Let me help you (zastaveno)

Boj

Je to vůbec možné? Promítala jsem ve své lavici, o kterou jsem si opírala hlavu, dívala se do blba a nervózně poklepávala tužkou. Ani jsem nevěděla, co je za hodinu. Proč to ze všech lidí musel vidět zrovna Masuta? Je asi nejvíc tělesny zdatný člověk na škole a přímý útok na něj by byla sebevražda. Jediný způsob jak se ho zbavit je bod zezadu, ale myslím si, že si teď bude dávat sakra pozor... Zkousla jsem tužku. Nehodlám trčet ve vězení a roky nevidět Senpaie... Třeba by mi u soudu uznali, že jsem to kvůli Senpaii musela udělat a ona si to zasloužila? Ne... Normální lidi mé emoce chápat nemůžou...
Pozn. autorky: někomu tato myšlenka se soudem může přijít vtipná a naivní, ale vzhledem k Ayaniným ne-emocím (a tím pádem i žádné morálce) je pro ni normální, že jí takhle myšlenka naskočila.
,,Ayano Aishi!!" křikl na mě ostrý ženský hlas a já sebou škubla. Zničehonic jsem se z mích myšlenek přesunula do opravdového světa, kde na mě čekala velká pozornost, včetně naštvaného výrazu učitelky. ,,Ano?" řekla jsem a okolo si pošuškávali a chichotali se spolužáci. ,,Řekla jsem ti, že máš vypočítat tuto rovnici!!! Ty ani nevíš, že máme matiku, že? Za pět!" křikla. Chcípni. Pomyslela jsem si a pokusila se dávat pozor. Pořád mi ale v hlavě naskakoval jeho úsměv... Ten jeho přiblblej úsměv. Kdyby byl mrtvý, všechno by bylo jednodušší.
Jakmile skončilo dopolední vyučování, snažila jsem se co nejvíce vyhýbat všem místům, kde by mohl ten zatracenej tmavovlásek být. Většinou bývá v tom svým klubíku.
MICKEY MOUSE, KLUBÍÍÍK- ehm, ehm, ok, jsem v pohodě, zpátky k příběhu.
Nacpala jsem do sebe oběd a šla jako obvykle k fontáně, kde jsem za stromem stalkovala Senpaie začteného do knihy, jako obvykle. Měl celé rudé oči a knihu mokrou od slz. ,,Dělá z toho velkou vědu..." odfrkla jsem si a zničehonic mě někdo zezadu chytl za rameno. Škubla jsem sebou, ale naštěstí to nebyl přímo Budo. To je ta holka z Budova klubu, nepamatuji si jméno, je mi jedno... ,,Budo by byl rád, kdyby ses přidala ke cvičení" řekla a založila ruce. Připadala mi jako robotový poslíček. ,,Uhhh to je moc hezké, ale přijdu jindy" řekla jsem a předstírala smích. ,,Řekl, že když odmítneš, tak tě tam mám osobně dokopat, nenuť mě to dělat" povzdechla si. ,,Neřekl náhodou, že by jen byl rád?" poškrabala jsem se na zátylku. To už mě ale hnědovlasá holka vlekla za sebou. A ejhle, o chvíli později jsem v druhém poschodí. Dívka mě pustila a vešla do dveří klubu bojového umění. Povzdechla jsem si a nakonec ji následovala. Co se dá dělat... Vešla jsem do zelené místnosti. Všechno bylo jako vždy. Dva bojovali, dva seděli (jedna si teď sedla) a tmavovlasý kapitán lodi vše pozoroval u zdi... Přišla jsem k Budovi a podívala se na něj. On se podíval na mě a mírně zrudl.
Takže, když bude po něm, vše bude jednodušší. (Ayano)
Je sakra roztomilá... (Budo)
,,Tak? Co jsi po mně chtěl?" řekla jsem a upustila představy bezmocného mrtvého Masuty. ,,Jen jsem chtěl, aby jsi se přidala k našemu cvičení" řekl Budo a díval se na mě z výšky. Štvou mě jak jeho rudé tváře, tak výška, tak tupý úsměv. Šla jsem se převléct do kimona a nastoupila na trénink chvatů. ,,Myslím si, že je čas, aby Ayano vyzkoušela první souboj" řekl Budo, když jsme skončili s aktuální akcí. ,,Ujmu se toho" řekl další kluk z klubu. ,,Nene. První souboj stejně nikdy nevyhraješ, takže se musíš soustředit na pozorování nepřítele! Potřebuje boj s profíkem!" usmál se Budo a jakoby jsem viděla v jeho očích jiskřičky... ,,Masuto... To je kravina, co sis teďka vymyslel..." řekla jsem s kamenným výrazem a stejné výrazy ostatních potvrzovali, že mám pravdu, ale Budo a jeho nadšení dělalo, že nic neslyšelo. Tak jsem si teda stoupla proti němu a zaujmula pozici. Budo už na sobě úsměv neměl a vážně upíral zrak na mé oči, přes naše dvě nastavené ruce. Hnědovlasá dívka to odstartovala a už to jelo. Budo mě očividně šetřil, ale i přesto byl převážně v útoku a já používala stále stejné obranné chvaty. Chtěla jsem se alespoň jednou pokusit zaútočit, tak jsem švihla rukou před sebe, než jsem se ale nadála, byla jsem zablokovaná, Budo se dostal za mě a chytl mě za nataženou ruku. Snažila jsem se mu vymknout, ale bylo to marné. ,,Máchlas do mě, jak psychopat s nožem. Kdyby jsi měla zbraň, v tuto chvíli bych ti ji už sebral a ty bys byla zastavena" řekl mi a hlavu měl až nepříjemně blízko mě, u mého ucha a stále mi svíral ruku, kde jsem očividně měla mít zbraň. Na co poukazuješ ty parchante?! Pomyslela jsem si. Cítím k němu vztek, protože vím, že mě chce zastavit... A to bych už nikdy neviděla Senpaie... S touto myšlenkou se mi zažehl vzteklý plamen v očích a pokusila se ho pomocí ještě druhé ruky převrátit přes mě. Byl ale daleko silnější a těžší, takže jsem ho pouze přetočila dopředu přes bok. Byla jsem dost vyčerpaná, takže jsem hluboce dýchala a dívala se na něj a ten jeho tupý výraz. Zase byl celý rudý, díval se na mě a stále mě držel za ruku. Využila jsem příležitosti, vysmekla se mu a kopem podkopla nohy. Nepozorný Masuta se svalil na zem a div, že ostatním členům klubu nespadli čelisti. ,,Viděla jsi to?"... ,,Nemožné"... ,,Budo nedával vůbec pozor, když se s Ayano držel za ruku a díval se jí do očí"... ,,Viděli jste, jak byl rudý? Může být zamilovaný?"... ,,Cože? Ale... Nemiluje náhodou minulou velitelku klubu?"... ,,Našel v Ayano někoho, kdo je mu ještě dražší?"... Co to plácají? Já a Budo se chceme toho druhého zbavit! I když... Spíš se ho chci zbavit já... Kdo by se ale sakra chtěl zamilovat do holky, jako jsem já? Naprosto absurdní!