Lucy
„Wille?" zavolala jsem na svého bratra. Bylo pondělí a zrovna jsem přišla do baru, který vlastní společnš s Patrickem, protože si se mnou chtěl o něčem promluvit. Netušila jsem, o co jde, ale když mi volal, zněl celkem vážně. „Tady jsem" vyšel ze dveří, které označovaly kancelář. Všimla jsem si, že na baru měl poházené různé papíry a evidentně na nich pracoval. Hádala jsem, že nějaká inventura nebo něco takovýho.
„Děje se něco?" hned jsem se zeptala. Will mi ale neodpověděl, pouze ke mně natáhl ruce a objal mě na uvítanou. Tohle jsme dělali hodně často. Jenže já se teď bála, s čím přijde, mohlo se klidně cokoliv stát. „Nic se neděje, jen si chci o něčem promluvit" řekl, když jsme se od sebe odtáhli. Podívala jsem se na něj, nedokázala jsem vyčíst, co by to mohlo být.
„Tak povídej, jsem celá napjatá" trochu jsem se pousmála, ale zároveň jsem se bála, co mi řekne. Neberte to špatně, ale Will je prostě Will a dřív jsem ho tahala klidně z nějakýho průšvihu, a to jsem o něco mladší. Sice už z toho pravděpodobně vyrostl, ale nikdy nevíte. „No, jde tak trochu o mě, ale i tak trochu o Ashley" řekl mi a já se hned zamračila. Doufám, že něco neprovedl, jinak bych ho musela asi zaškrtit.
„Dobře, tak mluv" pobídla jsem ho. Snažila jsem se být klidná a nechala ho nejdřív mi vysvětlit, o co jde, a až pak kdyžtak budu řvát.
„Pamatuješ si, jak jsme měli tu rodinou večeři?" zeptal se mě. Zároveň se nervózně poškrábal na zátylku. „Jasně" přikývla jsem. O co mu ale šlo, jsem nepoznala. „A vzpomínáš si na to, jak mamka mluvila o svatbě?" pokračoval, a přitom nepřestával být nervózní. Vykulila jsem oči a nemohla uvěřit tomu, co řekl. „Počkej..." široce jsem se usmála. Samozřejmě, že mi hned došlo, co má na mysli, teda doufám, že správně.
„Ty chceš Ashley požádat o ruku?" divila jsem se a zároveň jsem byla moc ráda. „No...jo" uchechtl se a divně se šil. „Hodně jsem od tý doby o tom přemýšlel a vážně ji miluju, nikdy jsem se tak necítil a prostě...chci s ní strávit zbytek života" vysvětloval mi dál. Musela jsem se usmívat, můj bratr se chce definitivně usadit. Byla jsem za to fakt ráda, ti dva se k sobě opravdu hodili, navíc ho Ashley dokázala změnit k tomuhle, co tady sedí přede mnou. Od střídání holek, k jedný, co miluje.
„To je úžasný, Wille" položila jsem si ruku na tu jeho. Nejen z radosti, ale taky z toho, abych ho aspoň trochu uklidnila. „Víš...asi ti přijde divný, proč to říkám tobě, ale já...bojím se, že by mi řekla ne" povzdechl si a já se zamračila. „Jak tě to mohlo napadnout? Ashley ti ne neřekne, miluju tě" snažila jsem se ho ujistit. „Jsi její nejlepší kamarádka, takže to bude asi pravda" uchechtl se a já s ním.
„Chtěl bych se zeptat jejího táty, myslíš, že je to dobrej nápad?" zeptal se mě. „Určitě, jestli chceš, tak to udělej" usmála jsem se na něj. „Tak jo" vydechl. Už teď jsem si dokázala představit, jak krásný to bude, a to nejde ani nijak o mě. Hlavně vím, že Ashley Willa miluje, a tak to bude naprosto dokonalý.
„Můžu se zeptat, kdy to chceš udělat?" zeptala jsem se zvědavě. „A jakou mám jistotu, že ji to neřekneš?" ušklíbl se na mě. Najednou to byl ten starý Will a už byl ve svý kůži. „Ale no tak, už jsi mi řekl o tomhle..." zasmála jsem se. Samozřejmě, že bych to Ashley v žádným případě neřekla, musí to mít jako překvapení. „Na Vánoce" řekl a já se ještě víc usmála.
„Myslím, že to pro ni bude nejlepší dárek, co kdy dostala" usmála jsem se, byla jsem na něj tak hrdá. „Ještě musím vybrat prstýnek, už jsem se byl po něčem podívat, ale chci vybrat něco dokonalýho" pokračoval v mluvení. Vypadalo to, že mu na tom opravdu záleží. „Jsem si jistá, že vybereš" usmála jsem se. „Jo, těším se na to" vytvořil se mu na tváři široký úsměv.
