19

452 42 8
                                    

Stála jsem na místě jako přikovaná k zemi. Možná bych byla i ráda kdyby mě doopravdy přikovali a já bych nemusela jít do vnitř. V krku se mi vytvořil obrovský ,,knendlík" a mé oči se v tu chvíli museli připomínat momo.
Po dnešním incidentu jsem si naprosto jistá že se ani jeden nechceme vidět.
,,Proč?!" Zamračila jsem se a stále se dívala zaseknutě před sebe.
Začala jsem se splašeně přehrabovat v batohu a marně hledat klíče od baráku po všech možných kapsách.
Vzpomněla jsem si jak jsem si je ráno dávala na stůl a když jsem musela jít zapomněla jsem na ně. Sakra.
,,Brácha dáš mi klíče od baráku?"
Řekla jsem zoufale a on se zasmál.
,,Neboj, dlouho se nezdržíme"
,,Já měla bych nám koupit něco do ledničky moc tam toho nemáme"
Zalhala jsem, trochu. Je pravda že nám v lednici chybí sladký co momentálně asi budu potřebovat.
Ukázala jsem směrem k obchodu a rozešla jsem se k němu.
Zastavila mě ale něčí ruka.
Naštvaně jsem se zastavila a našpulila rty, byl to Chris.
Alex už šel nespíše do vnitř.
,,Co?" Odsekla jsem a snažila se mu vytrhnout ale on nepustil.
Beze slova mě držel a sledoval jako boží stvoření.
,,Věděl jsi to že?" Odfrkla jsem si a tentokrát cukla natolik že jsem se mu vytrhla.
,,Záleží na tom?" Zadíval se mi hluboko do očí těmi svými.
Udělal psí obličej a přistoupil ke mně blíž.
,,Ne" Povzdechla jsem si a vrátila mu omluvný pohled.
Byly jsme sticha, čekala jsem že mě bude překecávat abych šla do vnitř ale on nic.
Sedl si na obrubník a tiše hleděl před sebe. Jako by přemýšlel nad něčím co ho doslovně ubíjí.
,,Děje se něco?"
Přisedla jsem si k němu a pokusila se o sebevědomý a upřímný úsměv který byl stejně zbytečný protože se na mě nepodíval.
,,Zamiloval jsem se"
Odpověděl nenuceně po chvilce ticha.
Co mě zarazilo byl tón odpovědi, znělo to jako největší chyba v životě ne jako něco hezkého- citově hezkého.
,,A v čem je problém?"
,,Ona nemá zájem. Je tak krásná a ještě hezčí když se usmívá. Je chytrá a celkově dokonalá jenže já už nevím co mám dělat"
Zabručel si pro sebe, ale věděl že jsem ho slišela.
,,Tak jí to dokaž i kdyby to mělo stát cokoliv"
Chytla jsem ho za ruku a povzbudivě stiskla což ho přinutilo se na mě podívat.
Díval se mi do očí stejně jako předtím ale poznala jsem strach a zklamání.
Usmála jsem se velmi široce a čekala i jeho sladký dlouhý úsměv s bílými rovnými zuby.
Místo toho ale udělal úplně něco jiného.
Do mého úsměvu vlepil dlouhý chtivý polibek a druhou rukou se mi zachytil ve vlasech.
Byla jsem zmatená a nevěděla jsem jak reagovat.
Celou dobu mluvil o mě a já jsem tak zapletená do svých myšlenek že jsem nic nezaregistrovala.
,,Ehm"
Ozvalo se Alexovo zakalškání které nás mělo zastavit.
Podívala jsem se jeho směrem když se Chrish odemně odlepil a zasekla jsem se snad ještě víc.
Gunnarsenovi stojí přímo za ním s taškami a nečitelnými pohledami.
,,Jde se stanovat" Pozvedl úsměv Alex a hodil mi klíče od bytu.

Dneska je fakt příšerně ošklivě tak jsem se rozhodla zase po delší době něco přidat. Myslím si že si za to zasloužim vote xD děkuji.
🔥💕

Game Kde žijí příběhy. Začni objevovat