1

1.3K 75 4
                                    

Nesnáším to tady. Další zbytečné pondělí další den kdy budu muset předstírat jak hltám každé slovo všech učitelů kteří jsou na škole. Nevrle jsem si sedla do lavice a vytáhla si sešit s učebnicí na přírodopis. K tomu jsem si vyndala papír a začala nervózně kresit vše co mě zrovna v tu chvíli napadlo. Má práce už byla skoro hotová když jsem ucítila přítomnost někoho vedle mě. Neochotně jsem se podívala a abych nezapomněla strašně jsem se zarazila. Tázavě jsem povytáhla obočí a očima jsem si ho přeměřila. Hm, nic moc.
,,Co chceš?" Prskla jsem a odhodila jsem tužku na stůl, bohužel jsem přidala na síle a tak se tužka rozletěla a vrazila přímo do něho. Usmála jsem se, udělala jsem ještě větší efekt než jsem chtěla.
Martinus zvedl tužku ze země a tázavý pohled mi oplatil. Jen jsem si lehce olízla rty a kývla místo poděkování.
,,Nemáš na půjčení propisku? Nechal jsem si penál doma" Jaké to ale neštěstí.
,,Tvoje neschopné dvojče ho snad taky nemá?" Ušklíbla jsem se a založila si ruce na prsou. V tu chvíli se ale kulišácky pousmál Martinus a přisunul se ke mně blíž. Úsměv mi automaticky opadl.
,,Proč by jsem si půjčoval propisku od bratra když si jí mužů vzít od tebe" Zašeptal chladně s nádechem tvrdého hlasu. Do hajzlu vypadni už.
,,Jo to zní rozumně" Řekla jsem ironicky.
,,Půjčíš mi jí?" Chytl mě za ruku tak pevně a rychle až jsem zalapala po dechu. To si nenechám líbit chlapečku.
,,Nemáš snad ruce a nebo jsi tak postiženej že neumíš vyndat ani propisku z penálu" Zavrčela jsem a druhou rukou jsem silou odšoupla penál k němu. Využila jsem situace kdy druhou rukou se hrabal v penále a druhou rukou jsem mu sjela nehtama od zápěstí nahoru. Sykl bolestí a ruku mi pustil.
,,Mrcho to si ještě vyřídíme" Zamračil se a odešel. Kretén.
Třídou se rozlehl zvonek a z kabinetu se vyřítila učitelka. Když došla před nás všichni si stoupli a čekali na příkaz se posadit. ,,Rovnou můžete zůstat stát" Usmála se nechutně a došla si pro nějaké papíry. ,,Dneska bude laboratorní práce" Dodala a všichni se rozkřikli. Třídou se ozýval šum a volání jednoho přes druhého.  ,,Stop! Pro dnešek tu mám připravené skupiny sama. Budete po dvojcích následovně. Ella Aune a Max Aarøy"
Dál jsem neposlouchala do doby kdy vyslovila mé jméno.
,,Katie Børre a Martinus Gunnarsen" To si ze mě děláte ,,To ani náhodou" Skočila jsem jí do řeči.
,,Pardon?" Zamračila jsem se. ,,Ani náhodou. S ním kreténem nebudu to radši chcípnu na místě" Neodpustila jsem si sprostá slova a nadávky.
,,Za dveře!" Křikla a ukázala směrem ke dveřím. Zamračila jsem se a z lavice jsem si vytáhla mobil který jsem nenápadně dala do zadní kapsy. Přes to jsem přestáhla dlouhou mikinu aby si ničeho nevšimla. Nasraně jsem procházela okolo Gunnarsenů když v tom si nezapomněl Martinus rýpnou.
,,Dobře ti tak" Zasmál se.  ,,Martinus vypadněte také!" Zavřala znova.
,,Dobře ti tak" Zopakovala jsem jeho větu.

Game Kde žijí příběhy. Začni objevovat