Lucy
O měsíc později
„Dáme si bílý nebo červený?" zeptala jsem se holek. Zrovna jsme byly na večeři, já, Ashley, Abby a i mamka. Vlastně nás pozvala právě Ashley, protože nám chce něco důležitýho říct. Tušila jsem, že to bude ohledně svatby. Od té doby, co se ti dva zasnoubili, už plánují, hlavně vybírají termín. Měla jsem pocit, že se chtějí vzít, co nejdřív. Je pravda, že není důvod čekat, Ashley s Willem se milují a chtějí být svoji.
„Já bych si dala bílý, co ty As?" Ashley se na nás podívala a nervózně se zakousla do rtu. Chvíli mlčela až se nám to zdálo divný. O co tu šlo? „Já pít nebudu" vysoukala ze sebe po několika sekundách. Všechny jsme se na ni podívaly dost nechápavým pohledem. Ashley totiž byla ta, co vždycky chtěla víno, nebo nějaký přípitek a teď nechce? Zvláštní.
„Moment, slyšela jsem dobře, že nebudeš pít? Jsi nemocná nebo co?" zasmála se Abby. Všimla jsem si mamky pohledu na Ashley. Byla zamyšlená a jakoby nad něčím dost přemýšlela. Musela jsem se taky zamyslet, tohle celý je zvláštní. Ashley nás nejdřív pozve na menší dámskou jízdu a je to jenom večeře. Potom se chová divně a nechce pít víno, který tak miluje. Buď se děje něco vážnýho, nebo...ale to přeci...
„Dneska jsem vás sem pozvala kvůli jedný důležitý informaci." Z mých myšlenek mě Ashley vyrušila. „Já totiž...chtěla jsem to říct až pak, ale nedošlo mi, že budeme hned objednávat víno" uchechtla se. Nadzvedla jsem obočí a moje domněnky se stávaly skutečností, pomalu a jistě. „Děje se něco?" nechápala Abby. Tý samozřejmě nic nedocházelo. Neplánovala se až tak usadit a podle pohledu mamky jsem usoudila, že ta ví taky.
„Ne, jen...jsem těhotná" řekla a přitom se usmívala. Na chvíli nastal klid. Já otevřela pusu dokořán, i když jsem to tušila. Stejně to bylo novinka a taky bomba. Ještě nedávno jsme se o tom jenom bavily a teď je to skutečnost. „Já budu mít další vnouče? To je bezvadný." Jako první reagovala mamka. Byla stejně překvapená, ale měla radost. Pamatuju si, když jsem jí řekla o mým těhotenství, jenže to bylo trochu za jiných okolností.
„Neplánovali jsme to, Will o tom vlastně ještě neví..." nervózně se ošila Ashley, přitom však měla mírnou radost. „Nemusíš se bát, že by dítě nechtěl, všechny tu víme, že na to čeká" uklidňovala ji máma. Souhlasila jsem. Will bude úžasná táta. Dobrý bylo, že měl zkušenost s Chloe, možná díky tomu si udělal takový pohled na děti.
„Jsem ráda, že už v tom nebudu sama" usmála jsem se na Ashley. „Počítej s tím, že za tebou budu chodit pro rady a až mi bude špatně, budu doufat, že mě nějak zachráníš" zasmály jsme se. „No, já samozřejmě taky gratuluju, jsem nejstarší a budu poslední" uchechtla se Abby. Ještě jí není 30, takže to není nijak pozdě.
„Na tohle se musíme teda pořádně najíst!" Protože pít Ashley nemůže, ale jíst bude o sto šest, někdy i v noci.
**
„Ahoj, lásko" vlepila jsem Justinovi pusu na rty, když jsem dorazila domů. Chtěla jsem si sednout vedle něj na sedačku, ale stáhl si mě k němu na klín. Zasmála jsem se, ale neměla jsem nic proti, ruku jsem si obmotala okolo jeho krku a podívala se na něj.
„Jak jste si to užili?" zeptal se mě zvědavě. „Ani nejsi opilá, to se divím" rýpl si do mě. Zřejmě narážel na událost z minulýho týdne, kdy jsem byla s holkami venku a trochu jsem to přehnala s vínem. Upřímně si pamatuju všechno, a když jsem vzpomínala, jak jsem po Justinovi pak vyjížděla, málem jsem se propadla hanbou.
Když bych se ale ještě vrátila k tomu, co se za ten měsíc událo. Bylo toho docela hodně, ale všechno pozitivní.
Po Vánocích jsme oslavili Silvestra. Nešlo o nic extra, nakonec jsme byli doma, já, Justin a Chloe. Udělali jsme se dostatek výbornýho jídla, nezdravý pití nakoupili a večer koukali na televizi. Vůbec nám to ale nevadilo, měli jsme sami sebe, a to, že jsme byli doma v pohodlí nebylo vůbec špatný, naopak.
