Game

14

Katie
Nevím co to do mě vjelo možná ve mě pořáct jen cloumá lítost. Odlepila jsem se od něho a odešla jsem se do koupelny převlíct zpět do mých včerejších šatů. Když jsem přišla do pokoje ležel na posteli a jen nepřítomnostně koukal do stropu. Dala jsem mu oblečení přímo vedle jeho a vzala jsem ji ještě mobil.
,,Vem si alespoň mikinu venku je zima" Odpověděl pomaličku.
,,Nechci, zvládnu to" Ujistila jsem ho a on jen nechápavě pokroutil hlavou.
,,Budeš nemocná" Nedal se odpálkovat.
,,Tak se uzdravím" Zasmála jsem se. Tolikrát jsem byla doma jenom kvůli falšování nemoci takže by mi to zrovna dvakrát nevadilo pobýt si doma.
,,Prosím" Vstal a podal mi mikinu. Jen jsem poraženě kývla a oblíkla si ji.
Myslím si že je to super styl šaty na tělo s mikinou dvakrát tolik co vy.
Ne že by byl Martinus tlustý ale klučičí mikiny jsou prostě vždycky větší.
Po cestě ke dveřím jsme ještě potkali zaraženého Marcuse který jen kývnul a zmizel z dohledu.
Je mi ho tak moc líto ale nemám jak mu pomoct. Nevím s čím mu pomoct.
,,Tak asi ahoj" Zhluboka jsem se nadechla a vydala se směrem k domu. Když jsem byla pár minut na cestě zapla jsem si písničky a přišla mi zpráva od neznámého čísla.
Rozklikla jsem ji a začala číst.
Katie já doufám že se mi ještě dneska ozveš víš nevím jak jsi to vzala ty ale tohle bylo trochu zvláštní nemyslíš? Ozvy se mi ještě - Martinus
Zasmála jsem se, kde je ten nepříčetný Martinus který mě ještě včera odbíjel.
Zprávu jsem nechala jen zobrazenou protože už jsem byla doma.
Pořádně jsem zaťukala na dveře a když se mi nedostávalo odezvy zkusila jsem to ještě jednou a pořádně.
Otevřel mi Chris který vypadal jako kdyby týden nespal a rukou mi ukázal ať jducdál. Nechala jsem v sobě cloumat emoce, nechtěla jsem si to vibíjet na něm tady si to zaslouží někdo jiný.
U nás to vypadalo úplně stejně jako před tím když se mi snažily vysvětlit že půjdeme na párty. Alex sedí na pohovce a paří hry, dokonce tu zůstal I hrníček do kterého jsem si dělala čaj. Ani nechci vědět jestli jsem ho tam nechala, eeh.
Opřela jsem se o linku a nasraně ho sledovala. Nevěnoval mi pozornost, tak jako nikdy předtím.
,,Alexi" Oslovila jsem ho a on se na mě podíval jako na zjevení.
,,Dobré ráno" Odpověděl mi jednoduše a hrál dál.
,,Alexi" Zopakovala jsem to znovu a s klidem. Nesmím hned vyjet.
,,Co?" Stopl hru a naštvaně si mě přejel.
,,Nechaly jste mě přespat u Gunnarsenových. Řekli jste Martinusovi že někam jdete, ani neřeknete kam a jen tak se vypaříte a ještě k tomu údajně s nějakýma holkama. Asi očekávám menší vysvětlení ne? Mohl jsi mi dát klíče a odejít já bych vám pak otevřela I kdyby to bylo brzy ráno!" Vyjela jsem. Sakra hlavně že jsem říkala nevyjížděj.
,,Přespali jsme u mojí přýtelkyně"
,,Ty máš holku?" Udivila jsem se.
Nikdy jsme si nic moc nevyprávily o životě ale tohle jsme o sobě vždycky každý věděli když jeden z nás dvou někoho měl.
,,Jo. Neřekl jsem ti to, je to nový vztah.
Nedával jsem tomu velký naděje a tak jsem nechtěl zbytečně plašit. Po dlouhý době jsme se potkali zrovna na té párty a tak jsme u ní přespali. Měla tam I kamarádku takže se nemusíš bát že něco bylo" Zasmál se.
,,Fajn to mi stačí" Kývla jsem a chtěla jsem se odebrat do pokoje.
,,Na oplátku chci vědět já co se dělo u Gunnarsenových" Polkla jsem.
A sakra.