Lucy
„Bylo dneska všechno v pohodě?" zeptala jsem se mamky. Po práci jsem hned vyrazila k rodičům, abych si vyzvedla Chloe. Jako každý úterý si ji vyzvedávala mamka a přes den ji měla u sebe. Mohla by bejt v družině, ale mamka mi tenkrát nabídla, že si ji ráda vezme na hlídání, tak jsem souhlasila. Musela jsem totiž bejt v práci celý den.
„Chloe je zlatíčko, na tohle se vůbec nemusíš ptát" usmála se na mě mamka. „To jsem ráda" pousmála jsem se na ni. „Kdybys chtěla, klidně ji tady můžeš nechávat i přes noc, když zítra jdeme na plavání" nabídla mi. Podívala jsem se na ní tím pohledem, že se mi tak úplně nechce. „Ale jak koukám, s Chloe jsi ráda a nechceš si ani odpočinout" zasmála se. „Není si od čeho odpočinout, jsem s ní ráda, ale máš pravdu, že by tady někdy mohla přespat" zamyslela jsem se.
„Jasně, že mohla, v klidu si můžeš jet domů z práce, pak si třeba něco doděláš, nebo tak a přijedeš si pro ni ve středu odpoledne" říkala mi. Popravdě už jsem o tom párkrát přemýšlela, vlastně tady Chloe už takhle byla, ale jen výjimečně, ne pořád. „Tak uvidíme, jak bude chtít ona sama" řekla jsem.
„Kde vlastně je?" porozhlídla jsem se kolem sebe. Myslela jsem si, že přijde, když mě uslyší, ale ono pořád nic. „Hraje si s dědou" uchechtla se. Chápavě jsem přikývla a už věděla, proč nepřišla. Můj táta ji totiž dokázal vždycky zvláštně zabavit, a to nejen přes hračky, ale hlavně přes historky o naší rodině.
„Ještě, než je zavoláme, je u tebe něco novýho? Někdo na obzoru?" zvědavě se mě zeptala. Povzdechla jsem si a pokroutila hlavou. Tohle tady bylo vždycky, moje mamka si strašně přála, abych si konečně někoho našla, někoho hodnýho, milýho, starostlivýho, vtipnýho, a hlavně rodinnýho typu. Já si to taky přála, ale ono to není tak jednoduchý.
„Nic novýho asi není, jenom...Charlie se začal zajímat o Chloe víc než normálně" povzdechla jsem si trochu zoufale. „Je to její táta, možná bylo načase, i když bych byla radši, kdyby zmizel" měla stejný myšlenky. Moje celá rodina Charlieho neměla ráda, vlastně už od začátku, ale já si nedala říct, a takhle jsem na to doplatila. „To nejseš jediná" vydechla jsem.
„A...zajímá se jen o Chloe, že jo? Nic ti nedělá..." opatrně se zeptala. Sklopila jsem hlavu a přála si říct, že je to všechno v pohodě, ale úplně tomu tak nebylo. „Samozřejmě, že kdybych mu teď padla kolem krku, tak je u mě nastěhovanej, ale já o něj už nemám zájem, a pokud jde o to druhý...nedělá nic, co by překračovalo meze" vysvětlila jsem. Mamka se na mě podívala soucitně, ale nic neřekla.
„A asi tě ani neuklidním s tím, že by byl někdo na obzoru, protože není" pokračovala jsem v mluvení. „Měla bys víc hledat, zasloužíš si být šťastná" řekla mi jen. „Všechno není tak jednoduchý, navíc každej nechce holku, co má dítě na krku. Přesto toho nelituju, Chloe je můj poklad a rozhodně je na prvním místě" pokud jde o tohle, radši budu sama, než abych ji stavěla na druhý místo.
Máma mi na to už nestihla nic říct, protože se ozvaly kroky ze schodů a já za chvíli mohla vidět tátu společně s mojí dcerou. „Á, heleme se koho tu máme" popohnal můj táta Chloe, která běžela ke mně. Její ručičky se obmotaly okolo mýho těla a spokojeně se tulila. „Zřejmě neexistuje nikdy lepší než máma" povzdechl si táta a já s mámou jsme se zasmály. „Maminka je nejlepší" řekla Chloe.
„Broučku...babičku napadlo, jestli bys tu úterky někdy nechtěla strávit tady i přes noc, vyzvedla bych si tě ve středu" řekla jsem ji, když se posadila vedle mě. „A to i dneska?" podívala se na mě. „Ne, dneska ještě ne, ale třeba příště" uchechtla jsem se. „Tak jo, mám babičku s dědou ráda" řekla hrozně roztomile, tohle vážně bylo dílo.
