𝐂𝐎𝐋𝐃 𝐇𝐀𝐍𝐃𝐒 ❉ [canceled.]

1.14

Pravdou bylo, že si Octavie vůbec nebyla jistá co má čekat. Nikdy nevyhledávala vztahy ani takové ty teenagerské lásky, na které většina z jejich známých vzpomínala s takovou oblibou. A nebyla to výjimečně jen její chyb. Její matka by nikdy nic takového neschvalovala. Žádné párty, přespávačky, roztleskávání do života dcery Sereny Clokwornové nepatřily. Byla to jedna z mála věcí, která jí světlovláska vyčítala, ale zároveň proti tomu nemohla říci jediné slovo. Ochranářská povaha se dala považovat za ten menší hřích, kterých na svém rodičovském účtě měla její matka nespočet. Nejen díky tomu nikdy nebyla na podobné "události" a neměla nejmenší tušení jak to celé bude probíhat. Nepříjemná zkušenost s podivným neotřelým cizincem jenž potkal před pár dny byla stále dostatečně čerstvá a ona si nedokázala představit že by na jeho místě seděl James. Ten tichý, chápavý člověk, který se součástí jejího pohledu na svět stal až příliš rychle. O čem si asi tak budou povídat? Bude ochotná mu říci něco o sobě? Jediná myšlenka, která jí na tuto otázku dokázala alespoň z části odpovědět byla jednoduchá: Zkus se na chvíli přestat bát. Nic tím nezkazíš.

Pravého opaku se ale Octavie přesně strachovala. Ačkoliv si to uvědomovala jen z půlky představa, že James nějak odradí, nebo si u něj vytvoří negativní vzpomínku jí děsila. Byl za dlouhou dobu něco příjemného v jejím životě a ona měla pocit že mu může věřit. A že to od ní nebude tak pošetilé, když jej bude považovat za někoho o koho se bude moci opřít. Jen lehce, tak aby to nebylo divné a on to moc nepoznal. Nemohla už zkrátka nic změnit na tom, jak bezpečně a poklidně se při každém jejich společném večeru u televize cítila. Ten pocit jí pomáhal spát a nebýt rušena nehezkými nočními můrami, jenž jí mnohdy budili přímo ze spaní. Rozhodně netoužila, aby se tahle večeře stala další z nich. Byla rozhodnutá, že jí ten jeden jediný večer nic nepokazí. Ani úraz jejího Portlandského kontaktu, za kterým plánovala zajít do nemocnice nehledě na to, že z toho měla paranoidní myšlenky. Měla v plánu na to na chvíli prostě zapomenout a vrátit se k celé té záležitosti s příjemnými zkušenostmi a čistou hlavou. Možná se pokusí se i trochu otevřít. Minimálně se o to posnaží.

Mírně se do svého vlastního odrazu v zrcadle usmála, podvědomě si nacvičujíc ten nejpřirozenější úsměv, který její ústa zvládala. Ať už se na to ale soustředila nebo ne, nepřipadala si nic víc než hloupě. Skutečnost, že její úsměv byl stále chladný za to vlastně ani nemohla. Jen koutky úst získaly hravější nádech v pohybech. Pohledem přejela po umyvadle před sebou a po chvíli váhání vytáhla z hygienické taštičky líčení. Nejdříve rtěnku, kterou si bez větších problémů nanesla na rty a poté úzký a mnohem složitější štěteček řasenky. Hlasitě vydechla, aby upustila přebytečný vzduch z plic, podobně jak to dělala vždycky. Klid. Pomyslela si, jako by tím mohla pohyb prstů nějak ovlivnit. Nemysli na nic jiného, než na ten příjemný večer, co tě čeká. Sevřela tyčinku v třesoucích se rukou a se zadržovaným dechem se jí podařilo natřít si jím řasy. Spokojeně se prohlédla v zrcadle a vrátila šminky na své místo. Již prázdnými dlaněmi přejela po světle modrých šatech, aby z nich setřásla neviditelná smítka.

Venku na ni už tou dobou čekal James, který se musel do nového obleku investovat snad mění. Minimálně dle Octaviina pohledu a jejího dřívějšího posudku jeho majetnosti. Na druhou stranu však místo, kam se chystali zajít rozhodně nebylo jen tak ledajaké, až si Octavie byla nucena zavzpomínat na dny, kdy byly drahé podniky a restaurace nedílnou součástí života. Navíc nebyl lepší způsob, jak světlovlásku příjemně překvapit. Aniž by si to pořádně uvědomila byla nucena nasadit mírný úsměv. Obzvláště, když i James viditelně sotva skrýval potěšení. Bývalý voják ji přejel pohledem, jako by ji viděl úplně poprvé a v očích se mu zablyštilo. I když mohlo se jednat jen o odraz mírných třpytek, kterými byly její šaty poseté. Octavie si nikdy nepotrpěla na šaty. Obzvláště v chladných měsících dávala přednost dlouhým jeanům a příjemným kabátům, jelikož i v jejím rodném New Yorku se občas dokázalo udělat celkem chladno. Navíc jednalo se o nejpraktičtější oblečení. Jedny šaty sebou však měla. A to přesně pro takové ty příležitosti - ne, že by jich tedy bylo mnoho.