Lucy
„Jdeš dneska na oběd?" promluvila na mě Ashley. „Jojo, ale ještě mám čas" odpověděla jsem ji a přitom jsem stále psala na počítači jeden rozhovor. „Víš o tom, že je už po poledni, že jo?" uchechtla se. Vzhlédla jsem k ní a podívala jsem se na ní upřeným pohledem. To už bylo tolik? Ne, to nebylo možný.
„Ehm..." podívala jsem se na svoje hodinky, abych věděla, kolik je hodin. Ono je vážně tolik už. Kruci, zase jsem nestíhala jídlo. Občas se mi to stávalo, někdy jsem oběd dokonce vynechala a upřímně, kdybych neměla Ashley, nebo Abby, bylo by to ještě horší.
„Ztratila jsi pojem o čase, co?" stála nade mnou a přeměřovala si mě pohledem. „Mám toho dneska hodně, promiň" vydechla jsem celkem unaveně. V noci jsem toho moc nenaspala, nějak jsem nemohla spát.
„Dobře, to chápu, ale rozhodně nebudeš o hladu, takže..." přerušila jsem ji. „Co kdybys mi přinesla oběd a já si ho sním přímo tady, hm? Vážně to potřebuju dodělat, mám ještě další práci" řekla jsem a snažila se vyhnout lekci o tom, jak špatně jím.
Ashley na mě chvíli jen koukala, pak si povzdechla a nakonec kývla. „Hádám, že nemám na výběr" založila si ruce na prsou. „Příště ti to vynahradím, vážně" mrkla jsem na ní. „Máš sestru vedoucí a ani si nemůžeš dovolit oběd, kam ten svět spěje" zasmála jsem se. Chtěla jsem i něco říct, ale přerušil mě další hlas.
„Tak to ne, kvůli mně to není" přišla k nám i Abby, moje sestra. Nad tím, co jsem řekla, jsem protočila očima. „Vidíš" rozhodila rukama Ashley. „Fajn, vzdávám se, prostě jen chci mít všechno hotový a doma si jen sednout se svoji dcerou a nedělat práci" vysvětlila jsem obou. Ani jedna nemohla tuhle situaci chápat, protože neměly děti, ale já se na ně za to nezlobila.
„Zlato, my víme a rozhodně tomu věříme, ale teď se zvedneš a půjdeš s námi na oběd. Když mi to odevzdáš zítra, ničemu to nevadí" s mírným úsměvem na tváři mi řekla sestra. Po chvíli uvažování jsem si povzdechla. „Fajn, vzdávám se" zaklapla jsem Macbook, zvedla se ze židle a vzala si kabelku. „Tak jdeme" řekly a už se kompletně usmívaly.
**
„Takže...kdy promluvíš s Willem?" zeptala se Ashley. „Zase necháváš svoje problémy svojí nejlepší kamarádce?" uchechtla se Abby. „Měla bys bejt ráda, že jsem nešla za tebou" „To nehrozí, protože z nějakýho důvodu má Will radši tady Lucy" podívala se na mě Abby a já protočila očima. „Já za to nemůžu" bránila jsem se. Z nějakýho důvodu mě měl Will radši, nikdy jsem nedokázala pochopit proč přesně, asi jsem na něj hodnější. „Každopádně s ním promluvím, neboj se" usmála jsem se na Ashley. „Díky" kývla jsem.
I když se takhle laškujeme a bavíme, jsem ráda, že jsem na ten oběd šla, protože nemusím myslet jen na práci a povinnosti.
**
„Mami?" zavolala na mě Chloe. Slyšela jsem její běh a za chvíli taky stála u mě v kuchyni. „Copak?" podívala jsem se na ní a na sekundu odvrátila pohled od vaření. „Pomůžeš mi s domácím úkolem?" dívala se na mě zklamaně. Hádala jsem, že proto, že se jí nedařilo vyřešit nějakou úlohu nebo tak. „Samozřejmě, sedni si ke stolu" pousmála jsem se na ni.
Chloe vyrazila ke stolu, zatímco já vrátila pohled k jídlu, co jsem připravovala. Naštěstí už to bylo hotový, takže nebyl problém s tím, že bych to teď mohla spálit. Vypnula jsem teda sporák, jídlo odstavila vedle, a pak se vydala ke Chloe. Sedla jsem si na židli vedle ní a podívala se, co tam má.
„Tak s čím potřebuješ pomoct?" zeptala jsem se. „Paní učitelka nám dala výsledky, ale mě to pořád nevychází" zamumlala. „Ukaž" otočila jsem si k sobě její sešit a zkoušela zjistit, co je špatně. Na matiku jsem nikdy moc nebyla, hlavně na střední, ale Chloe to zatím nemá tak těžký, takže ji občas dokážu pomoct. Většinou to ale řeší můj táta, vzhledem k tomu, že je učitel na vysoký škole a jde mu snad všechno.
