Let me help you (zastaveno)

Drama klub

Měla ta Info-chan pravdu..? Přemýšlela jsem a šla jako obvykle sama do školy. Přemýšlela jsem nad tím celý víkend. Osana... Najimi... Stále mi v hlavě znělo její jméno. Máš jeden týden, dokud tvůj precizní Senpai nebude patřit Osaně... Stále jsem před sebou viděla tu zprávu. ,,Kde jsi byl dneska ráno?!" uslyšela jsem, když jsem byla před branou školy. Okamžitě jsem věděla, o koho se jedná a schovala jsem se za strom poblíž. ,,Promiň... Já... Jsem zase zaspal" poškrábal se na zátylku Senpai. Je tak úžasný... Pomyslela jsem si a málem mi utekla slina. ,,Hnedka v pondělí?! Neuvěřitelný!!! Příště se na tebe můžu vykašlat!!!" krákala ta osina v zadku. Ona že ho miluje..? ,,Když mě tak moc nesnášíš, proč na mě čekáš..?" usmál se nechápavě Senpai. ,,T-takhle jsem to n-nemyslela! Nic si z toho neodvozuj!! I-idiote!" založila ruce a odvrátila pohled. Senpai se zasmál a Osana se otočila, takže jsem jí viděla do obličeje. Byla celá rudá... ,,Pojďme už do školy" řekl Senpai a společně s Osanou prošel hlavní bránou. Já tam ještě chvíli stála. Je to pravda..? Ztuhla jsem. Co budu dělat? Ona si ho nezaslouží!! Nad touto myšlenkou jsem přemýšlela, mezitím, co jsem se také vydala bránou. Ve škole jsem se přezula a vydala se chodbou v přízemí. Přemýšlela jsem, dokud mě z toho nevzbudil něčí hlas, když jsem procházela chodbou s kluby. ,,Promiň... Ty jsi Ayano z druhého ročníku, že?" zeptala se dívka s fialovými vlasy vypadajícími jako tornádo. ,,Hm?" řekla jsem nechápavě. Dívka na mě vykukovala ze dveří dramatického klubu. ,,Já jsem Kokona... Víš... Potřebuji si nacvičit jedno vystoupení a hledám někoho, kdo by mi pomohl... Můžeš to pro mě udělat? Zabere to chvilku" řekla a začervenala se. Nejsem expert v pocitech normálních lidí, ale asi jí bylo trapné, že oslovuje random lidi na chodbě. ,,Tak... Jo?" řekla jsem. Možná přijdu na jiné myšlenky. ,,Super! Pojď za mnou prosím" usmála se Kokona a já ji následovala do tmavé místnosti dramatického klubu. ,,Jde tu o tohle. Mám hrát oběť a potřebuji, aby někdo hrál vraha. Stačí, aby jsi si vzala tuto kulisu nože, dělala, že mě probodneš a pak moje tělo odvlečeš támhle za scénu. Včera jsem snědla pět muffinů, ale myslím, že by jsi mě měla utáhnout... Potom támhle tím mopem budeš jakoby vytírat podlahu od krve. Já si musím nacvičit křičení a hraní mrtvoly, jinak bych tě o to nežádala, chápeš?" usmála se. ,,Ok..?" řekla jsem. Něco takového jsem nečekala. Kokona se usmála tím svým přehnaně milým úsměvem a podala mi falešný nůž. ,,C-co to děláš?!" zvolala Kokona a dramaticky si dala ruku na srdce. Zřejmě už hraje, tak jsem ji prostě jakoby probodla. ,,Aaaahhh!" chytla se za čelo a s křikem padla na zem. Jaká přehnaná herečka. Pomyslela jsem si. Podívala jsem se na ni na zemi. Bylo fajn, když hrála mrtvolu, alespoň neměla tupý úsměv a nežvanila. Chytla jsem ji za ruku a chtěla ji odtáhnout, když v tom jsem před sebou viděla místo ní Osanu. Dlouhé oranžové culíky, její bezmocný mrtvý obličej, všude krev, na mě krev, na noži v mé ruce krev, na ní krev! Její. Tento obraz se přede mnou začal třepat a objevovat se. Zatřepala jsem hlavou a viděla jsem před sebou zase Kokonu. Zamrkala jsem a začala Kokonu tahat za kulisy. Ta stále pokojně hrála mrtvou. V hlavě se mi probudila myšlenka. Uvědomila jsem si něco. Obraz mrtvé a bezmocné Osany, která už nikdy nebude moci mít Senpaie, mě zavalil emocí štěstí. Co kdybych ji doopravdy zabila....? Zeptala jsem se sama sebe, pustila Kokonu a šla jakoby vytírat. Takovéto mopy na škole jsou i s vodou a čistícími prostředky. Kdybych Osanu zabila... Pobodala ji... Tak bych... Mohla lehce smazat důkazy... A za školou je pec, kde by se dalo spálit oblečení, zbraň a popřípadě tělo... Takhle jsem přemýšlela, mezitím, co jsem vytírala. V hlavě se mi ještě přehrály jedny z SMSek od Info-chan. Byla bych ráda, kdyby se něco špatného stalo Osaně. Myslím si, že jsi ten správný člověk, který jí dá, co si zaslouží. Doufám, že ji necháš trpět. Máš jeden týden, dokud tvůj precizní Senpai nebude patřit Osaně... S těmito slovy v mé hlavě jsem ztuhla a zadívala se do země. On jí nebude patřit. Zúžily se mi zorničky. ,,Ayano? Jsi v pořádku?" Kokona na mě vykukovala z malého zákulisí. ,,Jo. Takhle to stačí?" otočila jsme se na ni a udělala jsem ten nejmilejší úsměv, jak jsem mohla. ,,Naprosto! Děkuji moc! S tebou se mi to učilo mnohem snáz!" zasmála se Kokona. ,,Nemáš zač" řekla jsem a vyšla z dramatického klubu. Okolo zrovna šla Pippi Osu a mířila do svého hracího klubu, zase až do vyučování hrát Osu. Nenápadně jsem se za ní přiblížila a vyfotila její kalhotky. Poslala jsem fotku na číslo, které mi v pátek psalo.

*fotka*
Co se dá na škole použít jako zbraň?

Věděla jsem, že neodoláš.
Toto bude ještě zábava.

Konverzace Osany a Tara a divadelní scéna s Kokonou jsou inspirovány scénami, které v budoucnu budou i ve hře.

©MulberryArt.tumblr.com (picture/obrázek)