Tajemství

Myšlenky a trest

Harry:
Snažil jsem se chovat se normálně. Nevím, proč mě tak zajímá, jestli si o mě Draco něco zapisuje nebo jestli - Počkat ... Malfoy! Ne Draco! Mal-foy... Každopádně, myšlenky na něj jsem z nějakého důvodu nemohl vypudit z hlavy. Několikrát jsem se přistihl jak na něj koukám. Na obědě, večeři, při vyučování, prostě všude! Co to se mnou do Merlinových nejšpinavějších kalhot je?

Prober se, Harry. Do toho notesu si bezesporu zapisoval něco jako "Lidi který nemůžu vystát," nebo ,"Sto a více důvodu proč je Potter nejhorší živá bytost," taky je dost možný, že něco chystá a já, jelikož mám skvělou intuici, ho prostě podezřívám a proto ho v jednom kuse sleduju. Co si to nalhávám? Sakra.

    Zvedl jsem se z postele v Nebelvírské věži...
Ale ne, jdu pozdě na bylinkářství! Vystřelil jsem z pokoje a jak nejrychleji to šlo jsem chvátal z hradu ven na školní pozemky. Už jsem byl kousek od skleníku číslo pět, když v tom - bum. Do někoho jsem vrazil. "Omlouvám-" začal jsem, ale zarazilo mě když se předemnou zvedal Dra-Malfoy... "-se" dokončil jsem když jsem se vzpamatoval. Už jsem čekal, jak na mě začne křičet ať dávám pozor nebo si mě dobýrat jak jsem nešikovný, ale nic z toho se nestalo.  „V pohodě. Je to moje vina, " řekl a sebral svou brašnu a pár věcí které z ní vypadly. „Ty se mi- ehm.., omlouváš?" nadzvedl jsem obočí a koukl na něj, on mi pohled opětoval a na tváři se mu vyrýsoval povrchní úšklebek. „Nemusíš se tvářit tak překvapeně. Všichni na týhle škole nejsou nevychovaní burani jako třeba Weasley,“ A starý Malfoy je zpět.  „Sklapni,“ odsekl jsem.

„Malfoy! Potter! Vyučování už dávno začalo. Co tu pohledáváte?"vynořila se že skleníku profesorka Prýtová. Úplné jsem zapomněl , že spěchám na hodinu. „No my- já-" chtěl jsem něco říct, ale profesorka mě přerušila    
„Zmijozelu i Nebelvíru ubírám pět bodů a dneska po večeři za mnou přijdete a přesadíte mi mandragory. Mazejte dovnitř,“ pokynula naštvaně směrem ke dveřím. Navzájem jsme po sobě s blonďákem hodili naštvané pohledy a rychle se rozešli na svá místa. „Cos prosimtě dělal s Malfoyem?" podivil se Ron když jsem si přisedl. „Potom," odbyl jsem ho. Nasadil si rukavice a začal pracovat.

"- takže večer tam musím jít a odpykat si trest..." dokončil jsem své vyprávění když jsme vešli do Velké síně. „S Malfoyem..." dodala Hermiona a soucitně na mě prohlédla. Asi jsem se zbláznil. Věděl jsem že přesazovat mandragory , které křičí hned jak je vytáhnete z květináče není nic příjemného, ale nějaká ta část mě se těšila. Ta samá část která neustále pozoruje Malfoye... Ta která o něm neustále premýšlí... Třeba bude fajn strávit s ním večer... Sám... Ve skleníku... DOST! Tohle už zašlo příliš daleko!