Let me help you (zastaveno)

Začátek pátrání

Musím tomuto přijít na kloub, abych více poznala sama sebe. Pomyslela jsem si cestou do školy. Myslela jsem na to už nějakou chvíli. Chtěla jsem vědět, jestli má matka byla opravdu jako já, chtěla jsem vědět, jak získám Senpaie, chtěla jsem vědět více o mém stavu. Měla jsem příliš otázek, které jsem nedokázala zodpovědět. Ale máma by dokázala. Jenže máma je v Americe, nebo se jí něco stalo... Jak mám pátrat? A kde začít? V tom jsem si uvědomila, že máma i táta chodili na stejnou školu. Všechno je to ve škole. Všechny odpovědi, které prozatím potřebuji. ,,Ayanooo!!" ozvalo se za mnou. Byla to Kokona a utíkala s úsměvem za mnou. Zřejmě zase spala jinde. ,,Ahoj Kokono. Tak co, jak to s tebou jde ohledně Saki?" zeptala jsem se s ustaraným tónem. Nevím, jestli je to ode mě hnusné, že se ptám, nebo pěkné, že se starám. Moc složité city na mě. ,,No... Pořád to bolí... Ale život jde dál, ne?" kuňkla a ztuhla. Ve skutečnosti měla deprese, to je známý fakt. ,,Drž se" řekla jsem a šli jsme dál do školy. ,,Posliš, Kokono..." řekla jsem a nasadila to nejvystrašenější chování, jak to jen šlo. ,,Hm?" podívala se na mě. ,,Jak se teď odehrály ty vraždy... Slyšela jsem, že už se to jednou na této škole dělo... M-myslíš, že je to p-pravda?" zeptala jsem se. ,,Huh? O tom jsem neslyšela. Kde jsi to zjistila?" podivila se a vůbec nevěděla, která bije. ,,Oh... Zapomeň na to. Byl to asi jen nějaký vtip." Ani jsem nečekala, že by o tom ledajaký student věděl. Ale za zkoušku nic nedáš. Když jsem vešla na nádvoří školy, uviděla jsem tu okultní holku a vyfotila si ji. Jmenuje se Oka Ruto, totálně věří v nadpřirozeno. Vypadá to, že je bezbranná. Info-chan velmi rychle aktualizuje informace, to se musí nechat. Už tam je napsané, že má crush na Senpaie. Bude to však trošku oříšek protože "cítí" tu moji "temnou auru"... Nevěděla jsem, na co se soustředit dřív, u obou dvou případů šlo o Senpaie. Šla jsem se přezout a stalkovat ho za strom. Četl si knihu u fontány, jako obvykle. Nemohla jsem si však odpustit nějaké myšlenky ohledně mámina případu. Přemýšlela jsem o někom, kdo by mohl něco vědět. A v tom mi to došlo. Zničehonic mi to problesklo v hlavě. Ředitel. No jasně. Ředitel ví, kdo je má máma. V tom případě i ví, že za vše můžu já. Ale proč? Proč to nenahlásil? Masuta verze 2.0?? O co tu jde? Najednou jsem měla ještě víc otázek, než předtím. Takže jsem se rozhodla, že můj cíl na sledování bude teď pan ředitel. Ve třídě jsem se snažila dávat pozor, abych si zlepšila ten průměr, který jsem si tak zhoršila. Jednoho dne ale budu muset znovu usnout nebo tak, ať mě pošle k řediteli. Teď jsem na to však neměla nárok, nebo by mě už vyhodili... Tak jsem se prostě vplížila k jeho kanceláři o přestávce. Obvykle ji neopouští, to ví celá škola. Je opředený tajemstvími. Musela jsem ho nápadně sledovat mezi dveřmi, dalo mi problém už jen je pootevřít, natož se tam vkrást... Tím pádem jsem nevěděla, že se na mě upírají něčí oči. Zničehonic se ozval a já se na něj prudce otočila. ,,No to mi ani neříkej, že se ředitel zamiloval do Tara-" ,,Budo, ty jsi opravdu zatracený idiot..."