Many Days [dokončeno]

13.

ARIS

Nervozitou se mi rozbušilo srdce a doufal jsem, že je to jen nějaký vtip.

„Cože?" ozval jsem se rozespalým hlasem.

„Není tu! Zmizela!" opakoval Thomas. Zvedl jsem se na nohy a rozhlédl se po poušti. Byli tu všichni kromě Teresy. Thomas si ze mě nedělal legraci. Placeři se rozhlíželi ve snaze Teresu najít, ale marně. Na temné poušti nebylo možné nikoho zahlédnout. Měsíc byl v srpci a tak jeho záře byla pouze slabá a nedokázala prozářit noc.

Většina placerů se snažila Teresu najít pomocí vyvoláváním jejího jména, bohužel marně. Odpovědi se jim nedostávalo. Minho odněkud z našich batohů vylovil svítilnu a prozařoval prostor, jestli Teresu nezahlédne. Ta byla užitečná stejně jako měsíc. Svítila sice perfektně jasně, jenže jen na pár metrů před Asiata. Bylo zbytečné hledat Teresu teď v noci tímto způsobem. Bylo očividné, že byla pryč a daleko od nás.

„Někdo ji musel sebrat," dedukoval Thomas. „Přece by jen tak neodešla."

Teresino zmizení bylo velmi podezřelé. Věděl jsem, že ji nemohl někdo jen tak sebrat. Kdyby tu byli lidé z měst, zajali by nás a okradli. Kdyby to byli zase raplové, do jednoho by nás zavraždili. Kdyby to byl ZLOSIN odvedl by všechny. Jenže co kdyby ne? Pomyslel jsem si. Co když plánuje nějaký plán a tohle je jen další část zkoušky? Co když náš útěk ze základny ZLOSINu byl poměrně jednoduchý, protože nás ZLOSIN nechal utéct a Teresin útěk je začátek další těžké a dlouhé zkoušky jako byl Labyrint? Z pomyšlení, že by to mohla být pravda jsem se oklepal. Nechtěl jsem být nadále součástí plánů ZLOSINu.

„Co ty víš?" ozval se Siggy. „Víš, co se stalo v place."

„Co se stalo v Place?" zeptal jsem se instinktivně.

Thomas mě probodl pohledem.

„Jestli nevadí, že se ptám?" dodal jsem.

„Teresa dorazila do Placu jako poslední a hned po tom se všechno posralo," odvětil mi Siggy prostě.

„Nebyla to jen její chyba," hájil ji Thomas. „Ano, nejspíš by klec už znovu nepřijela, ale ty otevřené zdi se spustili po tom divném skeneru u Útesu."

„Ale ZLOSIN to po jejím příchodu začal všechno táhnout ke konci," přisvědčil Siggy. „Byla něco jako spouštěč."

„Což není její chyba. Udělal ji to ZLOSIN," argumentoval Thomas.

„A to zase nemůžeš vědět ty!" vytočil se Jihoameričan. „Copak ty víš, co se děje v tom jejím ženským mozečku? Copak ty si pamatuješ, co bylo před Labyrintem?" Pánvička vytočeně k Thomasovi přikročil a namířil na něj prstem. „Odpovím ti Thomasi! Nevíš, jestli ji můžeme věřit! Tak buď tak hodný, sundej si ty svoje růžový brejle a vezmi v úvahu, že nás možná šla prásknout ZLOSINu!"

„Opravdu si myslíš, že by tohohle byla schopná? Napráskat nás těm šmejdům?! Opravdu, Pánvičko?" Thomas, již taky vytočený z toho, jak neslušně Siggy Teresu nařkl, k chlapci přikročil připraven udělat cokoli co ho následující minuty přinutí udělat.

Newt mezi ně vkročil, aby zamezil nadcházejícímu boji. „Hej! Zklidněte to, jo? Za chvíli bude světlo. Rozdělíme se a najdeme ji," vymýšlel Newt.

„Rozdělit se v téhle pustině není zrovna nejrozumnější rozhodnutí," promluvil jsem a všichni na mě za to upřeli oči. „Nemáme záchytný bod, podle kterého bychom se potom mohli znovu sejít. Snadno se tu ztratíme."

„Jo v tom máš nejspíš pravdu," přikývl uznale Newt.

„Navrhuji, abychom šli všichni stejným směrem, když ji budeme hledat," dodal jsem po chvíli. „Žádné riskantní rozdělování."