Sequence ✔

1.

7.

Abraxas Malfoy zažíval strašný den. Téměř propadl ze zkoušky z přeměňování, a jestli si nezlepší známky, nikdy neudělá NKÚ. Každý se mu bude za zády smát – Iris už vypustila drby, že se rozešli kvůli nedostatku jeho sexuálních schopností, a Abraxas měl špatnou náladu poté, co se musel celý den bránit útokům na svou mužnost.

Zamračeně se podíval na jezero. Hodil kamenem a sledoval, jak prořízl hladinu a zmizel pod ní. S Iris se rozešli proto, že neměla dobrou morálku. Sotva ji políbil a ona rozhlásila, že spolu spali. S tak nemravnou dívkou by si nezačal nic intimního. Ani náhodou.

Povzdechl si a znovu hodil další kámen do jezera. Přál si mít přítelkyni, která by mu skutečně rozuměla, která by za ním nedolézala jen kvůli jeho jménu nebo titulu. Bylo to beznadějné přání – dvoření a manželství sloužilo ke slučování rodin a vytváření aliancí, nebylo pro přátelství a lásku. Ale bylo krásné o tom občas snít.

Abraxas se podíval na jezero, jehož voda se ve sluneční záři třpytila.

Zastavil se.

Počkat. To nebyla voda, co se třpytilo. Byl to vzduch.

S úžasem sledoval, jak se vzduch třepotá a leskne, až se před ním objevila mladá žena, ne o mnoho starší než on.

Měla dlouhé kudrnaté hnědé vlasy a hnědé oči. Oblečená byla v dobře padnoucím černém hábitu a v ruce držela hůlku.

Zdvihla obočí.

„Lucie?“ zeptala se.

Abraxas zamrkal.

„Ach, ne,“ odpověděl. „Obávám se, že jste si mě musela – musela jste si mě splést s někým jiným.“

„Nebo s někdy jindy,“ zamumlala žena a posadila se na zem před ním. Pak k němu s malým úsměvem vzhlédla. „Jestliže nejste Lucius, pak musíte být Abraxas Malfoy, že?“

Abraxas znovu zamrkal.

„A-ano, to je pravda,“ řekl. „Omlouvám se -  znám vás?“

„Ještě ne,“ řekla s úsměvem žena.

„Pak – jak to, že znáte mě?“

„Ach, už jsem vás potkala,“ řekla jednoduše. „Vy jste mě prostě ještě nepotkal. Předpokládám, že mě potkáváte právě teď. To by dávalo smysl.“

Napřáhla k němu ruku.

„Hermiona Grangerová,“ představila se.

Abraxas jí rukou potřásl.

„Abraxas Malfoy. Rád vás poznávám.“

Usmála se na něj a jeho srdce vynechalo jeden úder.

„Takže,“ řekla Hermiona. „Zavolal jste mě. S čím vám mohu pomoci?“

„Já… Já jsem vás zavolal?“ zeptal se.

„No, myslel jste na něco, co vyjadřovalo vaši touhu po mé přítomnosti,“ vysvětlila Hermiona s pokrčením ramen. „Možná ne konkrétně mě, ale něco, čehož kritéria jsem splnila.“

Abraxas si vzpomenul na své hloupé přání mít někoho, kdo by mu rozuměl.

„Ach…“ Na chvíli se odmlčel. „Ach, nejste náhodou dobrá v přeměňování? Mám teď nějaké potíže…“

Hermioně zazářily oči.

„Miluju přeměňování!“ řekla a přisedla si blíž k němu. Voněla jako ranní vánek a Abraxas přestal na chvíli dýchat. „Takže, s čím konkrétně máte problém?“

Zatímco jí ukazoval kapitoly v knize, kterým nerozuměl, všiml si, jak jí zazářily oči, když pochopila, o co jde. Když mu pak začala vysvětlovat, co dělá špatně, slyšel v jejím hlase vášeň a lásku k učení. Když mu předváděla kouzla, viděl její krásu a eleganci v pohybech, zatímco její hůlka při provádění kouzel doslova tančila .

Když se pak na něj usmála a vyzvala ho, aby to zkusil sám, Abraxas věděl, že našel společnici, po které tak dlouho toužil. 

39.

Hermiona se vynořila z nicoty, třpytící se v slunečních paprscích, a Abraxas téměř vykřikl nadšením, že to fungovalo.

„Abraxasi,“ řekla šťastně Hermiona.

„Ahoj,“ odpověděl a zářivě se na ni usmál. „Jak se máš?“

Hermiona pokrčila rameny. „Mám se fajn. Potřebuješ zase pomoci s kouzelnými formulemi?“

Abraxas zamrkal. „Vlastně s přeměňováním.“

„Ou! Pořád ještě děláme přeměňování?“ Hermiona se zasmála a posadila se vedle něj.

„Kdykoliv mě někdo z vás zavolá, není to nikdy popořádku,“ postěžovala si. „Prostě jsem tak nějak náhodně přenesená. Naposledy, když jsi mě zavolal, potřeboval jsi pomoct s Mobiliarbus.“

„… potřeboval jsem pomoct se stromem?“ zeptal se udiveně Abraxas. „To- to je-“

„Pokročilé kouzlo ze sedmého ročníku,“ přikývla Hermiona. „Měl jsi obavy, že by se mohlo vyskytnout u OVCÍ.“

„Já tě budu volat i za dva roky?“

Hermiona se usmála, ale nebyl to šťastný úsměv.

„Ach ano,“ odpověděla,“budeš mě volat ještě hodně, hodně dlouho.“