Let me help you (zastaveno)

Druhá kazeta

Když jsem pustila další kazetu, poznala jsem, že to muselo být nahrané nedávno. Hlasy rodičů zněli dospěleji...

AHH!

Oh, promiň drahoušku. Vystrašila jsem tě?

...J...Já jsem tě neslyšel přijít...

Po všech těch letech, pořád nepoznáš, kdy za tebou stojím? Myslela jsem, že už by jsi to poznat mohl, drahoušku...

No, děláš práci z toho, že tě nikdo nevidí...

... Co jsi tady dole dělal, drahoušku? Oh! Jsou to naše staré kazety? Ty, které jsme udělali kdysi v osmdesátkách? Cítil jsi nostalgii pro staré dobré dny?

... no...předpokládám, že to tak můžeš říct...

Víš, dneska jsem měla také nostalgický moment, drahoušku. Uviděla jsem někoho, koho jsem neviděla v desetiletích! ... a tím myslím, že on MĚ poprvé viděl v desetiletích...

O kom to mluvíš?

Ó, můj-! Ty žárlíš, drahoušku? Bojíš se, že ti někdo vezme tvoji milovanou ženu?

To je... vlastně ta poslední věc, o kterou se bojím.

Oh, drahoušku! To je tak romantické!

... dobře... tak, koho jsi dneska viděla?

Všechno ti řeknu cestou na letiště, drahoušku!

Počkat- letiště?!

Správně, drahoušku! Zabal si své kufry! Jdeme do Ameriky!

Nemůžeme to udělat! Co naše práce?

Neboj se, drahoušku. Už jsem zavolala šéfovi a informovala ho, že si potřebujeme zajít na menší výlet. Byl VELMI chápající!

Jak dlouho budeme pryč?

Nejsem si jistá, drahoušku! Všechno záleží na tom, jak rychle ho vystopuji...

Co naše dcera? Zítra je její první den na střední škole!

Pokud je naše dcera po její matce, nebude mít vůbec žádný problém jakkoliv se starat sama o sebe!

Oh,  doufám, že potká někoho speciálního! Bylo by to tak pěkné, kdyby měla přítele, až se vrátíme!

... Doufám, že ne...

Cože, drahoušku?

N-nic, zlatíčko!

Dost loudání, drahoušku! Musíme jít!

Uh, neměl bych zvednout ty kazety? Jsou všude poházené.

Neobtěžuj se, drahoušku!

Co když je najde naše dcera?

Víš... Je tu část mě, která doufá, že je najde!

... huh? Je to zapnuté. Musel jsem zmáčknout nahrávání...

Seděla jsem a bezvládně koukala do země. Možná, že jsem konec ani neposlouchala... Už jsou to... Téměr dva roky. Táta říkal, že další den je můj první den na střední škole. Myslela jsem si, že je to chvilka, co jsou pryč. To jsem na tom tak špatně? Nevnímám ani vlastní rodinu? Nebylo to tak, že by mě mrzelo, že jsem na ně poměrně kašlala. Trochu mě mrzelo to, že mě to nemrzelo. Je to složité. Hold jsem začala být znovu z mého stavu podrážděná... a to se mi nějakou tu dobu nestalo. Ale nebyl čas. Chtěla jsem si promluvit s matkou. Byla jako já a celou tu dobu mi to neřekla. Mám tolik věcí, na které se chci zeptat. Tolik toho nechápu a nevím, co se Senpaiem...

Oh bože... není to pravda, že ne? Všechny ty věci, které ten novinář řekl?

Vzpomněla jsem si na tato otcova slova z první kazety. Co když je to ten novinář, kterého máma viděla? Co když jede do Ameriky, aby ho chytila a odstranila? Protože věděl příliš? Docela mi to pálilo. Kdyby mě učení někdy zajímalo, mohla bych mít daleko lepší známky. Byl to však jenom úsudek.

Když přišel další týden, vše bylo jako vždy. Já zírala na Senpaie, Budo zíral na mě a zbytek klubu bojového umění shipersky zírali na nás. Prostě klasika. Klasické však také bývá, že nějaká holka se motá kolem Senpaie...

Tentokrát Senpai na cestě narazil do nějaké dívky. Podle vzhledu a červeném šátku na rameni s pentagramem jsem poznala, že to je prezidentka okultního klubu. Prý jsou to podivíni, snad se Senpai neušpinil... ,,Promiň! jsi v pohodě?" zeptal se Senpai svým líbezným hlasem a klekl si, aby zvedl nějakou knihu se zaklínadlama, kterou ta holka upustila. Ona se pro ni však natáhla také, proto se bouchli o čela. Senpai se znovu omluvil, zasmál se a podal jí knihu. Temná dívka něco špitla, začervenala se a odešla. ,,Zajímavá holka" zamumlal si Senpai pro sebe. Cože? Zajímavá?! Tak tahle holka mi Senpaie rozhodně nesebere! O nějaký ten čas jsem se rozhodla, že si zajdu obmrknout okultní klub. Nenápadně jsem se přiblížila. Chtěla jsem jen nakouknout. Uvnitř bylo všechno tmavé, na zemi nějaký satanistický kolečko s pentagramem a svíčkama, fakt se v tom nevyznám. Moji pozornost zaujala ta dívka z rána a rituální nůž v lebce. Jo, ten se bude někdy hodit. Řekla jsem si, že to tam nenápadně zkouknu, ale jakmile jsem tiše našlápla do místnosti, dívka sebou okamžitě cukla. Otočila se a natáhla ruku proti mně. Začala se oddalovat a vykuleně se na mě dívala. ,,J-jdi pryč! T-tvoje aura... je hodně špatná..."