Sequence ✔

4.

46.

„Hermiono..."

„Hmm?" zamumlala a prstem kreslila kolečka na jeho zpocené hrudi.

„Miluju tě."

Hermiona ztuhla.

„Myslím to vážně," řekl pevně Abraxas. „Miluju tě, Hermiono. Chci se s tebou oženit. Chci, abys byla moje, moje žena."

„Ach, Abraxasi..."

Hermiona si povzdechla a posadila se. Abraxas cítil, jak se mu v okolí žaludku usadil strach.

„Co?" zeptal se a nervózně se posadil vedle ní. „Ty mě nemiluješ, Hermiono?"

Podívala se na něj a smutně se usmála.

„Ach, Abraxasi, miluju tě," řekla potichu. „Opravdu tě miluju. Ale nikdy nemůžu být s tebou tímhle způsobem."

„Proč ne?" domáhal se Abraxas. „Když se vezmeme, budu tě potřebovat pořád, takže prostě zůstaneš tady a nikam nezmizíš."

Hermioně se v očích zaleskly slzy.

„Takhle to nefunguje," odpověděla. „Ty jsi- ty nejsi jediný, kdo mě volá, Abraxasi. Ostatní mě nenechají, abych zůstala jen v jednom čase."

„Ostatní? Oni jsou nějací další? Kdo tě ještě volá, Hermiono?" dožadoval se se žárlivostí, jež začala prostupovat jeho mysl. „Kdo další tě ještě volá?"

Hermiona k němu pomalu vzhlédla.

„Tvůj syn," řekla nakonec. „Tvůj vnuk. A jednou, někdy brzy, i tvůj pravnuk."

Abraxas začal pomalu chápat.

„Nejsi připoutaná pouze ke mně," řekl. „Jsi-jsi připoutaná k celé rodiněMalfoyů, že? Musíš pomoct mé krevní linii, kdykoliv tě někdo z nás zavolá."

Hermiona přikývla.

„Ale... Já mám syna?"

Hermiona přikývla. „Lucia. Oženíš se s Aster."

„Neznám žádnou Aster," namítl Abraxas. „Jak si ji můžu vzít, když ji nemiluju?"

Hermiona se smutně usmála.

„Co je dnes za den?"

Abraxas zamrkal překvapením nad tou nelogickou otázkou.

„Dvacátého prvního prosince."

„Pak se s ní seznámíš asi za týden nebo dva," odpověděla Hermiona, zatímco posbírala svoje oblečení a oblékla si ho. „Buď na ni hodný - porodí ti syna."

48.

Aster byla nádherná, okouzlující a rozkošná. Byla dost chytrá na čistokrevnou, a její způsoby a původ byly dokonalé.

Její rovné lesklé černé vlasy se vůbec nepodobaly Hermioniným, a její krásné zelené oči způsobily, že se mu chtělo zvracet.

Ihned poté, co skončila matčina vánoční oslava, zavolal Hermionu.

„Potkal jsem Aster," řekl jí. „Nestarám se o to, co jsi řeka - nechci se s ní oženit. Neožením. Miluju tebe."

Hermiona zamrkala. „Jaká Aster?"

54.

Když příště viděl Hermionu, ke konci jejich setkání se jí přiznal: „Jsem zasnoubený. Moji rodiče to všechno zařídili. Ožením se s Aster Nottovou. Není nic, co bych s tím mohl udělat."