Lucy
„Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale byla hrozná zácpa" řekla jsem zadýchaně učitelce. Myslela jsem, že si nervozitou ukoušu nehty na rukou, i když jsem si je ve skutečnosti nikdy nekousala. Na silnici byla taková zácpa, že to snad byl nějaký zákon schválnosti. Naštěstí jsem ale už tady a očima jsem se ihned podívala na Chloe, která seděla na židli v kabinetu učitelky. „To nic, nic se neděje" pousmála se na mě.
„Prosím vám, co se stalo s Chloe?" zeptala jsem se ji starostlivě. Chloe vypadala na to, že jí není moc dobře, proto ani na mě asi nemluvila a nechala mluvit mě a paní učitelku. „Asi to není nic vážnýho, jen si stěžovala na bolest hlavy, nechtěla jsem ji něco dávat, nebo tak, takže jsem nakonec zavolala vám" vysvětlila mi.
„Hlava? To se moc často nestává" podívala jsem se na Chloe a divila se. „Je to dítě, z vlastní zkušenosti vím, že u dětí se objeví ledacos" kývla jsem. „Dobře, já vám děkuju" pousmála jsem se na ni. „To nestojí za řeč" nic jsem jí na to neřekla. Přešla jsem ke svojí dceři a čupla si k ní. Bylo na ní vidět, že jí není dobře.
„Zlato, copak tě bolí?" chytila jsem ji za ručičky a pozorovala její obličej. Byla celkem bledá a vypadala celkově špatně. „Bolí mě hlava a není mi moc dobře" zamumlala a přitulila se ke mně. „Pojedeme domů, dobře?" pohladila jsem jí po zádech. Cítila jsem jen její přikývnutí. Momentálně byla jako neviňátko, za což jsem se na ni rozhodně nezlobila.
„Tak pojď" pomohla jsem ji vstát a vzala ji za ruku. Do druhý jsem si vzala její baťůžek a přešly jsme k tý učitelce. „Ještě jednou děkuju a nashledanou" řekla jsem ji. „To nic, pokud jí nebude dobře, tak ji nechte doma, pak si to všechno doplní" řekla mi a já kývla. „Dobře, uvidíme, mějte se" a už jsme se vydali do auta, a pak domů.
**
„Tak co, beruško, ještě tě bolí hlavička?" vešla jsem do pokoje Chloe. Nesla jsem ji čaj, kdyby se ji náhodou rýsovala nějaká viróza. „Už ne" podívala se na mě. „Ale není mi moc dobře" povzdechla jsem si. „Asi na tebe něco leze" sáhla jsem ji na čelo, abych zjistila, jestli nemá náhodou teplotu, zatím to vypadalo, že ne.
„Pokud by ti nebylo dobře ani zítra, radši zajdeme k doktorce" oznámila jsem ji. „Já nechci k doktorce" reagovala přesně tak, jak jsem si myslela. Chloe nerada chodila k doktorovi, když jí něco bylo, ale kdo by tam rád chodil, že? Každopádně vždycky radši říkala, že už ji nic není, než aby tam šla, ale naštěstí nejsem tak blbá, abych to nepoznala, i když ze začátku to bylo trochu složitý.
„Neboj se, jenom by tě prohlídla a napsala nějaký léky, aby ti bylo dobře" pousmála jsem se na ni. „Tak dobře" zamrkala na mě unaveně. Pomohla jsem ji s čajem, aby se pořádně napila a nenechala si ho vystydnout. Potom jsem na ni poznala, že se ji chce spát, což se za chvíli i potvrdila, když usnula. Nechala jsem ji teda a šla pryč z jejího pokoje.
V kuchyni jsem si sedla ke stolu a musela jsem jít udělat nějakou práci, kterou jsem nestihla právě díky tomu, že jsem jela pro Chloe. Naštěstí toho ale nebylo tolik, takže jsem za chvíli měla hotovo všechno, co jsem potřebovala.
Potom mi volala Abby a ptala se, co se vlastně stalo, že jsem musela jít pryč. Všechno jsem ji vysvětlila a ona to samozřejmě chápala. Dalších několik minut jsme si jen tak povídaly.
Byla už tma, když Chloe přišla s tím, že ji bolí v krku. S povzdechem jsem ji udělala další čaj, aby se ji na chvíli ulevilo. „Bolí tě ještě něco?" zeptala jsem se. „Ne, jen v tom krku" řekla a přitom srkala čaj. Viděla jsem to na to, že bude prostě nemocná, ale nějaký závěry budeme dělat až ráno.
