme, že v určitých částech tunelů jsou občas raplové," řekla jsem jim.

Thomas ke mně zvedl zrak a z jeho pohledu upřeného na mě trochu zrudla, takže jsem svěsila zrak ke špičkám svých bot.

„Raplové?" ujišťoval se černovlasý. „Chceš projít místem, které je zamořené raply?"

„Přesně tak," přikývla jsem.

„Jsi sebevrah," prohlásil Thomas po chvíli.

„Nejsem," hájila jsem se.

„To nebyla otázka," dodal Thomas.

Obrátila jsem oči v sloup. „Pokud se odtud chcete dostat, jde to jedině tunelama."

„To je naprosto úžasný," zhodnotil Newt.

„A kde jsou vůbec ostatní?" ptal se Thomas, aby vyplnil výpadek paměti.

„Utekli jinou cestou," oznámil mu Newt.