Sequence ✔

3.

59.

Abraxase ohromilo, jak přesvědčivě dokáže Hermiona předstírat někoho důležitého z Ministerstva. Na jeho přátele velice zapůsobila. Stačilo, když řekla, že pracuje na Odboru záhad na pokusech s časem. Tom a Cygnus jí nevěřili, ale Cygnuse ohromila svými historkami o jeho potomcích a s Tomem vedla docela dlouhý tichý rozhovor. Když se vrátili, Abraxas se jí zeptal o čem se bavili, ale Hermiona jen pokrčila rameny a řekla, že více méně jen předpovídala jeho budoucnost. Tom se mračil, jako by se mu nelíbilo, co slyšel, ale vypadal přesvědčený, že je Hermiona tím, za koho se vydává.

Čas rychle ubíhal. Jídlo bylo dobré, hudba skvělá, a Hermiona byla úžasná tanečnice. Tančil s ní skoro celou dobu a pomáhal jí vyhnout se učiteli přeměňování Brumbálovi, ke kterému se nechtěla z nějakého důvodu přiblížit. Po nádherném večeru, kdy ji měl blízko sebe a sledoval každý její pohyb, po ní toužil zcela nevhodným způsobem.

Když ples skončil, políbil jí ruku a rozloučil se s ní. Hermiona mu zamávala, a pak zmizela v oblaku jiskření. Ale teď, když ležel v posteli a zíral na strop, na ni myslel a přál si, aby byla stále s ním - přál si, aby byla s ním v posteli, ať už to bylo jakkoli nevhodné.

Opatrně se přesvědčil, že jeho spolužáci spí, a pak sáhl dolů, uchopil se do ruky a potlačoval vzdechy, zatímco se honil.

Před očima se mu zahemžily hvězdičky, a k jeho překvapení a ponížení se z nicoty vynořila Hermiona.

„He-Hermiono!" vykřikl a chvatně přes sebe přehodil peřinu.

„Ou! Já- Já ne-" zakoktala Hermiona.

Abraxas byl zděšený.

„Já- nechtěl jsem tě zavolat," řekl s odvráceným pohledem. „Já- myslím, že jsem na tebe ještě pořád myslel, možná trochu... na plese jsi byla tak oslňující..."

Její pohled zněžněl.

„To je v pořádku," odpověděla. „Já vím, žes to tak nemyslel."

Prohlédla si ho a očima se zastavila na podezřelé vyboulenině pod přikrývkou. Abraxas měl pocit, že mu vyschlo v krku.

„Podle tvé reakce soudím, že jsme to spolu ještě nedělali?" zeptala se a Abraxas se začal dusit.

„Ne-e," zajíknul se. Při té představě se mu nahrnula krev do hlavy. On to bude dělat s Hermionou? Tohle, s ní? Bude se jí dotýkat, držet ji, spát s ní?

Bylo toho na něj téměř moc.

„Chceš to?" zeptala se jednoduše Hermiona.

Abraxas si chraplavě odkašlal.

„Ne-nemůžu tě o to žádat," řekl se zrudlými tvářemi. „My-ty-nejsi vdaná a tohle by ti zničilo život. Nemůžu tě žádat, abys zahodila svou budoucnost."

Hermiona pohodila hlavou a pokrčila rameny.

„V budoucnosti jsme to už dělali," odpověděla. „V mé době se nedělá žádná věda z toho, když neprovdaná žena spí s mužem. Společnost ohledně tohoto udělala velký pokrok."

„U-udělala?"

Hermiona se spokojeně usmála a přikývla.

„Chceš to?" zopakovala svou otázku. „Nemusíme, jestli nechceš, ale..." Ukázala na jeho tvrdý penis, „...tak jako tak tady budu, dokud se neuděláš."

Abraxas měl pocit, že jeho obličej musí hořet.

„Já... Já..."

Hermiona přešla k němu a rozpletla si cop, který obvykle nosila. Neposedné kudrny se rozprostřely po jejích ramenech a její oči potemněly touhou. Když Abraxas spatřil ten smyslný výjev, zachvěl se. Když Hermiona seslala na závěsy kolem jeho postele tišící kouzlo, rozšířily se mu oči.

