Její dcera? Co tím myslel? Mohl si mě s někým splést... Moje máma je normální. Myslím... ,,Něco tě žere Ayano? Vypadá to, jakoby tě něco trápilo" zeptal se Budo během klubového setkání. Je tak tupej, nebo to jenom předstírá? ,,Moc vtipný" řekla jsem bez zájmu a dál kopala do náčiní. Chvíli mu to trvalo, ale když už si to uvědomil, začal se mi stokrát za sebou omlouvat, div, že se neklaněl. Členové klubu tupě zírali a já si hleděla svého.
Pořád mi však vrtalo hlavou dnešní ředitelovo chování... Proč? Byla máma stejná? Co se na této škole dělo? Tyhle myšlenky zabírali asi 40% mého myšlení, což je opravdu podivné, protože si nepamatuji, kdy jsem naposledy měla v hlavě Senpaie míň, než 60%... Co je se mnou špatně?
Když jsem přišla domů, všude bylo ticho. Na to už jsem byla nějaký ten den zvyklá. Moji rodiče byli už nějakou dobu na nečekané dovolené. Normálně jsem o nich moc nepřemýšlela, ale ředitelovo chování bylo nebezpečné... Sešla jsem dolů po schodech do sklepa a tam stála židle s provazy. Byla tu vždycky... Ale nikdy jsem nevěděla proč. Rozhodla jsem se porozhlédnout a našla jsem dvě kazety. Oprášila jsem starý přehrávač a strčila do něj první kazetu. Divila jsem se, že ten krám ještě funguje...
*zasténání*
Oh, drahoušku! Konečně jsi vzhůru!
...ahhhhh...cože?
Sledovat tě ve spánku je vždycky sranda, ale docela to po šesti hodinách omrzí, víš?
Co se to děje? Kde to jsem?
Jsme v mém sklepě, drahoušu! Moje matka si prošla mnoha problémy, aby tento sklep mohl být přidán do domu!
O čem to mluví - huh? Co to je?! Jsem přivázaný k židli?!
Správně, drahoušku. Je to ta stejná židle, kterou moje máma postavila pro mého otce, když ho tu držela! A teď tu sedíš taky! No není to romantické?
...nejsi ty...ta dívka, která byla poslední dobou v televizi? Jak to bylo...Aishi?
Oh, nemusíš být tak formální, drahoušku! Můžeš použít mé křestní jméno, víš?
Oh, bože... není to pravda, že ne? Všechny ty věci, které ten novinář řekl?
Řekla jsem. Použij mé křestní jméno. Drahoušku.
Promiň, neznám tě tak moc, abych -
*zvuky nože* Řekni. Mé. Jméno.
R...Ryoba! Ryoba!
Ahhhhhhhhhh...ahhhhh...
C...cože...?...
Oh, drahoušku! Čekala jsem tak dlouho, abych tě uslyšela to říct! Jsem tak ráda, že jsem to zachytila na kazetě!
Co...co po mně chceš? Jsem tvá další oběť?
Oběť? Samozřejmě, že ne, drahoušku! Jsi ten, kterého jsem celou tu dobu ochraňovala!
Ochraňovala...? Myslíš tím...všechny tyto holky ve škole...
Přesně tak, drahoušku! Ohrožovaly naši lásku! Musela jsem se jich všech zbavit.
Lásku?! Ale my jsme spolu nikdy předtím nemluvili!
Já vím, drahoušku! Je to tak vzrušující s tebou poprvé mluvit! Nemůžu se dočkat všeho našeho poprvé! Naše první rande, naše první společné jídlo, náš první polibek, naše první...*chichot*
...Ryobo...když někoho miluješ, neměla by jsi jej unést a svázat k židli!
No, jak jinak se mám přesvědčit, že se nepokusíš utéct?
Prosím...prosím, nech mě jít. Přísahám, neřeknu policii.
Promiň, drahousku! Nepustím tě z té židle, dokud si nebudu 100% jistá, že se nikdy nepokusíš mě opustit! Od tohoto dne tě nikdy nenechám mimo můj dohled! Budeme spolu...navždy!
...n...navždy...?...
Přesně tak! ...Oh! Vypadá to, že je čas vyměnit kazetu! Moment, drahoušku! *Chichot*
ČTEŠ
Let me help you (zastaveno)
Romansa,,Nemůžu nic cítit... Tak dlouho, jak jsem si schopna pamatovat, jsem nikdy nemohla cítit emoce"... Ayano Aishi je mladá středoškolačka, vypadající jako naprosto normální dívka. Narodila se však nemocná... Jediné emoce, které prožívá je láska ke stu...
