Mery a David jsou spolu na dovolené když v tom Mery zjistí že....

Já se bojím.

Po konci služby se všichni odebrali domů. Mery už byla v šestém měsíci těhotenství.
Doma :
D : no a kdy uděláme tu svatbu?
M : ja nevím.
D : já bych ji udělal co nejdřív, abych tě měl už jen pro sebe.
M : tak co takhle za dva týdny například?
D : tak já to skusím zařídit. Teď se vám půjdu pokusit něco uvařit.
M : tak jo, já se jdu osprchovat.
Mery byla v koupelně asi třičtvrtě hodiny a to už Davidovi přišlo divné.
D : Mery?
M : no?
D : už nic jen mi přišlo divné, že jsi tady tak dlouho.
Mery odpověděla normálním hlasem, ale za chvíli David uslyšel vzlykání.
Vešel do koupelny a viděl Mery jak sedí na vaně a má hlavu v dlaních.
D : miláčku, co se děje?
M : Davide já se strašně bojím.
D : čeho prosím tě?
M : koukni, já už jsem zase zhubla další čtyři kila. Já se bojím ať to neohrozí malou.
D : neboj, všechno bude v pořádku uvidíš.
Davida to taky trápilo, ale víc ho trápilo to, že Mery je z toho strašně na dně.
M : myslíš? Ty se nebojíš? Vždyť to není vůbec dobře, Davide pro malou to není dobré už vůbec, a co si budem ani pro mě to není dobré.
D : já vím, že to všechno zvládnem. Zítra ti na lékařáku můžu píchnout kapačku s živinama.
M : ale ne, to nemusíš.
D : ale jo, musím. Nechci aby jsi se takhle trápila.
M : jsi hodný.
David vzal Mery do náručí, jemně ji položil na postel a přikryl ji. Donesl ji jídlo a povídal si s ní.
D : a co ten barák?
M : nojo, úplně jsem na něj zapomněla. Tak mužem si vzít pozítří volno a koupit nějaký nábytek, nastěhovat to tam co ty na to?
D : no tak za den to určitě nestihneme.
M : tak si vezmem volno na týden no, jsme na to dva.
D : no nemysli si, že ty budeš stěhovat to ani náhodou! Budu stěhovat já, Roman a Maty.
M : no tak jo no. Ale já vyberu nábytek na dětský pokoj prosím.
D : jo todle jo. To já ani neumím.