Lucy
Vzbudila jsem se na sucho v puse a taky na brňavku v ruce. Jakmile jsem otevřela oči, zamrkala jsem kvůli menšímu světlu, ale zas tolik ho nebylo. Uvědomovala jsem si, kde to vlastně jsem a docházelo mi, že ve vlastní posteli doma. Ihned se mi vybavovalo, co se stalo a měla jsem chuť se propadnout někam pod zem, protože jsem pravděpodobně omdlela přímo před Justinem, kterej mě asi zavezl domů, matně si to totiž pamatuju.
Vylezla jsem z postele a přešla k zrcadlu. Byla jsem rozcuchaná a moje věci byly trochu pomačkaný, ale to jsem nějak neřešila. Trochu jsem si upravila vlasy, a pak jsem se vydala směrem do kuchyně.
Myslela jsem si, že tu budu sama, ale to jsem se spletla. V kuchyni na mě čekalo menší překvapení. V mojí kuchyni, u stolu totiž seděl Justin, a jakmile mě zbystřil, podíval se na mě a nespouštěl ze mě oči ani na sekundu. Trapas?
„Ahoj, já..." nervózně se poškrábal na zátylku, vstal ze židle a přešel ke mně. „Nechtěl jsem tě tu nechat samotnou, vypadala jsi totiž fakt mizerně, doufám, že nevadí, že jsem tu zůstal" vysvětlil mi jeho stálou návštěvu. „Ehm, to nic..." nevěděla jsem, co pořádně říct. Možná by nebylo na škodu taky poděkovat, že?
„Vlastně, bych ti měla asi poděkovat, díky tobě jsem doma, a ne někde na ulici" pousmála jsem se na něj. „To nestojí za řeč, viděl jsem, jak se ti udělalo špatně, tak jsem jednal" kývla jsem. „Už ti je dobře?" zeptal se mě starostlivě. Když to řekl, uvědomovala jsem si, že mi už nic není, předtím se mi hrozně zatočila hlava, udělalo se mi nevolno a bylo to. Myslím, že i vím, proč se to stalo. „Jo, je mi fajn" ujistila jsem ho, fakt se staral.
„Nechci se nějak vyptávat, ale...po tom telefonu, co jsi měla, byla jsi úplně mimo, stalo se něco vážnýho?" pořád zněl starostlivě, ale taky se snažil, aby to nevypadalo, že ze mě chce něco páčit. „Ne, to ne, jen..." vzpomněla jsem si na to, že moje Chloe je teď s Charliem a celej ten hovor tohle všechno zavinil.
„Volal mi někdo, koho bych nejradši ze života vymazala, ale to bohužel nejde" řekla jsem. Nechtěla jsem tady rozebírat můj příběh, Justina jsem tolik neznala a nevím, zdálo se to divný. Když jsi to tak vezmu, tak celá tahle situace byla zvláštní.
„Promiň, nemusíš mi nic říkat, pokud nechceš" pousmál se, a pak ode mě trochu odstoupil. „Jestli jsi teda v pohodě, asi bych měl jít" řekl s pohledem na mě. „No jasně...kvůli mě jsi tady strávil celý odpoledne, určitě máš spoustu práce" napadlo mě, že to myslel takhle, i když jsem měla pocit, že se nějakým způsobem necítil tady dobře.
„Spíš nechci překážet, nevěděl jsem, jestli sem někdo přijde, tak jsem prostě zůstal" chápavě jsem přikývla. V tu chvíli mě napadlo, že zatímco já jsem hezky spala v ložnici, tak on určitě neseděl celou dobu u stolu, ale porozhlídnul se tu, a tím pádem viděl pokoj Chloe, tudíž si myslí, že mám normálně rodinu a...však víte.
„Rozhodně tady nepřekážíš, dal sis něco k pití, když jsem spala?" zeptala jsem se ho a tím mu i chtěla naznačit, že pokud chce, může tu ještě zůstat. „Jo, udělal jsem si čaj, a pak si natočil vodu" odpověděl. Stáli jsme naproti sobě a mluvili na sebe, pohled na nás musel bejt docela vtipnej. Ani jeden z nás nevěděl, co přesně říkat.
„Hele už ale budu muset fakt jít, jsi teda v pohodě?" znovu se zeptal. „Jsem, klidně jdi" uchechtla jsem se. „Tak fajn" otočil se, vydal se ke stolu, odkud si vzal svoje věci, a pak zase šel ke mně. „Vyprovodím tě" řekla jsem a oba jsme šli ke dveřím. Justin se začal obouvat a já přemýšlela, jestli bych neměla něco ještě říct, ale nějak jsem se neodhodlala.
