Tajemství

Lektvary

Harry:

"Jsi nechutný Ronalde!" okřikla zrzka Hermiona druhý den při odchodu z Velké síně. Vlastně jsem ani nevnímal o čem se baví a bylo mi to tak nějak jedno. Dorazili jsme na hodinu lektvarů a usadili se na typická místa, když v tom se dveře učebny rozletěly dokořán. Vešel můj nejméně oblíbený profesor, který svým vzhledem připomínal spíše upíra, než čaroděje.

Snape nám zadal práci a obcházel sem a tam po učebně. Na téhle škole mi jde snad jenom Obrana proti černé magii. Zkušenosti mluví za vše. A famfrpál, který se do hodnocení bohužel nepočítá. Ale lektvary? Na ty jsem to největší dřevo na světě, plus jsem v Nebelvíru, takže mě Snape nesnáší čtyřnásobně víc než kdybych byl v kterékoliv jiné koleji.

Nad oheň jsem posadil svůj kotlík, přidal příslušné ingredience a začal míchat. Při míchání jsem se rozhlížel po třídě.Hermiona byla se svým lektvarem samozřejmě napřed, né-li skoro hotová. Ron skoro ani nezačal a Seamus Finnigan měl co dělat aby mu tekutina nebouchla. Zase...

Můj zrak však zavítal i k pracovním plochám jiných kolejí. Všiml jsem si blonďáka. Jenom seděl a cosi zapisoval do nějakého notesu.Zdálo se mi to nebo tam vážně bylo napsané "Potter"?  Být blíž, přečtu to zřetelně, ale ob dvě lavice to vážně nedám.V tom si ho už všiml i Snape. „Nevím, jestli je vám to jasné, ale vyučování začalo už skoro před čtvrt-hodinou pane Malfoyi!“ křikl, a prudkým pohybem mu notes zaklapl. Překvapený Malfoy hodil zápisník do brašny a rychle se pustil do práce. Ještě před tím se však ohlédl na mě, ale já pohled rychle odvrátil.

„Jasně... Kdyby to udělal kdokoliv jiný už mu strhne nejmíň 50 bodů a vyjednává o vyloučení..,“ ozval se za mnou hlas Deana Thomase, který přerušila hlasitá rána. Seamusovi ten lektvar vážně bouchl. 

Už se skoro stmívalo a já se sám vydal na astronomku.
Poslední dobou už mě fakt nebaví poslouchat hádky mých dvou kamarádů a tak vyhledávám spíše soukromí. Otevřel jsem dveře do věže a zůstal stát jako socha při pohledu na Draca opírajícího se o zábradlí, jak si čte v tom svém notesu. Počkat... Draca?! Myslím Malfoye!

Neměl jsem chuť na hádky a tak jsem se radši rychle otočil a sbíhal schody dolů. I tak mě přepadl pocit, že mě zahlédl a při tom pomyšlení jsem si ani nevím proč připadal... zvláštně? Možná trapně? Co to u Merlinových vousů zase melu?! Proč bych se měl před Malfoyem cítit trapně?!