Let me help you (zastaveno)

Podivín

Nůž v kuchyňském klubu. Nůž v okultním klubu. Jehla na ošetřovně.. Sekyra v zahradnickém klubu, cirkulárka v zahradnickém klubu... Všechno to teď vidím v Osanině těle... Bezmocném... Zkrváceném... Je mi jedno, co jí budu muset udělat... Ona prostě nesmí žít!! Tyto myšlenky jsem v hlavě měla stále. Zastavila jsem se při procházení školy na chodbě s kluby. Měla bych se do nějakého přihlásit, mohlo by to mít své výhody. Pomyslela jsem si a šla k fontáně, kde jako vždy seděl Senpai a četl si. Pozorovala jsem ho za stromem a udělala pár fotek. Když měla začít hodina, šla jsem do mé třídy 2-1. Byla jsem před ní, když v tom do mě cosi vrazilo a svalilo mě na zem. ,,Panebože! Omlouvám se!!!" křikl klučičí hlas a já se pomalu pootevřela oči. Nade mnou se válel nějaký tmavovlasý kluk, zřejmě z vyšší třídy. Když si uvědomil v jaké jsme situaci, zrudl. Se mnou to (jako obvykle) nic nedělalo. ,,Ukaž, pomůžu ti" řekl, klekl si a nastavil mi ruku. Já se jí chytla a pomocí něj vstala. ,,Ještě jednou se ti moc omlouvám! Není ti nic, ehm... Jak se jmenuješ?" usmál se a poškrábal na zátylku. Měl zavřené oči, takže jsem měla čas rychle vyfotit jeho obličej. ,,Ayano a nic mi není" řekla jsem. ,,Skvěle. Fakt promiň, hrozně spěchám. Ahoj!" zasmál se na mě, rozběhl se a zamával mi. Tak toto znamená být podivín. Pomyslela jsem si a poslala Info-chan jeho fotku. Ta mi o něm hned poslala informace.

Jméno: Budo Masuta
Povaha: hrdinská
Crush: ???
Klub: bojová umění
Sebeobrana: mistr bojových umění
Dodatečné informace:
Vedoucí klubu bojových umění. Převzal klub po poražení předchozího vedoucího.
Vypadá to, že neumí nepřijmout výzvu.
Vždy energetický, někdy trochu horlivý, zvláštně, co se týče bojových umění.

Co říkám, podivín. Pomyslela jsem si. Tento kluk bude asi překážka. Vešla jsem do třídy a začala hodina. Když dopolední vyučování skončilo, nastal čas oběda a studenti vyšli ze tříd. Já si snědla nějaké jídlo z domu, zkontrolovala Senpaie a vydala se podívat na nějaké kluby. Zarazila jsem se u klubu bojových umění, který je nedaleko mé třídy. Určitě by se hodilo něco takového umět. Pomyslela jsem si a vešla jsem dovnitř. Byla to místnost převážně v zelené, na zdi vysely nějaké bojové obrazy, bylo tu pár bojových náčiní a uprostřed bambusový koberec. Zrovna probíhalo soubojové cvičení mezi dívkou a klukem z klubu, další dva seděli na malých koberečcích opodál. Podívala jsem se na vedoucího klubu a uviděla tmavovlasého Buda z rána, který to všechno sledoval. Úplně mi vypadlo, že je vedoucí. ,,Chci se přidat do klubu" přišla jsem k němu a on se na mě otočil. ,,A-Ayano?" podíval se na mě. ,,Hm?" naklonila jsem hlavu. Chvíle bylo ticho. ,,Ale nic. Vítej v klubu!" řekl a znovu se usmál. Pokusila jsem se usmát taky. Moc mi to nejde, ale musím si zachovat nějakou reputaci.

Kapitola krátká a o ničem, ale já musela, protože k další mám jiný obrázek... Čekejte ji brzy... :D.
Neodsuzujte, ještě se nic neděje ( ͡° ͜ʖ ͡°). MUHAHAHAHA.
©MHI (picture/obrázek)