Justin
„Čau" pozdravil jsem Joshe, když jsem se vrátil domů. „No nazdar" uchechtl se a sledoval mě. Věděl jsem přesně proč. „Jaká byla noc?" zeptal se mě s úšklebkem. Protočil jsem očima, protože si určitě myslel, že jsem se s někým vyspal, konkrétně s Lucy. Upřímně, možná to tak vypadalo, vzhledem k tomu, že jsem byl celej večer pryč. „Dobrá" řekl jsem jednoduše.
„Kámo, tak bylo něco?" zeptal se mě narovinu. „Ne" znovu jsem odpověděl jednoduše. Vzal jsem si mandarinku a seednul jsem si na sedačku. „Počkej, fakt ne?" sednul si naproti mně do křesla a hrozně se divil. „Co je nepochopitelnýho na tom, že jsme prostě kamarádi?" povzdechl jsem si. „Všechno" rozhodil rukama.
„Justine, to je hnusná, nebo co? Vždyť to není normální a neříkej, že se ti nelíbí" panebože proč. „Lucy je hezká, chytrá, milá holka" a zlomená. Potom, co mi včera řekla, jsem si na ní udělal ještě jinačí názor. Lucy je fakt silná, prožila si něco, co by si holka prožít neměla. Nejen, že jí ten debil zlomil srdce, ale ještě ji ubližoval? Když mi to vyprávěla, v duchu jsem mlátil toho kokota. Kdybych ho viděl, asi bych mu fakt ubalil. Už v tom centru se mi nelíbil, a to co říkal...ale po tomhle, jak někdo může ubližovat holce? Ještě nevinný?
„A líbí se ti?" uchechtl jsem se. Když jsem znovu začal myslet na včerejšek, tak ano, líbí se mi, ale ne vzhledem, to samozřejmě taky, ale srdcem. To, jaká je to osoba, je jedna z nejlepších věcí, co mám rád. „Dobře, abys byl klidnej, tak jo, líbí se mi, ale ne, nic z toho nebude. Jsme kamarádi a mám pocit, že je to tak dobře" možná to znělo jako píčovina, já to tak cítím. Třeba časem se z toho něco vyvrbí, to nikdo nevíme, ale teď ne.
„Proč jsi i ní spal?" zeptal se mě. Proč byl Josh tak zvědavej? A proč byl často doma? Nebo se vždycky trefím do času, kdy je, jo to bude asi ono. „Protože jsem nechtěl, aby byla sama v noci, totiž..." nepřišlo mi správný mu to říkat. Lucy se mi s něčím svěřila a neměl bych to říkat dál, ani nechci. „Joshi, včera se událo pár věcí a prostě... s něco mi řekla, něco osobního a já to nechci vykládat dál" vysvětlil jsem mu.
„Je pravda, že tajemství udržet umíš" zamračil se. „Každopádně, potom, co se Sophie se mnou rozešla, jsem rád, že se Lucy objevila, je fajn mít i jiný kamarády" řekl jsem schválně, ale zároveň to myslel vážně. „Jak jako jiný, tím chceš říct co?" dělal, že se urazil. „Holka myslí jinak, ve spoustě věcí, chápeš?" pokroutil hlavou, nade mnou.
„Půjdu si zaběhat, abych nevyšel ze cviku" řekl jsem a šel se do pokoje převlíknout. Potřeboval jsem se pořádně provětrat, hlavně si fakt zaběhat kvůli kondici.
Během běhání jsem zabloudil myšlenkami k Lucy. Všechno, co mi včera řekla, si pamatuju do detailů. Byl jsem ale překvapenej, že se mi tolik svěřila. Neznali jsme se tak dlouho, ale ona mi věřila. Možná bych jí taky měl říct víc o sobě, jenže jen vzpomínka na Sophie mě bolí a pořád je to docela čerstvý.
Jedno vím ale jistě, rozhodně tu pro Lucy budu, člověk by si peklem znovu procházet neměl.
Lucy
„Co dneska vaříš?" zeptala jsem se mamky. Sledovala jsem ji při vaření a zároveň si s ní povídala. Pokud šlo o pomoc, tak tu nechtěla, nikdy. „Nech se překvapit, já nevím, že jste všichni vždycky tak zvědaví" uchechtla se a pokroutila hlavou. Nevinně jsem pokrčila rameny a neměla ji na to, co říct.
„A nechceš pomoct s něčím jiným?" zkusila jsem to znovu. „Běž za svými sourozenci a svojí dcerou, dobře?" hnala mě pryč. Povzdechla jsem si a poraženecky jsem odkráčela pryč. Moje mamka je občas tvrdohlavá, kdybych ji pomohla, měla by vše rychleji, ale ne, když máme rodinou večeři, vždycky si všechno musí udělat sama.
