Game

6

Nechce se mi tam ale nemám na výběr. Buďto tam půjdu a nějak to přežiju a nebo tam nepůjdu a naštvu Alexe ještě víc, což mi ta to nestojí.
Šli jsme pěšky moc daleko to od Gunnarsenů nemáme a navíc kluci budou pít a ani náhodou se nespolíhají na to že já nebudu pít, což ani nemám v plánu. Známe jak to pak dopadá.
Konečně jsme došli před jejich dům, déle už bych to asi nevydržela. Na verandě je pár lidí kteří popíjejí a nebo jen kecají. Pak jsou tu ty co se ještě koupají v bazénu a také nějaký pár který se na zemi svýrají smíchy. Když už jsem od nich konečně odtrhla zrak otočila jsem se směrem k domu.
,,Hlavně se nesmíme rozděl-sakra kde jste" Vyděsila jsem se. Ani jeden tu nebyl. ,,To není vtipný" Řekla jsem s nadějí že třeba vyskočí z nějakého křoví aby mě vystrašily ale dlouhou dobu se nic nedělo. Rozhodla jsem se že je nebudu hledat až mě budou připravovat ozvou se sami.
Nemám potuchy co budu dělat, možná bych mohla jít k bazénu kde to vypadalo tak nějak nejvíc bezpečně.
Sedla jsem si na okraj a trochu si poupravila šaty aby mi tam nespadly. Nejdříve jsem tam opatrně strčila palec nohy abych zjistila teplotu vody a potom už jsem tam bez starostně dala obě. Trochu se rozhlížím kdybych náhodou někde spatřila kluky. Odvrátila jsem pohled do vody a všimla si něčeho zvláštního.
Na dnu bazénu leží postava v mém věku, nemůžu odhadnout jestli v bezvědomí nebo jestli se jen tak potápí. Ale nehýbá se, sakra.
Mé srdce říká skoč pro něho dokud není pozdě a můj rozum zase zavolej někoho aby jsi se nakonec neutopila I ty v těch utáhlých šatech . Ale znáte holky, nikdy se neřídí mozkem.
Skočila jsem do ledové vody a rukama máchala abych se dostala ještě níž.
Bála jsem se otevřít oči obvzlášť když je tu chlor ale nevím kde přesně hledat. Pro život člověka se objetuju.
Otevřela jsem oči a spatřila ho. I přes to lehké štípání v očích jsem plavala hlouběji. Jsem ráda že jsem se nešla koupat dobrovolně je to tu pěkně hluboký. Konečně jsem byla blízko a došlo mi o koho jde. Byl to jeden z Gunnarsenů. Těžko říct který z nich to je jsem ráda že přes bolest v očích vydím alespoň postavu. Vzala jsem ho za ruku a jeho bezvládné ruce obmotala tak nějak letmo okolo aby se mi udržel. Už mi dochází kyslík.
Zabrala jsem do rukou a přidala.
Síla už mi též dochází a já už se jen modlím ať to zvládneme a ať je v pořádku. Zhluboka jsem se nadechla a rychle doplavala ke břehu kde jsem ho položila na zem.  Z posledních sil jsem se opřela I já abych byla venku z vody ale ruce se mi rozklepaly a já skončila opět v bazéně. ,,Podej mi ruce!!" Křičel někdo venku. Nemotorně jsem natáhla ruce a spíše čekala na konec než na záchranu. Chytlo mě to a přitáhlo blíž , přestávám vnímat.
,,To bude v pohodě ano. Už jsi venku"
Zašeptal, poznala jsem ho. Je to ten druhý z těch dvou. Skvělé takže jsdnoho zachráním a druhý zachraňuje zase mě, jsme to ale partička.
,,Díky" Zamumlala jsem a otevřela oči. Je to Martinus. ,,Chceš odnést nebo-"
,,Ne" Odsekla jsem a hlavou se otočila na místo kde leží Marcus. Vypadá opravdu příšerně. Doplazila jsem se k němu a začala vzala ho za ruku. Tep funguje a břicho se mu zvedá takže ty nejhorší věci jsou vyloučené. ,,Marcusi" Přesunula jsem se k obličeji a pokoušela se ho maličkými ,,fackami" probrat. ,,Marcusi, Marcusi" Opakovala jsem.
Přiběhl I jeho bratr. ,,Zvedneme ho" Přikázal a ukázal abych ho chytla za ruce. Martinus ho vyzvedl ze země.
