Let me help you (zastaveno)

Blízko

Saki se snažila obhájit, ale ostatní ji překřičeli. ,,Jdeme za učitelkou! Saki, ty tu zůstaň!!" řekla jiná členka tohoto nesmyslného klubu a už si to s ostatními pelášila za učitelkou. ,,P-počkejte! Půjdu s vámi-" vyběhla za nimi, ale už jí utekly. Chvíli tam stála s vyděšenýma očima, ale potom zalezla zpátky. Tam ji však čekalo překvapení... Nevěděla jsem, že mi to tak perfektně vyjde, že na chvíli odejde a já budu moci rychle odnést tělo. Takhle na ni bude ještě větší podezření a nebude to tak velký poprask... Všechno mi vycházelo. To čekání se vyplatilo. Hodila jsem tělo Amai Odayaka do velké pece za školou a zapnula ji... Takhle ji už nenajdou. Potom jsem rychle běžela zpátky do školy, abych se podívala, jak to vyšlo... Přišla jsem tam a zrovna došla i učitelka. ,,Tak kde je?!" učitelka popadala dech. ,,Na chvíli jsem vyšla z místnosti a když jsem přišla, už tu nebyla! Přísahám!!" Saki začala neskutečné panikařit. Hold jsem ji využila. Stejně to se mnou nic nedělá. ,,To ti máme jako věřit?! A proč jsi vůbec vylézala?!" jedna z dívek se krčila vzadu a vystrašně pištěla. Vsichni se na Saki nevěřícně a vystrašeně dívali. ,,Já do toho muffinu nic nedala! A to tělo jsem nikam neodnesla!! Opravdu..." řekla, ale zarazila se v poslední větě, protože věděla, jak nevěřícně to zní. Potom pomalu odvrátila pohled, který se jí zarazil na mě. Stála jsem za dveřmi. Saki se na mě dívala s pootevřenou pusou a polomrtvýma očima. Nedokázala nic říct. Potom jí pohled sjel k mé ruce a vykulila oči ještě víc. Podívala jsem se na to místo a zjistila, že ještě držím lahvičku od jedu. Znovu se vystrašeně podívala na mě, já už jsem však tiše utíkala do stínů. ,,A-ale to ne já, t-to ta holka!" slyšela jsem během mého útěku. ,,O co se snažíš?!" to bylo poslední, co jsem zaslechla.
Další den jsem všude slyšela pomluvy kolem Saki. ,,Už jsi to taky slyšela?". ,,C-cože?". ,,Saki M-Miyu?". ,,Amai je nezvěstná, ale členové klubu vaření a učitelky prý ví svoje...". ,,Ona ji prý otrávila...". ,,Je naprosto jasné, že zabila i Osanu. Myslí si to všichni, dokonce i učitelky". Takové věci jsem slyšela všude kolem sebe. Všichni si špitali a Saki mezitím bezmocně kráčela s hlavou sklopenou dolů. Neměla se čím obhájit. Všechno hrálo proti ní. A dobře pro mě... Dokonce i její nejlepší kamarádka Kokona nevěděla, čemu věřit. Vyměnila jsem si boty a ignorovala tu pochmurnou školní atmosféru. Vzhledem k tomu, že Saki Miyu je ve škole, tak na ni nemají důkazy. Což má vlastně taky své výhody. Všichni si myslí, že ona je vrah, takže když někoho zabiju, podezření padne hned na ni. Kdyby ji zatkli a vraždy a mizení by pokračovali, byla by tu možnost, že by byla shledána nevinnou a následně propuštěna. Pořád je ale nebezpečná, protože mě viděla s tím jedem. Jo... To je jediné, co jsem na tomto plánu pokazila.... Chodila jsem po chodbě, než jsem šla za Senpaiem, protože se mi takhle nejlépe přemýšlí. To jsem ale netušila, že mě někdo cestou chytne za ruku, zakryje mi pusu a zatáhne do nějaké malé tmavé místnosti s krabicema. Když jsem se vzpamatovala, uvědomila jsem si, že se na mě dívá Budo a má mě přimáčklou ke zdi. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se bez zájmu. ,,Slyšel jsem, že Amai Odayaka zmizela". ,,A?". ,,Zvláštní... Je to ta dívka, kterou jsi tehdy pozorovala, když si povídala s Tarem...". ,,Jaká to náhoda" řekla jsem ironicky. Budo se zamračil. ,,Přestaň zabíjet lidi" zašeptal a přimáčkl se ke mě ještě víc. ,,Běž pryč Budo uh-" zrudla jsem, asi protože mi bylo vedro. ,,Červenáš se?" řekl Budo. ,,T-to není kvůli tobě ty zatracenej karatisto" řekla jsem a zrudla ještě víc. ,,Trochu si protiřečíš. Chápu. Víš, že Yamada není jediný-". ,,Nechápeš! Absolutně to nechápeš" řekla jsem, odstrčila ho a vyšla zpět na chodbu a pak k Senpaii. Co si o sobě myslí? Už se nebudu držet zpátky. Zabiju ho. V nejbližší době.

©Reikiwie (obrázek/picture)