Let me help you (zastaveno)

Nic nejde podle plánu

Proč to dělá? Proč je kvůli tomu tak zruinovaná? To jí z toho tolik hráblo? Takové otázky mi prolítaly hlavou. Saki je sociální člověk, který tráví veškerý čas s přáteli... Muselo ji vzít, když ji všichni pomlouvají, nevěří jí a dokonce i její nejlepší kamarádka Kokona se jí začala vyhýbat... Mohlo ji to vzít natolik, aby spáchala vraždu. Saki si to už kráčela do Budova klubu. Cestou opravdu vypadala jako zombie a stále šeptala zabít, zabít, zabít... Nenápadně jsem ji následovala. V klubu bojových umění byli všichni členové, což bylo dobré... Více svědků, kteří uvidí Saki, jako vraha. Modrovlasá dívka se připlížila do místnosti. Masuta zrovna stál u koberečku a dohlížel na aktuální souboj. Saki opatrně vytáhla nůž a chtěla se vrhnout na Buda. Jenže když se napřáhla, on si jí všiml, otočil se a zasadil jí ránu do břicha. Chtěl ji jakýmsi obranným chvatem znehybnit, ale Saki se mu vyklouzla dřív, než bylo pozdě. Při tom však pustila nůž. Celou situaci jsem pozorovala zpoza dveří. Bez výrazu jsem tiše doufala, ať už to skončí. Saki chvíli zaváhala. Co děláš? Vem ten nůž a zabij. Pomyslela jsem si pro sebe. Saki se pro nůž přímo vrhla... Poté ho však s pláčem otočila k sobě.
A zabodla ho do svého hrdla.
Když ho vytáhla, z krku jí sršela krev a ona padla na zem. Stále jsem zírala zpoza dveří. Tak to úplně nešlo podle plánu... Pomyslela jsem si a dívala se, co se bude dít dál. Budo s vystrašeným výrazem řekl, že jde pro učitelku a vyběhl ze třídy. Vyběhl však velmi rychle...
Tak, že jsem nedokázala brzy zareagovat.
Udělala jsem několik kroků dozadu, ale tím jsem na sebe akorát upozornila. Budo se ve spěchu otočil a zpomalil, dokud úplně nezastavil. Díval se na mě s pootevřenou pusou. Odvrátila jsem hlavu. Jakoby jeho výraz v očích přímo říkal: ...to ty... Prostě jsem se otočila a odešla. On o chvilku později utekl, stále se ohlížejíc na mě, dokud se neztratil za rohem na schodech dolů.
A zase... Podobně, jako s Osanou. Škola zaplavená policií, všude vládne zmatek. Vzbuzuji příliš velkou pozornost... Pomyslela jsem si. Tentokrát je v můj prospěch to, že si teď budou všichni myslet, že byla Saki Miyu opravdovým vrahem... Na druhou stranu takhle nemůžu za žádných okolností nechat nalézt další tělo, protože si každý myslí, že vrah je mrtev... Proč je všechno tak komplikované? Je opravdu těžké páchat něco takového, když existuje tak vyvinutá policie. Policie... Uvědomila jsem si. Masuta to může říct policii... Mohl sice už do teď, ale třeba čekal na příležitost? Navíc, budou ho zpovídat a on mě viděl a ví, že jsem to zavinila já... Ví, že já jsem pravý vrah. Nic se nevydařilo! Teď se mnou nemůže být ámen!
Kdyby mě zavřeli...
Už bych nikdy neviděla Senpaie...
Nad tou představou mě zabolelo u srdce. Toto mohla být má osudná chyba.
Šla jsem si sednout pod tu třešeň za školou, trochu se provětrat. S prázdnýma očima jsem hleděla před sebe. Nevnímala jsem nic. Vánek pročesával mé vlasy, bylo příjemné počasí, seděla jsem ve stínu... Normální člověk by z toho byl nadšený. Ale já? Nic. Necítila jsem nic z toho, žádnou radost, ani potěšení... Přemýšlela jsem nad tím, když v tom jsem si něco uvědomila. Masuta mě... Dokázal naštvat. Pomyslela jsem si a vzpomněla si, jak jsem na něj křičela. Úplně jsem nechápala, co se se mnou děje. Byla jsem tak mimo, že jsem si ani nevšimla přicházet černou hlavu. ,,Ahoj" ozval se chlapecký hlas vedle mě a vyrušil mě z mích myšlenek. Otočila jsem se a tam se na mě mírně usmíval Budo, který seděl vedle mě. ,,Ahoj... Nemáš být na výslechu?" zeptala jsem se, naprosto bez emocí a bez výrazu. Nepřišlo mi k užitku se před ním přetvařovat, jako u ostatních, např. u Kokony. ,,Už jsem jim řekl všechno. Tedy alespoň to, co jsem chtěl říct..." řekl a spokojeně sledoval padající růžové květy nad námi. ,,Co jsi chtěl..?" řekla jsem. ,,Díky mé milosti teď nejedeš za mříže, buď zatraceně pyšná" zasmál se. ,,...Proč?" vydechla jsem. Jediné slovo, na které jsem se zmohla. ,,To bych taky rád věděl" ušklíbl se a opřel se dozadu o ruce. ,,Každopádně bych chtěl vědět ještě jednu věc..." povzdechl si a úsměv byl pryč. ,,Hm?" pozvedla jsem mírně hlavu. ,,Proč zrovna Taro? Proč kvůli němu to všechno? A co má on a já ne..?" vypadalo to, že chce mluvit dál, ale přerušila jsem ho. ,,Díky němu cítím emoce... Na tobě není nic špatného" špitla jsem a dál se bez výrazu a s prázdnýma očima dívala před sebe. ,,Huh? Jak to myslíš?" zeptal se. Povzdechla jsem si. Stane se něco, když mu o tom řeknu? Masuta se prišoupl blíž ke mně na znamení, že je tu čas příběhů...

Další kapitola bude překlad oficiálního videa o dětství Ayano... Hned jdu na to, tak snad si to brzy užijete :3
Kdo hrál hru, tak poznal, že celá scéna se Saki byla inspirovaná heartbroken Saki scénou po jejím mučení.
Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla kapitola.