Game

24

,,Moje nebo Tinusovo?" Optal se po chvilce trapného ticha. Vytrhla jsem se z přemýšlení a nechápavě se na něho podívala.
,,Prosím?"
,,Jsi promoklá skrz na skrz, tak se ptám moje nebo Tinusovo oblečení?"
Nadzvedl obočí a z horního šuplíku vyndal dva hrníčky.
,,Néé, já už půjdu!!" Zvedla jsem se ze židle ale když jsem chtěla odejít Marcus mě zastavil s rukou ukazující na okno. Venku stále prší a vypadá to že ještě dlouho bude.
,,Sakra" Zamumlala jsem si spíše pro sebe.
,,Tak to tvoje" Dodala jsem nakonec.
,,Dobře" Uculil se a odešel někam prič.
Začala jsem se procházet po obýváku a prohlížela si rodinné fotky.
Jedna z nich ale byla až příliš roztomilá a já měla potřebuju si jí prohlédnout z blízka.
,,Vždycky jste byli alespoň v něčem stejní že?" Řekla jsem při pohledu na obrázek když Marcus přišel.
,,Stejní a jiný zároveň. Vždycky jsme dělali stejné věci, nosily jsme stejné věci a různě. Teď už máme kromě rodičů ale jen jedno společné" Podal mi oblečení a mile se usmál.
,,Co přesně?" Zasmála jsem se a podívala se co mi dal. Vybral dlouhou šedivou mikinu a černé kraťasy. Nejsem vybíravá ale znáte mě v ohledu na barvy. No co, je to jen na chvíli.
,,Chceme to stejný" Odpověděl nenuceně.
,,Ale?"
,,Ne všechno můžeme mít oba" Sklopil hlavu. Následně ji zase zvedl a s dívkám pohledem dořekl. ,,Koupelna víš kde snad je, já nám zatím udělám čaj. Nevadí ovocný?"
,,Ne ne" Řekla jsem a šla směrem nahoru.
Šla jsem po dlouhé chodbě až jsem došla ke třem dveřím. Moc dobře jsem věděla které jsou které ale má zvědavost mě přemohla. Otevřela jsem dveře od Marcusovo pokoje a nahlédl a do vnitř. Došla jsem k jeho stolu kde měl jednu fotku s Tinusem, jednu s rodičema i Tinusem a nakonec... Jenom mě? Na rohu stolu, lehce schovaná byla má fotka kterou jestli se nemýlím mám na Instagramu. Zasekla jsem se. Proč tu má mou fotku? Fajn, tak jo asi je čas jít.
Nakonec jsem se převlékla v jeho pokoji, mé oblečení jsem mu dala na topení a potom jsem šla dolů.
,,Dala jsem si k tobě na topení oblečení" Oznámila jsem mu a on se na mě pohledem zasekl. Na sucho polkl a nebyl schopen slova.
,,Děje se něco?" Usmála jsem se a přešla k lince. ,,Který je můj?" Ukázala jsem na dva plné hrníčky.
,,Te-tenhle" Posunul můj hrníček jedním prstem blíže ke mně.
,,Díky. Takže co budeme dělat?" Položila jsem čaj na stůl a sedla si.
,,Já nevím, nemáš hlad?" Zavrtěla jsem hlavou, že ne.
,,Co takhle kdyby jsi mi četl knihu a já ležela vedle tebe a poslouchala?" Zašeptala jsem mu u ucha a cítila jsem jak se zachvěl. Už zase byl zaseklý a celkem jinde. Baví mě to, baví mě ho provokovat a dneska ho ještě pozlobím.