Tajemství

Mdloby

Draco:

Představa líbající ho se Brumbála mi otočila kufr vzhůru nohama natolik, že ze mě všechen medový ležák musel ven. Hodil jsem svůj náklad rovnou do keře těsně vedle Harryho, kterému se z mého OBROVSKÉHO nákladu udělalo maličko šoufl, takže jsme se vylodili oba. Hodně smradlaví za doprovodu smějícího se Hagrida jsme se dostali zpátky do Bradavic a rozešli se zpět do svých kolejí. Chtěl jsem dát Harrymu pusu, ale z jeho úst se linula tak nepříjemná vůně, až jsem měl pocit, že se vybalím ještě jednou.

Lehl jsem do postele a přemýšlel.
A sakra. Já se ho zase nezeptal, co tedy s námi bude dál.
Takhle jsem přemýšlel asi půl hodiny, dokud mě myšlenky úplně neukolíbaly a já neusnul rozvalený na posteli s jednou nohou dole.

Ráno bylo příšerné. Doslova. Hlava mi z ležáku třeštila, můj žaludek se pořád neuklidnil a málo spánku zapříčinilo obrovskou nechuť k životu. Spal jsem asi 4 hodiny, kdyby dneska nebyl dopolední trénink famfrpálu, na školu bych se vybodl spal dál. Zvedl jsem se z postele a snažil se normálně chodit. Žaludek mě moc neposlouchal, takže jsem z několika litrů medového ležáku zvracel jako při posvícení. Do toho se mi zamotala hlava, takže jsem málem hlavou do toho záchodu spadnul, a když jsem byl ve vyvrcholení mé úžasné ranní rutiny, podjela mi noha a praštil sebou o umyvadlo. Před očima se mi zatmělo a jediné, co jsem byl schopen vnímat byl Pansyin starostlivý hlas, který zněl jaksi z dálky a říkal něco ve smyslu "Jsi v pořádku?".

Probudil jsem se asi o 20 minut později u mě na posteli, u které kromě Pansy byl ještě Snape. Proč Snape, jsem jaksi nepobral, ale v tu chvíli mě to moc nezajímalo. Zajímala mě obrovská bolest v oblasti spánku a místo, kde je Harry. Potřeboval jsem ho vidět, ale to by Pansy asi nezvládla...
Snažil jsem si matně vzpomenout na moment před tím, než jsem omdlel, ale měl jsem úplný výpadek. S zítřejším famfrpálovým turnajem se můžu rovnou rozloučit, tím jsem si jistý, ale alespoň se uliju i z vyučování. Jenom bych chtěl vidět Harryho, jenže to asi nepůjde. Zkusím mu po sově poslat vzkaz, ať se staví v době tréninku, budu mít jistotu, že tu nikdo nebude. Potřebuji si s ním promluvit.

Až se Pansy ujistila, že jsem v pořádku a přestala přemlouvat Snapea, aby něco dělal, oba dva odešli z místnosti a já zůstal sám. Vytáhl jsem kus pergamenu a napsal krátký vzkaz:

Ahoj Harry. Potřeboval bych si s tebou promluvit. Bohužel, na trénink se nedostavím, nějak jsem to podělal v koupelně a omdlel, můžeš se za mnou stavit ty v té době ? Děkuju, Draco.

Dopis jsem přivázal sovičce, která jako každé ráno seděla na mém parapetu a čekala. Doufám, že přijde. Je to přeci nutné...