,,Katie?" Podíval se na mě zmateně ale šlo poznat že ještě není trochu při smyslech. ,,Přinesu vodu" Usmála jsem se a pomalu se zvedla.
,,Ani náhodou sekneš mi tu sebou" Řekl naopak Martinus. Děkovně jsem se na něho usmála I když ani nevím proč a odvrátila pohled na Marcuse.
,,Jsi vpohodě? Jak ti je?" Vzala jsem ho za ruce ale on sebou škubl a odtrhl se.
Nechtěla jsem se ho nějak "dotknout" jen se ujistit že bude mu je dobře.
,,Měla byss- měla bys jít" Zamumlal. To zabolelo, hodně zabolelo.
,,Nemáš zač. Příště tě tam třeba necham I chcípnout"
Zazubila jsem se. Nevím jestli jsem zrovna chtěla říct tohle ale také nejsem úplně při smyslech. Do očí se mi hrnuli slzy za to Marcus na mě jen bezcitně a absolutně bez emocí čumí.
,,Řekni Martinusovi že mu děkuju čau" Zvedla jsem se a až teď mi něco došlo. Šaty se mi přilepily na tělo vlasy mám příšerně mokré a ani nechci vidět jak vypadám. A to všechno jenom kvůli tomu kreténovi.
To jak vypadám by mi bylo dvojí hlavně že je v pořádku ale já mu pomůžu a on mě odežene.
Ucítila jsem jak mi slzy stékají po tvářích. Ze země jsem si vzala mobil a napsala Alexovi že odcházím domů a že mi je jedno v kolik přijdou hlavně ať si to užijou.
,,Katie" Vydechl. Nic jsem neřekla jen jsem rychle psala a přecházela z místa na místo. Když jsem to dopsala vypla jsem ho a dala jsem se na odchod.
,,Katie! Katie zůstaň!" Vykřikl za mnou ale já se neotočila. Odcházím.
Přesně tak jak to chtěl.
Procházela jsem okolo vchodu když v tom se za mnou ozval ten stejný hlas jako před chvíli akorát o něco tvrdší a sladší.
,,Kam jdeš?" Zastavil mě Martinus s tričkem, kalhotami a sleničkou s vodou v ruce.
,,Jdu domů, tvůj bratr mě tu nechce"
Osekla se a pokusela se ho obejít ale on mi vlezl opět do cesty.
,,Tak to ani náhodou. Tvůj brácha a kámoš před chvíli odešli a poprosily mě jestli by jsi tu nemohla zůstat. Nevím kam šli ale šli s nějakýma ehm holkama. A navíc mám tu pro tebe oblečení" Usmál se a popozvedl ruku s věcmi.
,,Nedali ti klíče od bytu?"
,,Ne, Nemáš na vybranou" Pokývl a položil mi oblečení na rameno.
,,Ať už se stalo cokoliv chci to vědět. Potřebuju aby jsi šla semnou a chvíli někde počkala aby jsi se nemusela potkat s Macem. Dám mu napít a dám ho někomu na starost a pak tě dovedu do pokoje dobře?" Usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.
,,Do čího pokoje?" Zamračila jsem se nakonec.
,,Nechci mít na svědomí bytky takže do mýho"
,,To nemůžu. Já nějak se dostanu domu ale tohle fakt nemůžu" Znejistila jsem a couvala dozadu. Nevím co od nich mohu čekat a spát s ním ve stejném pokoji to není nejlepší nápad.
,,Jak jsem říkal nic jiného ti nezbývá"
,,A co vaši" Udělala jsem si culík aby mi nepřekáželi vlasy.
,,Jsou prič na týden, tak jako vaši"
Zasmál se.
,,A to víš jak?"
,,Tvůj bratr se opil a hodně vyprávěl" Protočil oči ale nakonec se usmál. Vím že to nemyslí vážně s bráchou jsou dobří kamarádi ale za to my ne.
Pamatuju si že jednou když u nich spal přišel domů pozdě večer s červenými oči a kruhy pod očima protože celý večer hráli hry.
,,Tak jdeme? V těch šatech už dlouho nevydržím"
,,Náhodou jsi sexy. Možná až moc" Zašeptal mi u ucha. Tohle nebude dobrý budu se muset hlídat, a to hodně. Bouchla jsem ho do břicha aby se dostal dál od demne a odkráčela zpátky k bazénu. Kluci proč mě tu jen necháváte?