Lucy
Ráno jsem se probudila na pocit, že mi svítí něco do obličeje. Překvapivě jsem zamrkala a ihned, jak jsem otevřela oči, mi do nich vběhlo světlo. Nemusela jsem nad ničím přemýšlet, bylo to sluníčko. Včera večer jsem totiž evidentně nezatáhla žaluzie a teď už muselo být víc nad ránem, když mi sem takhle prosvitovalo.
A právě v tenhle moment jsem si něco uvědomila.
Otočila jsem se na druhou stranu postele a překvapivě se dívala na spícího Justina. Do mysli mi vběhlo, že to nebyl žádný sen ten včerejšek a opravdu se to stalo, vyspali jsme se spolu. Nevím proč, ale musela jsem se usmát. Asi je to divný, ale...já toho nelitovala, vlastně bych si možná ani nestěžovala, kdyby se to stalo znova. Ta noc byla neuvěřitelná, teď na to vzpomínám do detailů.
Jediný, čeho jsem se bála bylo, že jsem nevěděla, co to pro nás dva znamenalo, co to celý znamená. Nikdy se mi tohle nestalo, vždycky jsem aspoň tušila, jak to s tím druhým mám, ale v tomhle případě? Nic...dva kamarádi se spolu vyspali a já k němu začala něco cítit. Jaký klišé, co? Otázkou je, jak to má Justin.
Rozhodla jsem se nechat Justina spát a vylezla jsem z postele. Byla jsem nahá, na což jsem fakt teď nebyla zvyklá, a tak jsem se rychle natáhla pro župan, který jsem měla položený na židli. Když jsem se včera sprchovala, než jsme šli na ten večírek, tak jsem si ho neodnesla zpátky do koupelny, kde je normálně. Župan jsem si tedy oblíkla a vydala se směrem pryč z ložnice. Naštěstí se Justin neprobudil.
Zalezla jsem do koupelny, abych si dala sprchu. Tam jsem opět začala přemýšlet. Vybavovala jsem si, jak k tomu vlastně došlo. Před sebou jsem viděla jen to, jak mi Justin rozepíná šaty, a pak se k sobě nakláníme, nebylo to nic složitýho. Je pravda, že jsem si poslední dny přála, aby se něco takovýho stalo, nebo spíš jsem čekala třeba nějaký něžnosti, ale sex? Rozhodně ne. Teď jsem se opravdu obávala, co bude. Co když jsme si zkazili naše přátelství?
Po delší sprše a dalších úvahách, co bude, jsem se osušila a zabalila se zpátky do županu. Do ložnice jsem se nevrátila, najednou jsem neměla odvahu se tam vrátit a čelit třeba už probuzenýmu Justinovi. Chovala jsem se jako malá holka. Nakráčela jsem si to do kuchyně a dala si svařit vodu na čaj. Byla jsem nervózní, kařdou chvílí mě totiž čekala realita a já se jí balá. Co když prostě pro Justina tohle nic neznamenalo?
„Ty jsi blbá" řekla jsem si sama pro sebe. Justin by mi neublížil, ne tímhle způsobem a ne, když jsem mu tolik řekla o mým...no životě plnýho zklamaní, co se týče kluků. „Přestaň nad tím přemýšlet" řekla jsem si znovu nahlas. Pokroutila jsem nad svojí osobností hlavou a radši si zalila čaj. Jenže moje myšlenky pořád pracovaly.
Možná, že jsem nechtěla čelit Justinovi, ale, že se to díky jeho spánku oddalovalo, mě víc a víc ubíjelo. „Sakra, tohle je šílený" znovu jsem mluvila sama se sebou. Možná jsem magor.
Sedla jsem si ke stolu společně s čajem v ruce. Hlad jsem neměla, můj žaludek byl scvrklý z nervozity a z pocitu, že jsem nevěděla, co se všechno pokazilo a jaký to bude mít následky. Říkám vám, že jsem tady seděla dalších několik minut a pořád měla plnou hlavu myšlenek, co kdyby. Najednou se to ale změnilo, jeho hlas mě vytrhl kompletně z myšlenek a bylo to tady. Teď přijde to, na co čekám od chvíle, co jsem se probudila.
„Ehm, dobrý ráno" promluvil Justin chraplavým hlasem, nad kterým jsem se mírně ošila. Myslím, že už jenom tohle naznačuje, že pro mě toto všechno znamená opravdu něco víc. Musela jsem se ale sebrat a choval se nějak...no dospěle nejlíp. „Dobrý" zamrmlala jsem. Koukala jsem na něj, měl na sobě pouze kalhoty, protože tričko bylo tady v kuchyni. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem mu ho hladově sundala. Červeň se mi hrnula do tváří, doprčic. Netušila jsem, co teď ale říkat, byla jsem...mimo a...nervózní.
