Sequence ✔

8.

26.

Znovu ji neúmyslně zavolal, když byl příliš slabý na to, aby mohl jíst.

Byl nemocný a slabý a v tom zatuchlém vězení chytil třesavku, kvůli níž už dlouho kašlal a měl horečku. Byl téměř dehydrovaný a vyhladovělý k smrti, když přišla. Nakrmila ho a ošetřila jeho proleženiny a neřekla při tom ani slovo.

Hnusilo se mu to. Vybavoval si její vzpomínku na tuhle situaci, když mu chtěla ukázat, proč ji nemá zabít. Věděl, že tu zatracenou vzpomínku zažívá, a i když ji nenáviděl za to, že se ho dotýkala, věděl, že v jeho očích je výraz vděku.

36.

"Hermiono."

"Luciusi?"

Hermiona byla ostražitá, zmatená, a Lucius na ni zvládl jen zírat.

"Došel jsem k závěru, že když tě budu žádat o pomoc často, je velká pravděpodobnost, že se z téhle kobky dostanu v jednom kuse," řekl chraplavým hlasem. "Pýchu jsem ztratil už když jsem byl uvězněn. Co jiného mě může stát prosba o pomoc od mudlovské šmejdky?"

Zašklebil se na ni a Hermiona o krok ustoupila.

"Já-nejsem si jistá, jestli ti rozumím."

"Potřebuju, abys mi pomohla se najíst. Potřebuju jíst něco výživnějšího než je tahle kaše, kterou tady dostávám, a potřebuju, abys udržovala svého Patrona, zatímco budu jíst, abych mohl znovu nabýt sílu."

Hermiona se na něj zle podívala, ale poslechla a zůstala potichu celou dobu.

?????

Lucius ji volal několikrát za den. Požadoval, aby mu obstarávala jídlo, pomáhala mu se umýt a odháněla mozkomory. Hermiona svůj odpor pravidelně vyjadřovala odmítáním pomoci, dokud to kvůli nemožnosti zmizet nevzdala a neudělala, o co ji žádal.

Přesto, že jeho život závisel na ní, byl na ni Lucius víc a víc rozzlobený. Štvalo ho, že nějaký šmejd má v rukou moc nad jeho životem nebo smrtí, nad ním, nad čistokrevným. Při pomyšlení na to se mu vždycky začala vařit krev v žilách.

Neměl žádnou moc - vůbec žádnou moc, a nemohl s tím nic udělat, dokud nebude venku z Azkabanu.

Jeho mysl se obrátila k temnotě, jíž tiše přísahal, že svou moc získá zpátky.

50.

Když se Hermiona rozplynula, počkal Lucius pět minut a pak ji zavolal zpátky. Jakmile se objevila, jednou ji tvrdě udeřil do hlavy nohou od postele a s uspokojením se díval, jak se svalila na zem.

Když se probrala, byla pevně svázaná jeho prostěradlem, a on nad ní stál s úšklebkem ve tváři.

"Obávám se, že na tomhle místě ztrácím svoje duševní zdraví," řekl jí. "A abych se ujistil, že tu nezešílím, potřebuji vědět, že je někdo jiný zraněný stejně jako já. Takže tě teď zbiju a možná mou bolest odneseš s sebou, až zmizíš."

Znovu ji udeřil, tentokrát do boku. Hermiona vykřikla a Lucius ji nohou od postele praštil do obličeje, až se kolem rozstříkla krev.

?????

Byla to zkažená hra, kterou Lucius hrál, taková, kterou zároveň miloval i nenáviděl.

Volal Hermionu, aby mu pomohla přežít, a ona přišla, nucená mu pomoci, navzdory tomu, že věděla, že ji pak zavolá znovu a bude jí ubližovat.

Bití Hermiony dalo Luciusovi pocit satisfakce, zažíval díky tomu moc, kterou dávno ztratil.

Strach v jejích očích, kdykoliv ho uviděla, ho vzrušoval, a přestože mu to bylo odporné, jeho penis sebou škubl pokaždé, když při každé ráně vykřikla.