„Já...ještě nikdy jsem to nedělal," přiznal se. „Já...nevydržím asi moc dlouho. Nejspíš to nebude vůbec skvělé."

„Nedělej si starosti," zamumlala Hermiona, když se na něj posadila. „Budeme to dělat hezky pomalu."

Rukou se ho dotkla a Abraxas se prohnul v zádech, rozpálený rozkoší, která mu protékala tělem.

Hermiona si dala načas, když zkoumala jeho tělo, a dodržela své slovo - postupovala nesnesitelně pomalu, dotýkala se ho, ukazovala mu, jak se má dotýkat jí, vedla ho, dokud se neudělal s jejím jménem na rtech.

Když zase konečně popadl dech a jeho srdce zpomalilo, byla už pryč, a Abraxas si to, co s ní prožil, přehrával v mysli pořád dokola, dokud neusnul.

38.

„Ahoj," usmála se na něj Hermiona. „Dneska zase kouzelné formule?"

Abraxas na ni zíral v úžasu, že se mezi nimi od včerejška nic nezměnilo, dokud si nevzpomněl, že k němu nepřišla ze stejného okamžiku v čase. Pro ni se jejich společná noc ještě nestala.

„Vlastně ano," řekl konečně a podal jí svou učebnici. „Ačkoliv jsem tě ještě nikdy nepožádal o pomoc v kouzelných formulích."

Hermiona se zasmála. „Dobře, tak teď víš, že v budoucnosti mě o to požádáš."

„Předpokládám, že ano," odpověděl Abraxas.

Zatímco mu vysvětlovala látku, nedokázal z ní spustit oči. V mysli se mu neustále objevovaly vzpomínky na jejich společnou noc. Když jí políbil na krk, na její pěkná ňadra, když byla vzrušená...

„Abraxasi?"

Hermiona se na něj dívala s obavami v očích a Abraxas měl pocit, že má úplně sevřený krk.

Nedokázal se přemoci, naklonil se a vášnivě ji políbil.

37.

„Co to bude dneska, Abraxasi?

Usmívala se na něj jako obvykle, ale vypadala lehce nervózně. Abraxas přemýšlel, z jakého času přišla.

„Kouzelné formule," odpověděl. Hermiona se posadila vedle něj.

Učila ho asi hodinu, dokud se Abraxas neudržel a znovu ji nepolíbil. Vydechla mu do úst a polibek mu vracela. Když se odtáhla, měla na rtech nervózní úsměv a červené tváře.

„Ach," poznamenala,"nebyla jsem si jistá, jestli pořád studujeme kouzelné formule nebo jestli jsme už nepřešli k líbání."

Abraxas se zasmál a začal ji opět líbat, na celé hodiny se rozpouštěje v jejích dotecích.

41.

Hermiona zasténala a jemně se otřela o jeho stehno.

„Bo-Bože, Abraxasi," vydechla, „To-to je tak skvělé, to-"

„Chceš..." Abraxas měl vyschlo v krku jen při myšlence, že to s ní bude zase dělat. „Chceš to dělat?"

Připadal si jako malé dítě, když svou otázku nedokázal lépe zformulovat, ale Hermiona se na něj dívala tak hladově, že se v její přítomnosti cítil jako ten nejmužnější chlap na světě.

„Já-ještě jsem to s tebou nedělala," řekla nakonec. „Povedeš mě, ano?"

„Neboj se," odpověděl jí Abraxas, a zatímco ji líbal, jemně ji uložil do mechu na břehu jezera. Pak kolem nich seslal zastírací kouzlo a prolíbával si cestičku dolů po jejím krku. „Povedu tě."

18.

„Půjdeš se mnou na bál?"

Hermiona se rozzářila. „Samozřejmě!"

Abraxas si zděšeně uvědomil, že s ním ještě nespala. Chovala se příliš živě a rozjařeně. Byla s ním šťastná, to ano, ale bylo to spíš spokojené vrnění přerušované smyslnými pohledy. Tahle Hermiona byla stále nevinná a šťastná z jejich přátelství.

Přesto si ples báječně užil, ačkoliv bylo těžké nepolíbit ji. Tom a Cygnus ji poznali, ale když se k nim nehlásila, Abraxas uhodl, že v jejich očích stoupla na vážnosti.